Co se to se mnou stalo na výletě v Normandii?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
ani nevím, jestli Vás mám s takovou hloupostí obtěžovat,
zda čtení mého dopisu není pro Vás jen ztrátou času, který byste mohla využít pro pomoc opravdu potřebným,
těm, kteří se na Vás denně obrací s vírou, že u Vás najdou pomoc.
Ale moje pocity byly tak intenzívní, že si nemohu pomoci, abych o nich nenapsala:
vrátila jsem se ze zájezdu, jehož součástí byla návštěva invazních pláží v Normandii
a hřbitova, jak německých, tak amerických vojáků.
Americký hřbitov se mnou neudělal nic, ale na německém jsem najednou nějak nemohla dýchat,
měla měla jsem strašný pocit lítosti a smutku, kdyby tam nebyli návštěvníci, tak bych si tam sedla a plakala.
Nějak jsem to potlačila, ale ještě teď, když si to vybavím, ta lítost a smutek mně znovu zaplavují a slzy se mi hrnou z očí.
Napadá mně, že tam musí být spousta duší, které neodešly do světla.
Nevím, jestli jim pomohla moje modlitba na místě, ale alespoň tohle jsem udělala.
Když jsem pak vyšla po schodišti nahoru na památník (navršený na masovém hrobě německých vojáků),
v plné síle se mně vrátila moje fóbie, o níž jsem se domnívala, že už je definitivně za mnou.
Bojím se jít ze schodů, musím se držet zábradlí a jdu vyloženě se strachem, že některý schod překročím a zřítím se dolů.
Stála jsem nahoře, zábradlí tady nebylo a já myslela, že to snad nedokážu a nedostanu se dolů.
Nakonec jsem tu hrůzu překonala, ale bylo to šílené.
Když jsme pak byli přímo na pláži, kde se Američané vyloďovali, zase na mně padl ten strach a nepříjemné pocity.
Udělala jsem pár fotek a rychle jsem odtud odešla.
A tak nevím.
Zdálo se mně to, nebo se tam opravdu projevilo víc energie, než je obvyklé a já jsem ji zaznamenala?
Nebo se tam dokonce projevilo něco z mého minulého života?
Ostatní kolegové ze zájezdu zřejmě nic nezachytili, normálně si povídali, fotili, a užívali si.
Já jsem se vzpamatovala, až když jsem tohle místo opustila.
Docela by mne zajímalo zjištění psychotroniků nebo senzibilů a Váš názor na tuto záležitost.
Milá Wahlgrenis,
neberte prosím můj e-mail jako něco, čím je nutno se zabývat.
Je to prostě z mé strany pouze potřeba napsat, co se mně přihodilo.
Mějte se krásně, přeji Vám radost z každého dne a okamžiku.
S pozdravem
Balonie
Odpověď: Milá Balonie,
není to hloupost. Tvé pocity dobře znám.
Na místech spojených s válečnými událostmi je možné zaregistrovat všechny tehdejší energie.
Je tam paměť těch událostí, na někoho působí skutečně jako by to bylo dnes.
Sama mám podobný zážitek a to jsem ani nemusela jezdit na výlet za hranice naší republiky.
Mně stačil památník Terezín.
Prohlídka po areálu bývalého koncentračního tábora a místo posledního odpočinku mnoha lidí.
Také mi tam nebylo dobře a dokonce to nedopadlo nejlépe.
Byla jsem v té době těhotná, ale miminko se mi narodit nestihlo.
Dostala jsem se do absolutního přímého přenosu těch minulých událostí, bytostně mě zasáhly.
Tehdy jsem toho ještě tolik nevěděla, nechápala jsem souvislosti.
Teď je mi to už jasné.
U Tebe se v Normandii odehrálo něco podobného.
Nemyslím si, že bys nutně musela v těchto místech zemřít.
Jsi jen více citlivá, proto na Tebe takovou měrou dopadla tíha toho místa.
Podle pláství bych to spíš odhadovala na úmrtí někoho hodně blízkého, snad otec.
Odešel naprosto náhle, nikdo už to nečekal. A nevrátil se.
Bylo to na břehu moře, čas se najednou zastavil, přestal existovat.
K Tobě v Normandii promluvily hodně silné energie.
© Wahlgrenis
10.06.2005
Milá Wahlgrenis,
velmi děkuji za Vaši rychlou odpověď
(na kterou jsem se sice těšila, ale neočekávala jsem ji - o to více jsem jí byla potěšena).
Jsem ráda, že jste mně potvrdila moje vnímání energie toho příšerného místa,
že to nebyla jenom moje nějaká zdravotní indispozice.
I když to opravdu nebylo nic příjemného.
Asi mám přes svoje předky nějaké (negativní) vazby k válce, nesnáším filmy s válečnou tematikou a násilím
a nemůžu se na ně dívat, ani si o těchto událostech číst.
Ale život je i o radostech.
Musím Vám povědět o krásném snu, který se mně zdál v sobotu ráno, těsně před probuzením:
kolem mého domu poletovali nádherní, obrovští motýli s úžasně barevnými křídly, z nichž jeden mně usedl na rty.
Byl to úžasný pocit krásy a jakéhosi vnitřního klidu a štěstí, který ve mně přetrval i po probuzení.
Možná mně tak daly bytosti z jemnohmotného světa, nebo snad i můj anděl strážný najevo, že jsou se mnou... ?
Bylo to opravdu moc hezké.
Milá Wahlgrenis, přeji i Vám nádherné motýlí sny, a ještě jednou děkuji za Vaši odpověď.
Balonie 13.06.2005
