Vhodná doba k trhání zubů
Otázka: Dobrý den, vážená paní, chtěla bych se zeptat, zda je u mě vhodná doba k zákroku trhání všech zubů?
Děkuji Jiřina 5.6.2005
Odpověď: Milá Jiřino,
ptáš se, jestli je u Tebe vhodná doba k trhání zubů...
Ideální je, když se zuby trhat nemusí, to je logické.
Samy si vypadnou právě tehdy, kdy nastane správný čas.
Trhání je vždy zásah do organismu.
Nevím, jestli jsi slyšela něco o celostní medicíně.
Každý zub souvisí s jedním meridianem (tj. stručně řečeno energetická dráha fungující v lidském těle).
Vytržením zubu dojde k narušení této dráhy a člověk už nikdy není jako předtím.
Ale tohle asi máš vyřešeno.
Zřejmě ses chtěla zeptat, kdy je pro Tebe vhodná doba na trhání zubů,
když už tento zákrok diskutuješ se svým zubním specialistou.
Určit vhodný termín není jednoduché.
My žijeme - nebo ideální by bylo, kdybychom žili - v souladu s lunárním kalendářem.
Úplněk, nov, narůstání nebo ubývání Měsíce, to všechno ovlivňuje lidské činnosti, někdy více, někdy méně.
Pro návštěvu zubního lékaře jsou velice vhodné dny za ubývající Luny, ale ne v Býku.
Doporučila bych návštěvu zubního lékaře za ubývající Luny ve štíru nebo ve Střelci, potom i ve Střelci v novu.
Příznivé jsou vždy za ubývající Luny, méně vhodné jsou za přibývající Luny
a naprosto nepříznivé při úplňku a za přibývající Luny v Býku.
Možná to nyní není příliš přehledné, proto pojďme na konkrétní dny:
Ubývající Luna ve štíru: 29. a 30. 11. 2005
Nov ve Střelci: 1. 12. 2005
Je pravděpodobné, že během těchto dní bude zákrok s nejmenšími zdravotními komplikacemi.
© Wahlgrenis
14.06.2005
Dobrý den, moc děkuji za Vaši radu.
To víte, že bych raději měla svoje zuby.
Je mi 75 let a asi do 70 let to bylo v pořádku.
Ale od sedmdesáti jako by se mi změnil celý život.
Vždy jsem byla vitální, cestovala jsem, ráda jsem se bavila.
Pak přišel úraz - roztříštěná zlomenina obou zápěstí.
Zůstala jsem ležák, který se bez pomoci druhých neobejde.
Nechtěla jsem žít, dcera mi říkala, že jsem zestárla o 20 let /mentálně/.
Od té doby mám jen zdravotní potíže.
Když jsem jela na rehabilitace, autobus prudce zabrzdil, a já jsem narazila do rukojeti zuby.
Od té doby mám potíže, zuby se hýbou.
Loni jsem musela absolvovat operaci kyčelního kloubu, protože najednou byl rozpadlý,
asi rok předtím jsem měla klouby vyšetřené, byly v pořádku.
Sotva mě dali trošku dohromady, pocítila jsem hrozné bolesti v koleně druhé nohy,
lékaři čekají až od jedné operace uběhne alespoň rok a čeká mě operace kolena druhé nohy
- rozpadá se mi, noha se vybočuje.
A tak to jde stále dokola - příšerné bolesti, často uvažuji, zda má cenu ještě žít.
Mám dvě děti, které se o mě dobře starají, ale co z toho, když mám neustále bolesti?
Ještě se často dostavuje nespavost a když usnu, mám sny většinou jen o mrtvých - manželovi,
s kterým jsme dobře nežili a rozvedl se se mnou /vzal si mladší/, otci, matce
a duševně postižené neteři, kterou jsem často opatrovala.
Už si nevím rady, vůbec to nejsem já, nevím, co se se mnou děje:
Prosím, jestli si najdete čas, napište mi, třeba znáte radu.
Mnohokrát Vám děkuji.
Jiřina 15.6.2005
Milá Jiřino,
nikdy bych si nepomyslela, že tyto stránky čtou i lidé v seniorském věku.
Skláním se před Vámi. Moc si toho vážím.
A také děkuji za Vaši důvěru.
Každá nemoc nebo zdravotní problém má odraz v životě člověka.
Nic nepřichází jen tak, náhodou, žádná teplota, vyrážka nebo úraz.
Všechno jsou to reakce na dosavadní způsob života.
Hlásí nám, že něco neděláme tak, jak bychom měli, rozsvítí se nám signálka, abychom přemýšleli.
Když jste si zlomila obě zápěstí, je to vazba na činnosti, kterými jste se do té doby zabývala.
Popisujete, jaké sny se Vám zdávají, o manželovi, s kterým jste nežila příliš v lásce, o rodičích, o neteři.
Jsou to informace z podvědomí, tam to pracuje, aniž byste sama chtěla.
Ke zlomeninám dochází prakticky ve dvou případech -
buď člověk jde špatnou cestou a nevidí ani neslyší varování,
anebo je natolik slabý, že už nemá sílu dál snášet ponížení, které ho v životě potkává.
Znehybněním si takto nejistý člověk zase získává pozornost okolí, kterou před tím neměl.
To bude i Váš případ.
Necítíte sama k sobě takovou lásku, která by Vás vynesla na pomyslné výsluní.
Potřebujete mít kolem sebe lidi, kteří Vás uznávají a poslouchají Vaše názory.
Nemůžete se uzavírat do sebe, dusit všechny pochyby jen uvnitř sebe.
A nyní k Vašim zubům:
Psala jsem už v předchozí části, že každý zub má souvislost s jedním meridianem v těle.
Když jste si narazila všechny zuby, které se tím začaly uvolňovat, je to pro Vás další znamení.
Vaše tělo se pravděpodobně dostalo na druhou kolej, dlouhodobě jste mu nevěnovala pozornost.
Přední zuby mají přímou souvislost s orgány krku a hlavy, čím blíže ke stoličkám, tím hlouběji v těle
(srdce, plíce, slinivka, játra, ledviny).
Stav střed a pohlavních orgánů odrážejí stoličky.
Každý orgán svou činností má paralelu v oblasti jednání a mezilidských vztahů.
Vy jste žila do svých sedmdesáti let veselým životem, myslela jste příliš na druhé, na zábavu, ráda jste se bavila.
Na sebe jste moc nemyslela, neměla jste se ráda, jak byste si zasloužila.
Člověk se totiž musí mít rád, v tom je tajemství života.
Jakmile se obětujeme pro někoho jiného, zapomeneme, co sami potřebujeme, musí dojít k otřesu.
Jsme zastaveni a postaveni před konfrontaci.
Buď pochopíme, že my jsme na světě těmi nejdůležitějšími - ne partner, rodiče, děti - , nebo dojde k zásadnímu zlomu.
Všichni ti, které nyní milujeme, jsou hodni naší lásky, samozřejmě, ale až na druhém místě.
Na tom prvním jsme my.
Zkuste si to přiznat sama sobě.
Řekněte si nahlas, jestli se máte ráda.
MÁM SE RÁDA!
A je to pravda?
Začněte tedy na sebe více myslet, na všechno, co sama potřebujete.
V tuto chvíli je asi Váš proces se zuby už příliš rozběhlý.
Ale je pravda, že mnoho lidí ve výrazně mladším věku má už také své náhradní zuby.
Není to tragédie.
Pokud k operaci dojde, přijměte ji jako výzvu do svého života, jako jisté ultimátum, které jste dostala.
A pečujte o sebe...
Opečovávejte se, jak nejlépe dokážete.
Dopřejte si to, co Vám chutná, přiměřeně se věnujte také fyzické námaze, nepropadejte depresím.
Zkuste se radovat z každého dne.
Vždy na Vás čeká nějaké překvapení.
Neměla jste jednoduchý život, ale věřím, že moje slova pochopíte a život se Vám začne měnit k lepšímu.
W. 15.6.2005
Dobrý večer, vážená paní.
Moc Vám děkuji za moji maminku Jiřinku.
To samé se jí snažím vysvětlit, že ji máme všichni rádi, pomáháme jí, snažíme obveselovat,
ale bojovat musí sama za sebe a se sebou.
Nemůže to pochopit, i když vždy byla velmi rozumná a vždy tíhla k "vyšším" vědám.
Dnes už je doma, Vaše moudrá slova jsem jí vytiskla a předám.
Podivujete se, že v jejím věku čte Vaše stránky.
I to je z mé strany snaha nějak ji zajistit možnost zabavit se, přijít na jiné myšlenky,
čtu jí příběhy a osudy lidí, které na Vašich stránkách uvádíte.
Bude mít určitě velkou radost.
I já jsem Vám už psala na téma Co se stalo po operaci, byla jsem překvapena rychlostí Vaší odpovědi.
Děkuji za maminku i za sebe.
Staly jsme se věrnými čtenáři Vašich stránek.
Vždy když maminka přijde, tak se ptá, co je na stránkách nového a sedíme na internetu.
Často hledívám do Vašich dětských očí na fotografii na Vašich stránkách, a mám divný, nevysvětlitelný pocit.
Aschenka 15.6.2005
Milá Wahlgrenis,
právě jsem si na Tvých stránkách přečetla dopis od 75leté paní,
která má spoustu zdravotních problémů a mimo jiné také problémy se zuby.
Moc této paní držím palce, aby se mohla znovu “pevně postavit na vlastní nohy“.
Mám pocit, jakoby z jejího dopisu, přestože má takové zdravotní problémy, čišela spousta energie a lásky.
Nevím proč, ale mám z toho takový pocit.
Určitě by neměla nic vzdávat, vždyť každá prohra člověka nějakým způsobem posílí, musí....
Trošku jsem se ale podivila, že člověk by měl myslet především na sebe.
No, samozřejmě chápu, že každý by se měl mít rád, protože potom může mít rád i druhé,
ale vždy jsem si myslela, že je dobré soustředit se na druhé, na své blízké,
pomoci jim v každé situaci, tak jak to nejvíc jde.
Jsem trochu zmatena, celý život se tak snažím žít, přestože se mi to ani někdy nevrací (myslím citově),
ale mám ze sebe dobrý pocit – jako, že jsem nezklamala, neselhala, maximálně pomohla, nemám výčitky atd.
Teď po smrti tatínka se snažím také dokončit, co sám nestihl a pokračovat v jeho díle, možná i v jeho myšlenkách.
Není to tak těžké, byli jsme si hodně podobní...
Jen nevím, jestli dělám dobře, i když já už to ani jinak neumím.
Přeji pěkný den,
Katheresa 16.06.2005
