V neděli v kostele sv. Jana Křitele budu mít křtiny
Milá Wahlgrenis,
v podstatě celý život řeším volbu ideálního zaměstnání.
Vím, ideální není nikdy nic.
Původním povoláním jsem učitel a v současnosti mám administrativní práci.
Nikdy jsem nepropad penězům, ale vždycky jsem koukal aspoň na min. zabezpečení sebe nebo potenciálně rodiny.
Učitelství by mě bavilo, ale peníze bída.
Co mě před tím hlavně děsí, jsou často profesí zdeformovaní kolegové (karikovaná postava paňčitelek), rodiče, co promítají své ego do svých dětí (tedy ve smyslu: „moje děti jsou ideální“, „za vše může škola“, „na děti nemám čas já ani manželka, vydělávám peníze“, v soukromých školách „vždyť to platím“), no a taky samy děti (základ výchovy je v rodině a ta se v ČR rozpadá, také současná masmédia, reklama a všechny tyhle hrůzy od malička rafinovaně vedou k egoismu, maximální komformitě, rozptýlenosti atd.).
Tohle všechno je těžké překonat, taky nevím, jestli bych na to měl nervy a sílu.
Sečteno podtrženo, hledám určitou jistotu a zároveň tvůrčí práci, takže učitelství nebo snad ještě něco jiného?
Nebo snad zůstat?
Těžká věc, nechci zas šlápnout vedle nebo vyhladovět, ale taky nechci zbytek života strávit přerovnáváním papírů.
I tak bych neudělal žádný zásadní krok v horizontu pár měsíců.
Díky moc za odpověď
V neděli 3.12. budu mít křtiny v kostele sv. Jana Křtitele.
Vilém 28.11.2006
Milý Viléme,
vnímám z Tvého dopisu, že se dějí v Tvém životě velké změny.
Křest v dospělém věku nikdy není jen tak.
Je to svobodné rozhodnutí, ke kterému dochází člověk, až když pochopí určité věci.
Vím dobře, že jsi už delší dobu hledal smysl života.
Myslím, že jsme spolu strávili docela dost minut v diskusích, co je a není dobré.
Mluvili jsme o církvích, vyslechl jsi i můj názor, který se od všech náboženství hodně liší.
Je jen jedna všeobjímající láska nad všemi a nad vším.
Není rozdíl, jestli vyznáváš křesťanství, buddhismus nebo cokoli jiného.
Chápu, že potřebuješ někam patřit, hledáš pevný bod v životě, společenství, které by Tě přijalo.
Tohle je moc důležité - patřit někam, mít někoho, být něčí.
Uznávám, že pokud člověk tápe, církev má vždy tu otevřenou náruč.
Neodmítne, nevyhodí, nevystrčí prosícího před vrata...
Vím, nebyl jsi ucelený, Tvému obrazu chyběl nejspíš rám.
Jinak barvy byly v pořádku, byly ze všech duh, které se kdy na obloze objevily.
Je těžké napsat v tuto chvíli něco, co bys nevěděl.
Vstupuješ na novou cestu, chápeš, že směr, který před Tebou je, někam vede.
Není to cesta do bludiště, víš, že na konci je silné světlo.
Nemusíš se bát, že zůstaneš sám.
Bůh Tě miluje, nikdy Tě neopustí.
A jestli si časem najdeš partnera a změníš místo, bude to vždy už s vědomím toho, že Tě někdo silnější drží za ruku.
Nebudeš sám, nikdy už nebudeš na nic sám.
Je to hodně vážné rozhodnutí.
Půjdu se podívat, budu tam, budu s Tebou.
Jsem ráda, žes napsal v tak vážné chvíli.
Jestli nyní ještě nevíš, kam bys měl časem své kroky orientovat, jistě brzy tento směr pochopíš.
Úředníkem ale navěky nebudeš, to jsem si absolutně jistá.
Brzy se totiž sladíš s tím proudem, který Tě tak oslovil.
Rovnat papíry do šanonu a hlídat, jestli každý má to správné razítko, to není práce pro Tebe.
Nechtěj po mně, abych Tě posunovala jako figurku po šachovnici.
K tomu rozhodujícímu kroku si dojdeš sám...
Přeju hodně štěstí, ale to by bylo málo, taky hodně lidí, kteří to mají podobně, a pokoru...
Wahlgrenis 02.12.2006
Ahoj Wahlgrenis,
díky moc za obsáhlou a rychlou odpověď a taky za to, žes přišla.
Jsem rád, že jste se poznali, to jsou lidi z nejužšího okruhu přátel. Zdraví
Vilém 5.12.2006
Milý Viléme,
pochopila jsem, že nic není náhoda, i když to už vím dlouho...
Vyprávění pana faráře o oponě a následně Teodory zapadá do jedné formy.
Stejně tak i jiné věci...
Nebyla jsem si jistá, jestli obřad zvládnu do konce, o tom jsme spolu mluvili.
Měla jsem v jedné fázi pocit, že už musím pryč...
Vydržela jsem a dočkala se dokonce i odměny:
To když Teodora přelila své pivo (já pivo nepiju) a pěna vytvořila nádherné srdce.
Takže díky.
W. 05.12.2006
Milá Wahlgrenis,
Tvoje přítomnost na křtu a obsáhlá odpověď mi udělala ohromnou radost - vím, jak jsi vytížená a po pravdě řečeno, vůbec nechápu, jak to všecko můžeš zvládnout.
Ale zpátky ke křtu - signálů a kroků k rozhodnutí bylo mnoho, nechci je teď všechny rozebírat.
Ten poslední by ale stál za zmínku, protože souvisí s Tvou odpovědí.
V pro mě před tím neznámém kostele se nedávno konala výstava ostatků Buddhy a dalších buddhistických osobností.
Ta otevřenost vůči ostatním náboženstvím se mi líbila.
Po výstavě už před tím mně sympatický pan farář řekl, že to vše směřuje vzhůru - a byl jsem rozhodnutý, protože to rezonovalo s mým názorem a cítěním.
Společenství lidí bylo bylo také zajímavé - hned čtyři lidi z malinkaté farnosti milionové Prahy jsem "náhodou" znal odjinud.
Takže jsme se všichni opět sešli na tom správném místě.
Na závěr jedno přání Tobě a všem - pevně věřím, že každá bytost, která nyní pluje na otevřeném, rozbouřeném moři, jedno na jaké lodi, jestli sama nebo ve skupině, s upřímnou snahou jednoho dne dopluje do bezpečného Přístavu.
Tvůj
Vilém 6.12.2006
Vilém 28.11.2006
Ahoj Wahl,
mohla bys mi na sebe poslat tel. číslo, už ho nemám. Prosil mě o kontakt na Tebe Olda (cca 26 l., dlouhé vlasy), se kterým ses potkala v čajovně v Jeruzalémské, kde jste se "náhodou" potkali a který "náhodou" zjistil, že se my dva známe.
Můžu mu ho dát? Mail, evt. i mobil? Bavili jste se spolu o číslech.
Jinak já učím na základce ve frýdlantském výběžku na konci světa. Od Prahy jsem se odřízl, jezdím tak jednou za měsíc měsíc a půl do Phy, ale dost mě to zmáhá. Jinak vše při starém, práce je náročná, ale baví mě.
Vilém 16.02.2010
Donry den,
nikedy sa snažím nájsť niečo na vašich stránkach čo ma osloví a VEĽMI sa mi páčila vaša konverzácia s Vilémom, veľmi ma to oslovilo.
Jednoducho každý človek to má inak....., ale stále je to o tom istom/aspoň by malo byť/, bolo to veľmi milé.
Prajem všetko dobré.
S úctou,
Andrea 17.02.2010
