Chci žít se ženou a s dcerkou
Otázka: Milá Wahlgrenis,
náhodou jsem našel na Internetu Tvé stránky a na nich kontaktní e-mail.
Vzhledem k tomu, že můj příspěvek bude trochu delší, jsem se rozhodl Ti napsat přímo.
V současné době se nacházím v nelehké životní situaci.
V květnu 2005 se mé manželce narodilo naše první dítě. Oba jsme ho moc chtěli.
Všechno by bylo v naprostém pořádku až na to, že se odstěhovala v polovině října k rodičům
(cca ve druhém měsíci těhotenství), kteří bydlí také tady ve stejném městě jako já.
V té době totiž nastydla, z čehož později obvinila mne.
Bylo to zrovna v období, kdy nemohla a nechtěla brát žádné prášky, ještě neměla vytvořenou placentu
a všechny škodlivé látky by šly miminku do krve, což nechtěla.
Její matka se o ni starala a zábaly a bylinkami srazila vysoké teploty.
Domníval jsem se, že se potom po vyléčení vrátí domů.
Bohužel se tak nestalo.
Její nálady vůči mně se postupem času jenom zhoršovaly.
Postupně si začala odvážet z našeho pronajatého bytu své věci.
Nakonec mi přestala odpovídat na mé SMS a maily.
Když vrátila i služební mobil a počítač, ztratil jsem s ní poslední možnost kontaktu s ní.
O porodu jsem se dozvěděl až poté, přes její nejlepší kamarádku.
Porod tak pro mne i naše známé proběhl v utajení.
Oficiálně nevím, kde manželka s dítětem jsou.
Když se mi náhodu podařilo v porodnici získat manželčin nový mobil a chtěl vidět naše dítě,
napsala mi, že mi ho ukáže až po šestinedělí (stejně jako ostatním kamarádům a známým).
Obávám se, že naše manželství spěje k rozvodu, z čehož jsem nešťastný.
Jak jsem psal, miminko jsme oba dva moc chtěli a těšili se na něj.
Bohužel od té doby, kdy se žena odstěhovala k rodičům, šlo všechno „dolů vodou“.
Nechci omlouvat věci, které mi žena také vyčítala či vyčítá, že jsem je udělat měl
a neudělal, nebo udělal pozdě (např. že jsem nechtěl společný účet - následek nepříjemné zkušenosti z předchozího vztahu);
hledání vlastního bydlení, na které jsem neměl pro pracovní zaneprázdnění moc času;
moje preference mít stěny v bytě bílé, protože jsem od svých rodičů zvyklý sám malovat
a když má člověk přetírat nějaký barevný nátěr zpátky na bílou, je to „na provaz“).
Mám spíš neodvratný pocit hraničící s jistotou, že se na našem manželství podepsala moje tchyně.
Je to bývalá učitelka.
Její manželství se jí asi nevyvedlo úplně podle jejích představ.
Její vlastní matka ji údajně neměla moc ráda, takže ona raději v 15 letech odešla na školu.
Studium na vysoké ukončila, aby se mohla starat o manžela, kterému jako malému zemřela matka
a od té doby se o něj staraly jeho tety.
Snad proto se z něj stal tak zakřiknutý a nesmělý člověk.
Zato tchyně je silně dominantní.
Jejich sexuální život vyhasnul po narození manželčiny mladší sestry, které je nyní cca 24 let.
Tchyniny vztahy se svou starší sestrou, kterou údajně jejich matka měla moc ráda, mají také daleko do ideálu.
Sestra se – aspoň podle slov mé ženy – raději provdala do zahraničí, aby unikla z vlivu matky.
Tchyně se se svým manželem chtěla rozvést.
V září 2001 ale dostala rakovinu. Vzali jí část těla a k rozvodu tedy nedošlo.
Od té doby spolu ovšem doma komunikují pouze písemně, nebo přes mou ženu.
V tomto prostředí strávila moje těhotná žena 7 měsíců až do konce těhotenství.
Tchán je v jejich rodině brán za „páté kolo u vozu“.
Moje žena měla před osmi lety měsíc před svatbou, když jí její tehdejší snoubenec řekl, že se s ní rozchází.
Tchyně s ní pak kvůli tomu údajně dva roky nemluvila.
Důvodem měla být ostuda, kterou oznámená ale neuskutečněná svatba měla jejich rodině způsobit.
I já udělal v předchozím vztahu hodně špatnou zkušenost, tak jsem se domníval,
že si oba budeme sebe navzájem vážit a že i její rodiče budou rádi, když bude mít za partnera někoho,
kdo ji má rád, nedá na ni dopustit a chce s ní mít rodinu.
Mezi mnou a manželkou to až do okamžiku, kdy se odstěhovala k rodičům, fungovalo bez problémů.
Byly sice nějaké hádky, ale bylo to tak zřídka, že to snad ani nestálo za řeč.
Tchyni jsem ovšem nepadl zrovna do noty.
Když mě viděla podruhé (celkem to byly tři hodiny), prohlásila, že mi „čouhá sláma z bot“.
Tohle mi ve chvíli ryzí upřímnosti – bohužel – řekla moje žena.
Tchyně nás oba ani moc často nezvala k nim na návštěvu.
Jenom každé léto, když sem přijíždí sestra manželky na měsíc a půl „na dovolenou“,
pořádala tchyně slavnostní oběd coby jejich „Vánoce“.
Na podzim loňského roku došlo mezi mnou a tchýní k menší, byť slušné výměně názorů.
Od té doby jsem svou ženu nesměl vidět, neboť jsem nebyl k jejím rodičům zván.
Pozvání přišlo až na štědrovečerní večeři.
Po dvou měsících, kdy jsem byl doma sám, jsem v sobě nenašel sílu, abych v Praze, odkud nepocházím,
byl na Štědrý večer až do večera sám.
Ženě jsem navrhoval, že ji na Štědrý den odvezu k nám domů a pokud se bude chtít vrátit zpátky,
odvezu ji na Štěpána večer zpět k rodičům.
Ona to odmítla a já jí tedy nechal aspoň dárky a kytici růží na stole v našem bytě.
Tím se náš vztah už jenom zhoršil.
Vystěhovávání věcí se zrychlilo.
Nechci nikomu přitěžovat ani křivdit, ale domnívám se, že za převážnou většinou toho,
co se stalo, stojí moje tchyně.
Už od pohledu je to zamračená osoba, která nemá ráda svého muže
a svou zkušenost ze vztahu promítá asi i na ostatní muže, včetně mne.
Nechci ztratit ani svou ženu, ani dceru.
Proto si dovoluji obrátit se na Vás s prosbou o pomoc.
Jde mi o to změnit přístup tchyně (= tzn. vyeliminovat její negativní energii) a / nebo manželky,
aby se v ní znovu probudily city, které ke mně chovala, a zmizela nenávist, kterou teď ke mně asi pod vlivem své matky má.
Jestli můžete, pomozte mi, prosím.
Julián
Odpověď: Milý Juliáne,
stal jste se mužem milované ženy a otcem maličké holčičky a prakticky nic z toho nemáte.
Byl jste vyšachován z vlastního příběhu.
Správně vnímáte, kdo za to může.
Je to matka Vaší ženy, která má na ni obrovský vliv.
Sama jí přiblížila svět mužů jako škodlivý ženám, proto (ostatně už po jedné minulé zkušenosti) není o co stát.
Navíc Váš konflikt s touto ženou loni na podzim ji v jejím postoji jen ubezpečil.
Ano, muži nestojí za to, aby se jimi ženy nijak zabývaly.
Jsou podle ní odsunuty na vedlejší kolej jako méněcenní, jenom ženy jsou ty ideální, nejlepší.
Důkazy této podivné teorie si odvozuje od svého prakticky nešťastného života.
Vy jste dovolil to, co se nikdy nemělo stát.
Mezi Vás a Vaši ženu vstoupil další člověk a Váš vztah zrušil.
Nyní už stojíte na slepé koleji, kam nemá přijet žádný vlak.
Ideální by bylo, kdybyste si mohl s Vaší ženou promluvit na neutrální půdě.
Něco mezi Vámi zůstalo nevysloveno, je tam ještě prostor pro další růst.
Jen to nesmíte vzdávat.
Kdybyste zůstali spolu, s Vaším dítětem, jako otec a matka, museli byste oba na vztahu hodně pracovat.
Vaše žena je na své matce opravdu hodně závislá.
Možná se stalo to, co zpočátku ani nevěděla, nějak se jí to vymklo.
Původně chtěla domů jen kvůli té nemoci, ale její matka ji ihned vzala pod svá ochranná křídla, a už nepustila.
Prakticky její lásku k Vám ukamenovala důkazy o tom, jací muži jsou a čeho všeho se od nich může žena dočkat.
A taky samozřejmě vyslechla spoustu slov o tom, že žena si v životě vystačí prakticky sama.
Tak k čemu mít ještě vedle sebe muže?
Bude to hodně složité, kdybyste ji chtěl opět získat na svou stranu.
Ale to byste se pokusit samozřejmě měl, je to Vaše žena a Vaše miminko.
Není nic horšího, než když Vám vezmou příběh, který máte žít.
Byl to Váš příběh, Váš život.
V tuto chvíli je skutečně všechno směřováno k rozvodu manželství, které vlastně ani manželstvím nebylo.
Dítě je pro Vás minulost, jako by ani neměl žádný budoucí vztah začít.
To jsou plány Vaší tchýně, které rozjíždějí akci.
Vy máte ale osud pořád ve svých rukou.
Máte ženu, která si s Vámi plánovala společnou budoucnost.
Ona byla prakticky unesena do jiné reality, kde pro Vás už není místo.
Když nebudete jen čekat na ten hrůzostrašný dopis od soudu, věci se začnou hýbat.
Nyní je pro Vás situace hodně nepřehledná.
Jste jako na břehu oceánu a snažíte se zahlédnout nějaký pevný bod.
To je skutečně moc těžké.
Tato hladina Vám vlastně nastavuje zrcadlo, protože se stalo to, co se stalo, také Vaším přičiněním.
Byl jste si v jistých chvílích příliš jistý.
A to byla chyba - nikdy nikoho nemáme navždy, nikdy nám nikdo nepatří definitivně.
To, že jste nyní v tomto podivném příběhu za oběť, se otočí, ale nesmíte k tomu používat žádné technické vymoženosti.
Žádné maily, SMS, ale "jen" to srdce na dlani, které je tak průzračné a tak jednoznačné.
Půjdete za malou, to je příležitost, kdy se Vám může všechno otočit.
Vaše žena si uvědomí, že to, jak nyní žije, vlastně ani nechtěla.
Proběhne mezi Vámi ten jednoznačný lidský impuls, který rozžehne oheň i u ní.
Ovšem dobré by bylo, kdyby u těchto chvil neasistovala její matka, to je Vám jasné, předpokládám.
Vaše žena se jí totiž bojí, je pod obrovským vlivem, neví, na kterou stranu by se měla přiklonit.
Vy za ní přicházíte jako princ - osvoboditel.
Může to být krásné...
Půjdete za ní jako cizí člověk, ale neměl byste prakticky už nikdy odejít, anebo byste měli jít spolu.
To by bylo samozřejmě lepší!
Vy se před ní objevíte jako symbol muže, kterého si kdy přála.
Nesmíte ale prosit, ponižovat se, ona je Vaše žena, jen navážete tu nit, která byla tehdy přetržena.
Její cit k Vám byl sice ušlapán, ale pořád tam ještě - maličký - zůstal.
Ve Vás je, co nabídnete, budete určitě v jejích očí jiný, než jakého Vás znala.
Celou situaci hlídají vyšší síly, Vy máte žít spolu.
Bude to sice docela komplikované, ale vyjdete společně jako vítězové.
Vy, Vaše manželka a miminko.
Mezi řádky jsem vycítila i otázku, jak to udělat, aby bylo všechno v pořádku.
Jak čarovat?
Nic nezkazíte vysíláním lásky k Vaší ženě ze srdeční čakry.
To se už mnohokrát osvědčilo, láska k ní dorazí a může dělat divy.
Zkuste i rituál na Váš vztah - během úplňku nebo kterýkoli pátek.
Podle způsobu a délky hoření svíček, které si předtím nabijete energií vlastní osoby a energií ženy (vizualizujete),
odvodíte vývoj Vašeho vztahu.
Přeji Vám hodně štěstí, ještě nic není ztraceno.
Věřte si, ale také jednejte. Jinak bude jednat druhá strana...
© Wahlgrenis
06.06.2005
Dobrý den Wahlgrenis,
děkuji moc za odpověď.
Přemýšlím, ze které strany do toho vstoupit a dát impuls, o kterém píšete.
Zatím mě ale nic nenapadá, možná jen přes stromy nevidím les, jak se říká.
Třeba na něco přijdu.
Mohla byste mi, prosím, napsat něco víc o tom rituálu s hořícími svíčkami?
Minulý čtvrtek, než jsem Vám psal, jsem, myslím, poměrně důkladně prošel Vaši webovou stránku,
ale o tomhle tématu jsem tam nic nenašel.
Třeba jsem se ale přehlédl.
Je mi jasné, že pokud manželku neuvidím osobně, těžko se něco změní.
Na druhé straně si vůbec nejsem jistý, že u toho nebude i tchyně.
A ani tak nevím, jestli by bylo vyhráno.
Manželka mi v předposlední své SMS napsala:
"Az budu vedet vhodny termin kontroly u detske lekarky, poslu ti sms, abys mohl Aničku videt.
Ja s tebou mluvit nebudu, pouze o ni."
A v poslední, kterou asi reagovala na můj dlouhý dopis, který jsem jí poslal,
abych jí řekl, že jsem pro nás sehnal vlastní bydlení podle našich původních představ, které jsme měli,
a kde jsem jí psal, jak moc mi na nich dvou záleží, že mi chybí a že bych si moc přál,
abychom se zase dali spolu dohromady a byli tři, úplná rodina:
"Myslis stale jen na sebe, aby se ti "to" vyresilo. Tvuj problem je sobectvi."
Přitom jsem přistoupil i na věci, které jsem původně nechtěl (společný účet), aby byl, jak se říká, "klid v domácnosti"
a hlavně aby žena během těhotenství byla klidná a nepřipadala si nezabezpečená tak,
jako její nejlepší přítelkyně před osmi lety, které její manžel dával na mateřské měsíční kapesné 500 Kč,
u něhož se neptal, za co to jeho žena utratí.
Ostatní věci (jídlo, nájem...) platil sám nebo ženě dal peníze, ale musela mu předtím říct, na co je chce.
Od začátku března si manželka může měsíčně vybrat 10 000 Kč z našeho společného účtu a pravidelně toho využívá.
Přesto jsem podle ní sobec.
Když jsem jí napsal, že podle mě by se s ní sobec za této situace nedělil o vydělané peníze, už mi na to neodpověděla.
Musím se přiznat, že už jsem dospěl do stadia, kdy bych byl ochoten použít na tchyni černou magii,
kdybych jenom věděl, že to zafunguje a pomůže, a uměl ji, nebo našel někoho, kdo ji umí a byl mi ochoten a schopen pomoci.
Podle toho, co jsem četl na různých webových stránkách, by si člověk s černou magií neměl zahrávat.
Jenže jsem už opravdu v zoufalé situaci a nevím, jak a kudy dál.
Kdybych to měl brát podle křesťanského náboženství, byla by tohle "jenom" další zkouška mé osoby.
Kdybych měl věřit na jing a jang princip, musel bych si říct, že jsem se proti někomu v minulosti moc provinil
a teď se mi to násobkem vrací zpátky.
Snažím se být k sobě co nejupřímnější a nic si nezastírat.
Ale já si opravdu nejsem vědom toho, že bych někomu tak ublížil.
Také mě napadá, jak je možné, že tak zlý člověk, jakým její matka bohužel je, v sobě najde sílu přežít rakovinu,
na kterou mnoho žen ve stejném případě umírá.
Chápal bych, že její rakovina byla varování za její předchozí chování a jednání.
Zjevně se z toho ale nepoučila a šíří kolem sebe zlo a nenávist dál jako jed.
Jak je možné, že se na to Bůh / Universum / Síla dívá jen tak, nečinně?
Navíc v situaci, kdy se narodil malý tvoreček, který vzešel z velké lásky, za nic nemůže
a hrozí mu, že přijde o vlastního tátu, který se na něj moc těšil a těší.
Asi se moc ptám a moc chci vědět.
Ale jak už jsem psal, na ženě i dcerce mi moc záleží.
Kdyby tomu tak nebylo, už bych asi dávno podal žádost o rozvod.
Mrzí mě, že ji - asi pod tchyniným vlivem - zajímají od ledna jenom peníze, pracovala na místě jako já,
a tak ví, že za nadstandardní plat je nutno také odvést nadstandardní práci.
Snažím se za téhle už měsíce trvající a jen se horšící situace zvládat své emoce,
náročnou práci, kterou mám, opravuji jednu místnost v našem novém bytu
a s výjimkou praní a žehlení, které bych už nezvládal, se starám sám o sebe,
ale v poslední době to psychicky zvládám čím dál hůř a v cyklech se propadám do beznaděje.
Předem děkuji za odpověď a případnou další radu.
Julián 6.6.2005
Vazena a mila Wahl,
V dnesnim prispevku Juliana a Tve odpovedi se zminujes o ritualu a horeni svice.
Muzes prosim odkryt vice k tomuto ritualu, co je potreba, na co vse je mozno aplikovat,
jak dlouho a jak nabijet vlastni energii a jak hodnotit vysledek?
Vim, ze jste se svickami pracovaly i na Magickem vikendu a uz tehdy mne zajimalo,
jak je mozne, ze jedna hori , druha ne a zhasne ihned.
Zalezi take na druhu svice, nebo je jedno, jaka se pouzije?
Jiste na to ma vliv i slozeni.
Budu velice rada, kdybys me mohla dale nasmerovat.
Xenie 6.6.2005
Milá Wahlgrenis,
málem bych zapomněl napsat toto:
Když jsem nedávno uvažoval, k jakým koncům to vše může dospět, uvědomil jsem si,
že u případného soudu by figuroval i pracovník sociálního obvodu obvodního úřadu.
A že by možná nebylo od věci vysvětlit mu / jí předem svou situaci,
aniž bych uváděl konkrétní jméno a adresu své manželky, aby také slyšel mou verzi,
dřív než přijde se svou vlastní verzí manželka pod tchyniným dozorem.
Nechtěl jsem na ni jakkoli "žalovat".
Navíc si myslím, že je pravdivé rčení "Když neuhladíš, neuškrábeš".
Jenže na druhé straně mě napadá, že jsem se vůči tchyni snažil od prosince uhlazovat až příliš a stejně to k ničemu nebylo.
Tchyně navíc prokazatelně minimálně jednou vybírala peníze z našeho účtu na manželčinu platební kartu.
Bylo to dva dny po porodu, v době, kdy manželka byla podle svých slov na jednotce intenzivní péče.
Ale v každém případě byla moje žena tak vyčerpaná samotným těhotenstvím, že si nedělám iluze,
že by dva dny po porodu byla fyzicky schopna si dojít k bankomatu a vybrat si sama peníze.
Navíc netuším, k čemu by v porodnici potřebovala částku 7.000 Kč.
Měli jsme ohledně hospodaření s penězi s manželkou dohodu, kterou sama porušuje tím,
že ačkoliv má již za duben "peněžitou pomoc v mateřství", která se přece jen spíš blíží jejímu platu před otěhotněním,
vybírá ze společného účtu.
A tak nevím.
Mám se pokusit "vynutit" si kontakt s dcerou a ženou přes sociální pracovnici?
Mám snížit limit na výběr z platební karty na částku, která by manželce zaručovala,
že se dostane na polovinu celkových našich příjmů, jak zněla naše původní dohoda?
Jak jsem už naznačil, nerad bych věci hrotil za každou cenu.
Ona je teď v šestinedělí, kdy je po citové stránce možná ještě rozhozenější než před porodem.
Vzhledem k její závislosti na matce bych nerad, aby si ona případnou zlost ze mne vybíjela na ženě nebo dcerce.
Ale na druhé straně minulost nejen našeho národa dokazuje, že zlu by se nemělo ustupovat.
Jaké jsou konce, když se ustoupí, víme všichni.
Co myslíte? Předem děkuji za odpověď a zdravím,
Julián 6.6.2005
Milý Juliáne,
jednání se sociální pracovnicí úřadu je podle mého už příliš oficiální a naznačuje příliš jasně cestu k rozkolu manželství.
Nemáte nějaké společné známé, s kterými Vaše žena komunikuje?
Napadá mě totiž, jestli by nebylo lepší se nejprve pokusit o domluvu přes tuto "spojku".
Úřady jsou totiž skutečně velice úřední.
K čerpání z účtu dva dny po porodu Vám mohu říct jen jediné - je to podivné.
Určitě tu částku nevybrala Vaše manželka, protože z porodnice se chodí v ideálním případě pátý den
a určitě by její první kroky nevedly rovnou k bankomatu.
Ale narození dítěte je skutečně výrazný zásah do rozpočtu, jen kočárek stojí kolem deseti tisíc,
pak postýlka, oblečky, pleny, nic z toho není levné.
Ideální by bylo, kdybyste mohl mluvit se svou ženou o samotě a dívat se jí přitom do očí...
Ty prozradí nejvíc.
V plástvích vychází, že dojde v této věci k výraznému obratu.
Váš vztah není jen na vodě, má reálné základy, jen byl násilně přerušen.
Je to pro Vás obrovská zkouška, to jste popsal dobře, všechno se vyvine hrozně rychle.
Ale půjde to tak, jak to jít má.
Ne proti přírodě, muž a žena mají být spolu.
Čeká Vás nový život, i když to, co je za Vámi, je hodně bolestné.
Ale budoucnost je pro Vás nakloněna.
A hlídá Vás úžasný anděl, ochránce.
Nebojte se.
Částku na účtu pro ni omezte, nebo byste mohl zůstat bez prostředků.
Vypadá to, že s účtem disponuje její matka.
K těm rituálům napíšu na internet.
Měl byste se pokusit zajít k ní, koupit třeba květiny, teprve na místě zjistíte, co miminko a žena potřebují.
Přeci není možné, že by Vás nepustila dál, když jste pořád manželé...
Připadá mi to neuvěřitelné.
Nedivím se Vám, že začínáte koketovat s černou magií.
Ale to chce skutečně velice opatrně...
Wahlgrenis 6.6.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji za rychlou odpověď.
To, co mi ve svém dopisu navrhujete, jsem už více či méně zkusil.
Všiml jsem si, že na svých stránkách píšete o tom, že jste omezila řešení vztahových problémů na minimum.
Tím spíš si vážím toho, že jste se mi věnovala.
I proto jsem Vás v prvotním popisu událostí nechtěl zahlcovat detaily toho, co se stalo.
Někde jsem jen naznačil, jinde neřekl nic.
Když jsem byl u psycholožek, trvá vylíčení celého příběhu tři až čtyři hodiny.
Víte, když člověk potká po nejrůznějších vztahových peripetiích
(z nich jeden karambol, který jsem předtím také považoval za vztah na celý život, ale našla si jiného)
svou osudovou ženu v 34 letech a narodí se mu první dítě ve věku 37 let, velice si vážíte vztahu a rodiny.
Zejména když je vaší partnerkou člověk podobných názorů na svět, zájmů, povolání
a je vám s ní dobře, i jen když jste spolu doma, každý děláte ve stejné místnosti něco jiného a mlčíte.
Ale zpátky k Vašemu dopisu.
Moje žena má nejlepší kamarádku Lenku, s níž se zná už 17 let, od střední školy.
Kontakt ovšem přerušila i s ní.
Dokonce nechtěla, aby se na ni přišla podívat do porodnice.
Lenka několikrát ještě pár měsíci před porodem na mne zavedla při rozhovoru s mojí ženou řeč.
Jak mi Lenka řekla, moje žena jí vztekle praštila s telefonem.
Když Lenka zjistila, jak se věci opravdu mají
(že jí v některých věcech ohledně našeho vztahu lhala, resp. řekla jen to, co se jí hodilo), hluboce ji to zklamalo.
V poslední SMS, kterou mé ženě napsala minulé pondělí, kdy se mi podařilo následně zjistit, kde rodila,
jí řekla, že ji moje žena moc zklamala.
(Ta tvrdila, že byla i s miminkem až do 27. 5. včetně na JIP, přitom ji ten den pustili i s dcerou domů,
manželka jí napsala, že jí dá vědět, kdy se může přijít na miminko podívat
- Lenka na to napsala, že není žádný její otrok, aby jí určovala, kdy se MůŽE přijít podívat).
Další kamarádka Petra (od VŠ, poté pracovala s mojí ženou v práci) a její manžel
- ti už mají kvůli mně u mé manželky také aspoň dva černé puntíky.
Ti se právě pokoušeli před cca 4 měsíci zprostředkovat naše setkání.
Byli odmrštěni.
Obávám se, že tudy bohužel cesta nevede.
Pokud jde o peníze a jejich výběr z bankomatu, nechci, aby to vypadalo,
že se můj život točí jenom nebo výhradně kolem nich.
Ale když jste napsala svou poznámku, o tom, že je dnes na miminko všechno drahé,
rád bych uvedl některé věci na pravou míru.
O to, jak Lenka dostávala během mateřské kapesné 500 Kč na měsíc, jsem již psal.
Moje žena z toho měla takový strach, aby se jí nestalo totéž, že jsem ji musel uklidňovat, že to bude v pořádku.
Když zůstala v polovině října na nemocenské, byla naše dohoda taková,
že veškeré náklady související s těhotenstvím (tzn. hlavně věci na miminko, kosmetika a drogerie a těhotenské oblečení)
budu platit z toho, co vydělám, protože jí se dost drastickým způsobem propadl příjem.
Když jsem začátkem tohoto února přistoupil na společný účet, nechal jsem jí založit kartu s limitem výběru 7.000 Kč týdně
(tzn. 28.000 Kč měsíčně), aby se v případě potřeby dostala na celkem polovinu našich příjmů.
Takže se jednalo ne o deset tisíc, ale o desetitisíce, jak jsem už psal.
Tuto částku někdo vybral i za duben, kdy již od 11. 4. měla "mateřskou", která je přece jenom vyšší než nemocenská.
Tím vším chci naznačit, že věci na miminko byly už dávno koupené
(včetně různých "klokanek", ve kterých se miminko nosí na břiše, autosedačky a elektronické "chůvičky")
a že si neumím představit, že by oněch 7 tisíc žena potřebovala, aby mohla dokoupit něco pro miminko.
Jestli ji uvidím, do očí se jí určitě podívám.
A nejen proto, že je vždycky měla hezké.
Anička je prý taky okatá.
Pokud jde o návštěvu ženy u jejích rodičů, přeposílám Vám zase kousek SMS, kterou mi žena poslala 30.12.:
"Neobtezuj me zname a rodice a nech je v klidu. K rodicum lidi nechodi jako do stodoly, ale na pozvani.
Je samozrejmost se nejdriv zeptat jestli clovek nerusi. Nevynucuj si furt reakce, jen vse zhorsujes."
Tuhle zprávu jsem dostal potom, co jsem popřel sám sebe, zapomněl na to,
co o mně tchyně řekla a že mi znemožňovala se s ženou vidět, a kvůli dítěti a ženě koupil 33 rudých růží
a šel za tchýní s tím, že se jí jdu omluvit, pokud jsem se jí nebo jejího manžela něčím dotknul.
Měl jsem napsaný i dopis, kde bylo totéž.
Nakonec jsem ho musel použít - dostal jsem se sice do domu, ale už ne do bytu.
Narazil jsem na zavřené dveře. Nikdo mi totiž neotevřel.
Pravda je, že doma byla asi jenom manželka.
Od tchyně jsem pozdě v noci ten den dostal jen tuto zprávu: "Dekuji za ruze.".
Víc nic.
Jinak k te zprave se "stodolou" - to nebyla její slova ani její slovník.
Dvakrát jsem byl svědkem toho, kdy jsem v podstatě totéž, jen jinak přeformulované, slyšel od ženy a pak od tchyně.
Wahl, ve své tchyni nemám lehkého protivníka.
Tím spíš, že nemohu použít všechny zbraně, které bych třeba chtěl.
Právě proto, že je manželka na tchyni tak fixovaná.
Píšete, že Vám to připadá celé trochu neuvěřitelné.
Bohužel je to ale pravda.
A to nevíte ještě všechny detaily ... .
Musím se Vám přiznat k jedné věci.
Když čtu Vaše maily nebo články na Vaší stránce, mám silný energizující pocit v celé horní polovině těla.
Je to něco jako pocity v osmičkové poloze.
Až na to, že cítím, jako bych energii zároveň přijímal i vydával.
Cítím postup energie od zápěstí přes předloktí, paže do ramen a odtud do hrudi, zad i nahoru do hlavy.
Zdá se mi, jako by ta energie, která přichází zvenku, odcházela po průchodu mým tělem temenem hlavy někam pryč.
Nevím, jak to přesně popsat.
Není to "husí kůže", to je nepříjemný pocit.
Tohle je jako něco elektrizujícího, příjemného.
Předtím jsem podobný pocit zažil kolem svých 17 let.
Stačilo si v noci lehnout v pokoji pod otevřené okno a obě ruce vztáhnout pod úhlem cca 60 stupňů k obloze.
Během chvíle jsem měl naprosto stejný pocit jako teď.
Věřím, že to, co říkáte, je pravda.
Částku na týdenní výběr z karty změním.
Sice tím možná ženu rozběsním, ale ona teď porušuje svá vlastní pravidla.
S tou sociální pracovnicí si promluvím bez udání manželčina jména a současné adresy.
Zatím ji do toho nebudu zatahovat.
Další kroky mne zatím nenapadají.
Tedy s výjimkou toho, že se dnes večer pokusím ženě poslat energii ze své milostné čakry.
Uvidíme, co bude dál.
Možná bych to vyzkoušel i na tchyni, i když, jak říkám, na ni by spíš byl potřeba "malý dvůr a dlouhý bič" (= černá magie).
Mockrát Vám děkuji za Vaši dosavadní přízeň.
Jste zajímavý člověk a moc rád bych Vás někdy poznal osobně.
Ať někdy později na nějakém Vašem kursu, nebo třeba teď tady v Praze.
Opatrujte se,
Julián 7.6.2005
Milá Wahlgrenis,
píšu Vám, abyste věděla, jak se dál vyvíjí celá věc v našem příběhu.
Dnes před polednem jsem se uvolnil z práce
a šel jsem se podívat na svou ženu a dcerku Aničku k dětskému lékaři,
abych je po osmi měsících aspoň na chvíli viděl.
S nimi bohužel přišla i matka ženy, která se od nás po většinu času nehnula ani na krok.
Když jsem chtěl Aničku v čekárně pohladit po tvářičce, řekla mi, že si mám jít nejdřív umýt ruce.
Na moji odpověď, že jsem si ruce myl, než jsem tam jel vlastním autem, nereagovala.
Evu jsem párkrát pohladil po jejím předloktí, ale vždy ucukla.
S jednou výjimkou se mi za celou dobu nepodívala přímo do očí.
Jen na začátku, kdy jsem ženě pro Aničku dával chrastítko se žvýkátkem, které jsem včera koupil,
a pro ni vysokoprocentní čokoládu, kterou měla tak ráda, a kterou jsem jí vždycky kupoval, se tak zeširoka usmála.
Zdálo se mi, že vidím tu svou „starou“ dobrou ženu, jakou jsem znal.
Bavila se se mnou více méně jenom o Aničce, na otázky mi moc neodpovídala.
Jen mi řekla, že je sama nemocná, ale že se to má upravit.
Ke Aničce se chovala moc hezky.
Bylo vidět, že je to její miláček.
Bohužel to je i miláček tchyně, která ženě Aničku pomáhala svlékat i oblékat.
Po prohlídce u doktorky jsem si chtěl Kristýnku v čekárně pochovat.
Tchyně mi řekla, ať si k tomu sednu.
Řekl jsem jí, že u toho klidně postojím a že vím, jak se má miminko držet.
Tchyně na mě vyjela něco ve smyslu: „Hochu, tohle je Tvoje dítě, tak si koukej sednout!“
Ve tváři se jí přitom zračila čirá zloba a nenávist vůči mně.
A žena, která stála celou dobu vedle ní, na to přímo neřekla ani slovo.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli se mám s tchýní začít hádat,
ale vzhledem k tomu, že držela Aničku v zavinovačce a protože jsem nechtěl,
aby při mé první schůzce se ženou po více než 8 měsících došlo hned k nějaké scéně nebo nepříjemnosti, tak jsem si sedl.
Aničku jsem choval asi dvě minuty a pak mi ji vzali s tím, že už musí domů jít kojit.
Když žena uložila Aničku do kočárku a upravila peřinku,
tchyně najednou začala peřinku přerovnávat a řekla jí: „To musíš dělat takhle.“
A žena nakonec peřinku opravdu urovnala tak, jak chtěla tchyně.
Venku před ordinací mi žena řekla, že se mohu sem na Aničku přijít podívat každý čtvrtek.
Řekl jsem jí, že nemohu takhle každý týden utíkat z práce, protože toho tady teď mám opravdu hodně.
Ona po chvíli zopakovala, co mi řekla, a já jí na to odpověděl opět tím, že mám opravdu hodně práce.
V tu chvíli se mi zdálo, že se na mě žena poprvé a naposledy přímo podívala.
Snad si nenalhávám, když řeknu, že jsem na ní viděl porozumění a pochopení pro to, co říkám.
Ale nakonec beze slova stejně jenom pokrčila rameny.
Když jsem jí řekl, že určitě chodí ven někdy navečer, kdy už není takové teplo, a že se přizpůsobím,
řekla, že chodí ven nepravidelně…
Pak žena šla s kočárkem napřed a tchyně za ní.
Oslovil jsem tchyni a řekl jí něco v tom smyslu, co mi tedy ona řekne a jestli nám může pomoci.
Nechtěla se se mnou vůbec bavit.
Řekla mi jen, že kdybych si býval byl přečetl Matějíčka a tu druhou knížku, které mi dala
(Matějíčka jsem četl, ale žádné druhé knížky si nejsem vědom), mohlo to vypadat jinak.
Prý musí věci být podle toho, co potřebuje miminko a ne podle toho, co chce otec.
Když jsem se jí zeptal, co má konkrétně na mysli, řekla mi, že se se mnou nebude bavit,
že je se mnou těžké pořízení a že si se mnou nebude ničit nervy.
A utíkala ode mě pryč, jako by jí hořelo za patama.
Milá Wahl, nevím, co mám dělat, jak tu bariéru prorazit.
Tchyně coby důchodkyně má času neomezeně, já chodím do práce a těžko mohu někde ženu odchytávat nebo na ni čekat.
Mám pocit, že žena je opravdu pod jejím vlivem a nevím, jak ho od ní dostat pryč.
Julián 16.6.2005
MIla Wahl,
ctu tento pribeh s mrazeni po zadech, ale nesoudim, jak jsi rekla, neznam cely pribeh.
Jen bych rada neco Julianovi rekla:
Mily Juliane,
procitam znovu Tvuj pribeh a jeho dalsi pokracovani.
Ja sama za sebe ti musim rici, ze preci musis vedet, ze na dite mas pravni narok , tak si za tim jdi.
Pokud budes jen ustupovat a pristupovat na podminky dane od matky pod vedenim tchyne,
tak budes stale v same pozici prosiciho.
Proto ja, pokud bych ti mohla rici svuj nazor, bych ti rekla pouze a jen z hlediska realu, socialni pracovnici navstiv a to co nejdrive.
Ona ma pravomoci, kterymi ti pomuze domoci se tvych otcovskych prav.
Sepise s tebou navrh na upravu styku .
Toto uz neni jen delani si naschvalu, to je otazka pro pravnika.
Existuje pravni uprava styku rodice s ditetem, nemusite byt rozvedeni,
ale budes mit pravo svoji holcicku vidat v pravidelny termin za danych podminek.
Verim, ze i pritomnost dane tchyne se tim da eliminovat, ona nema na dite zadny pravni narok
a tedy nema pravo i asistovat u styku s ditetem.
Pokud dokazes, ze jsi schopny se o Anicku postarat treba ted 2 hodiny a zajistit ji potrebnou peci, tak ti soud povoli si ji brat.
Proto ti radim, vyhledej socialni pracovnici a pokud toto mirne reseni dohodou nepomaha, jak je videt, tak si rekni o sve.
Mas na to pravo a nemusis se nikoho prosit a zebrat.
Ty jsi otec a rodinu i nadale zabezpecujes, pokud je to jak pises, tak ja nevim, co by ti melo stat v ceste.
Zadna tchyne ti to nemusi laskave povolovat kazdy ctvrtek.
To je muj nazor.
Xenie 18.06.2005
