Wahlgrenis

Malý Blaník

21.-22.5.2010
Tak trochu soukromá akce, kde promluvila minulost.

Wahlgrenis

Bylo zřejmé, že Malý Blaník, který k nám promluvil už v dubnu 2008 , ještě potřebuje něco dodat.
To, že se na jednom z nejmagičtějších míst ČR sejdeme, bylo plánováno už delší dobu, přestože nikdo z přítomných netušil, co se bude dít, přestože se předem nevědělo prakticky téměř nic...
Většina z lidí, kteří přijeli, zde byla poprvé v životě. Netušili, co se bude dít. I když pořád se něco děje....

Sluší se poděkovat na tomto místě Janě, která nám nabídla nejen střechu nad hlavou, ale ukázala i spoustu věcí, které se jen tak neukazují.

Pod vrchem Malého Blaníku se nacházejí zbytky kaple Máří Magdalény z 18. století.

Již posledně se zde odkryl zvláštní a neveselý příběh související s podzemím (krypta).

Tentokrát to bylo jinak.

Když jsme do prostoru přišli, bylo možné postupovat tak, jak běžný turista postupuje.

Prohlédnout si místo a zase se vrátit zpět, případně udělat pár fotografií...

Jenže to by bylo málo.

Zvlášť místa, kde se člověk ocitá poprvé v životě, mohou promluvit.

Ovšem dá-li se jim prostor...

Tady ten prostor byl.

Minulost promluvila prostřednictvím obrázků, které na místě vznikly.

Zpočátku se ale objevil odpor do tohoto procesu vůbec vstoupit.

Tak se nejdřív "narodila" papírová vlaštovka, která "měla s informacemi odletět".

Záleželo na tom, jestli vydržíme.

Vydrželi jsme.

Vykreslily se obrázky, které začaly mluvit.

Na všech se objevily pojící prvky - strom, spirála, energie, posun, naděje, pochopení...

ZDOLA PROMLOUVÁ TICHO. růže neroste, kalní.

úžasní, radovat se nemohou.

zítra je brzy... až slovo dojde k vám...

(22.5.2010, 11:44)

W. 23.05.2010

Ahoj Wahl,
posílám Tobě a těm, kterých se to týká, následující střípek do sestavované mozaiky:
Hodně jste jedni pochopili a jedni udělali.

Cítili jste, že je potřeba něco blíž odkrýt.

Byli jste už jednou zde, jako bytosti dávno minulé.

Keltové byli ty bytosti dávno minulé.

Znáte se s nimi...

už jste se znovu našli.

Žili jste vždy spolu.
Už jednou zde žili lidé.

Jsou to hodně staré chodby.

Aby tenkrát uživili lidi, měli tajné chodby.

Jsou tam pohřbeni důvěrníci panovníka.

Byli ostatními zabiti, bloudí týdny, hledají klid...
Zdravím všechny a těším se na vaše části mozaiky
Síria 23.5.2010

Kdyby to všechno měly být jenom náhody, tak bych ráda věděla, proč jsem se zrovna tento večer - 22.5. - sešla s Vilémem a jeho kamarádem malířem Kamilem... snad po třech letech, co jsme se neviděli.

Proč Kamil jezdí do tohoto kraje a na Malém Blaníku byl naposledy před týdem?

Proč jsme se museli dostat k tomuto tématu?

Proč mi odvyprávěl informaci o místním hudebním skladateli Janu Dismasu Zelenkovi z období baroka?

Proč jsem se musela dozvědět, že byl knězem a je s ním spojená také nehezká causa s malými chlapci?

Ne, nedivila jsem se tomu.

Tohle jsou ty náhody, které náhodami nejsou.

Do života nám vstupují v pravou chvíli ti praví lidé a pronášejí správná slova.

Pokud je správně zařadíme, najednou začíná svět kolem nás jinak vypadat, začíná s námi mluvit.

Najednou mizí hranice mezi tím, kde končíš ty, kde končím já...

W. 23.05.2010

Ahoj,

na jedné té fotce něco je...
nedokážu přesně odhadnout, jestli to je fakt vidět - vidím "to" možná částečně vnitřním zrakem, ale je to tam..
Je to tam fakt...
Pocit pozorujícího a pozorovaného, ve zvduchu visí otazník - rozpaky, váhání, ale naděje...zastřešuje to vše...zvláštní..

Tuleň 23.5.2010

Milá Wahlgrenis,
len včera sme sa rozlúčili a už sa teším na stretnutie s Tebou.

Asi ho budem potrebovať čoskoro. Tak to teraz cítim.
Chcem sa Ti poďakovať samozrejme za úžasné chvíle, ktoré sme spolu strávili.

Diali sa veci...

Pozrela som sa na akcie.

Už tam je text Malý Blaník. Pri odkaze od Sýrie som si už bola absolútne istá, že som tam bola.

Priamo na mieste som to síce hovorila, že som sa už odtiaľ dole pozerala, lebo ten pohľad som poznala, ale tam som povedala, že možno to nebola spomienka odtiaľ.

Po prečítaní tohto odkazu som si istá.

Bola to spomienka odtiaľ. Zobrala som kyvadlo. Ja !
Napísal sa mi text :
CESTA NA BÁJNY BLANÍK NEJDE DNES, AŽ NESKôR. ŽENY NÁJDU PROSTRIEDOK RIMA.
Pri písaní som pozorovala, že ak mi hneď napadlo celé slovo, kyvadlo sa zastavilo.

Každé slovo som si nechala odsúhlasiť, ak som si nebola istá s písmenom, to som si tiež nechala odsúhlasiť.

Poprosila som o trpezlivosť, aby bolo jasné, že nespochybňujem naskakované písmená, že len seba overujem, že si to nedopĺňam sama.

Opýtala som sa, či je to pre dnešok všetko. Odpoveď znela : áno.

Nechala som si odsúhlasiť celý text a pri myšlienke: "Mám to poslať Wahl ?", to bolo potvrdené už v momente začiatku myšlienky.
Najskôr som si myslela, že prostriedok Ríma bude znamenať také synonymum akože : " všetky cesty vedú do Ríma" a teda že to určite bude raz rozriešené.

No pozrela som sa do Wikipédie, kde sa píše, že okolo roku 387/366 pred Kr. Kelti obliehajú Rím.

A určite nie je náhoda, že som si asi pred 4 mesiacmi kúpila 2xDVD KELTOVÉ - dokument o Keltoch - 6 dielov a v češtine samozrejme.

Nikdy predtým som si žiadne DVD - dokument nekúpila !

A doteraz ani nepozrela.

Resp. začala som ho pozerať v ten deň, ako som si ho kúpila, no asi nebol ten správny čas, lebo som si hádam nedopozerala ani prvý diel.

Dnes nastal.

To je jasné, lebo ho o chvíľu idem pozerať.

A pred týždňom som namaľovala trochu podobný obraz tomu, čo som namaľovala na Blaníku.

Ak nie podobný, tak má určite súvislosť. Dodatočne pošlem.
A z jedného sna som vedela, že si musím zapamätať slovo assamé.

V tom sne som totiž vedela, že ho poznám a viem čo znamená.
Pekný deň. Pá.

Danka 23.5.2010

Milá Wahl,
zatím ve mně všechno doznívá.

Myslím, že to u mě na magičnosti nabralo už v Pardubicích, kdy jsi mně o akci říkala, a v rádiu se ozvalo, že 22. je sobota a vy máte čas...

Dvakrát.
Týden před akcí se dostavovaly určité potíže, jakoby taková odpoutání od připravované cesty...
V noci na pátek se mi zdál sen, ze kterého jsem se probudila docela zmatená, smutná...
Sen o hradě, kde jsou uvězněni lidé, kteří nemohou utéct.

Kdyby to udělali, tak by na tom pak byli daleko hůře.

Pod hradem byly vidět takové struktury, něco jako cestičky v písku, vlnité, jakoby tam ustoupila voda... pustina, do které neradno vstupovat.

Věděli jsme, že tam bysme byli hned dostiženi. Dívali jsme se z hradeb dolů... Smutno, beznaděj...nespokojenost...

Vedle byla připoutaná moje sestra (ne ta moje, současná, vnímala jsem, že jiná...).

Byla v kleci spoutaná železnými provazci jiných struktur... Něčím, co není pozemsky odvoditelné. Přišlo a drželo to odjinuď. Byla na tom hůř, než ostatní...

Přemýšlela jsem, jak jí pomoci, aby tolik nemusela trpět...

Vnímala jsem, že je to v Indii....když jsem viděla na novinkách informaci o pádu letadla v Indii....to se mělo stát...bylo mi špatně...

Když jsem Vám pak vyprávěla tento sen při obědě v Louňovicích, ani nevím, jak a proč na něj došlo..., ta mnou pronesená slova, tam zůstala viset v prostoru.

Byl to můj pocit...
V pátek, když jsme byli na hrázi rybníka a sledovali hladinu, tak mi Hoplea řekla takové poselství...

Pokud chci přijímat, tak musím i něco dát, udělat... (něco v tom smyslu), ale zdálo se mi to naléhavé a jako by odjinuď, mimochodem a netýkalo se to, podle mě, tématu probíhajícího hovoru...

Je to jenom můj dojem... Možná předzvěst něčeho..., abych neutíkala od nastíněného...nezavírala oči...možná...
Cestou na Malý Blaník jsme si tak úžasně notovaly s Janičkou...
A tam, když se mělo kreslit...vůbec se mi nechtělo...

Ale pak jsem začala přemýšlet, co teda namalovat...

Od začátku jsem věděla, co to bude, nad ničím jiným jsem nepřemýšlela.

Přiznám se, hodně jsem to odflákla, nechtěla jsem se s tím dlouho mazat...realitě se to nepodobalo. Jenom jsem si vybrala formu...

Další přiznání - nechtěla jsem Ti to dát...

Napadla mě myšlenka, že to dám mezi ostatní bílé papíry, které jsem držela v ruce...

Bylo to takové pro mě nepochopitelné rozhodování, zmatek... Ale nakonec jsem Ti obrázek dala...

Ale co mi probíhalo hlavou a když ses na mě podívala...
Odpoledne na mě padla únava a ani jsem moc nevnímala.

Připadala jsem si mimo...
Moc ráda jsem poznala všechny lidičky, kteří v úžasném prostředí vod, lesů a vzájemné sounáležitosti byli.

Děkuji...
Tahle fotka...

Proč ty papíry tak září??? Je to náhoda, odraz??? To by pak byl od každé bílé??? Možná ne.

Pa, pa Ája 23.5.2010

Ahoj Wahl,
dnes jsem si přečetla článek o vašem výletu na Blaník.

Musím říci, že náhody opravdu neexistují.

V sobotu v noci jsem měla takové krátké vidění. Najednou z pod závěsu u okna vylétli bílý motýl a za nimi bílý pták.

Pořád jsem přemýšlela, co to může být.

Při čtení příspěvku ve mě cosi cvaklo, že to s tím souvisí. Vše je spojeno.

Jen při pohledu na fotky mě mrazí...

Alena 24.5.2010

Milá Wahl,
tak na dnešek se mi zdálo o tom, jak jsem na půli cesty mezi Louňovicemi a Malým Blaníkem.

Přede mnou byla klikatá silnice, taková ta klikatina, kterou vytvořilo letadlo v odraze v rybníce v pátek večer.

Pocity byly dobré, takové vyrovnané... Nic, co by nemělo být. Víc si nepamatuji.
Hezký den

Ája 24.5.2010

Ahoj Wahl....

pořád mi to nejde z hlavy... to na té fotce
Nabíhá m pořád "rytíř"...kdo ví proč....je "to" tam...
Já si včera prohlížela podrobně jen ty fotky - ten text jsem tak přelétla, až teď ho čtu...a mrazí mě...

Začínám chápat... je síla, jak to funguje.

Krásný den...sluníčko...

Tuleň 24.5.2010

ahoj Wahl,
teda...jsem v šoku!!! pamatuješ, jak jsem chtěla jet s Vámi do Louňovic, byla jsem i přihlášená, ale nějaký veliký muž se širokými spánky mi řekl v mé vizi ...Elkan NE.. v sobotu jsem si na to zničeho nic vzpomněla..asi kolem 10 hodiny dopoledne, jak jsem vysávala.... úplně jsem to znovu viděla...

a teď koukám, že se Louňovice opět přihlásiy..zrovna v tu dobu , kdy vešly do mysli i mě...

Co myslíš??? Co s tím mám společeného já???

Myslíš, že mi to mělo připomenout, že k tomuto tématu nemám patřit ?
díky elkan 24.5.2010

Ohlasy jsou přístupné pouze registrovaným uživatelům. Pro jejich přečtení se musíte přihlásit.