Obětovala jsem se. Co dál?
Otázka: Vzácná Wahlgrenis,
posílám Vám srdečný pozdrav.
často pročítám Vaše stránky, je obdivuhodné, jak jste se ujala dopisů od lidí a neúnavně odepisujete, pomáháte.
Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla Vám taky napsat.
Je to asi 2 -3 roky, co jsem měla stejný nápad, udělat stránky s touto tematikou.
S tím, že by tam lidi psali své zážitky a vzájemně si odepisovali.
Stávají se mi v životě věci, o kterých si nemám s kým promluvit a dopátrat se, proč se to děje.
Říkala jsem si, že je nás třeba víc, stránky jsem zatím nerealizovala,
protože mám teď dost problémů, kterými se musím zabývat,
tak jsem ráda za ty vaše, dodávají nám sílu překonat všední starosti s nadějí, že bude lépe ....!
Možná mi dokážete poradit,
několik roků jsem motám z problému do problému, ovšem ne svoji vinnou ale,
protože pomáhám ... (starám se o nemocnou osůbku) a díky tomu nemám žádný osobní život
(žiji, kde nechci, a vlastně i dělám, co mě moc neuspokojuje).
Někdy mám pocit, že rčení za dobrotu na žebrotu je naprosto odpovídající,
taky si říkám, že se na všechno a všechny vykašlu a zařídím si život pouze po svém ovšem .......
nejde to, když je na Vás někdo závislý, ... nevím si rady.
Jak mít vlastní život a přitom pomáhat jiným bez omezování a ztráty vlastního života (soukromí)?
Dokážete mi prosím poradit, co dělat, aby můj život byl snesitelnější a já si žila i svůj život?
Mohla bych a strašně bych si přála žít jinde..... podaří se mi to?
Budu Vám velice vděčná za odpověď.
Přeji Vám krásný slunečný den a mnoho energie.
Vaše Malienka
Odpověď: Milá Malienko,
v životě se často stáváme nenápadným kolem v širším soukolí a můžeme mít z toho pocit,
že jsme někam proti naší vůli zanášeli, že se děje něco, co nechceme.
Ty píšeš, že se staráš o nemocnou osůbku.
To vyznívá krásně, optimisticky, jako kdybys definovala své životní poslání,
ale hned nato z Tebe vypadne, že nemáš vlastní osobní život.
Budeš si zřejmě muset udělat vlastní hodnotový žebříček, abys pochopila, co je pro Tebe vůbec Tvůj život.
Jestli to pomáhání druhému nebo zábava, vlastní soukromí, partnerský život?
Už mnohokrát jsme se tady zmínila, že se lidé rodí na tento svět podle určitého plánu.
Někdy ani partnerský vztah nebo mateřství nepřipadá v úvahu.
Duše si nezaslouží něco takového, odžívá si to tak po traumatech, která mohla způsobit kdysi dávno.
Proto ani není dobře položena otázka na případného budoucího partnera nebo lásku.
Všechny takové hodnoty jsou jaksi za odměnu.
Ve chvíli, kdy se děje něco podezřelého a člověk má pocit, že jeho plány až tak nevycházejí.
Místo partnera (hezkého vztahu) má na noze přivázané povinnosti, železnou kouli.
Pak se dá těžko vzlétnout.
U Tebe mi vychází, že Tvá cesta se nyní dostala na rozcestí.
Ty něco zásadního řešíš a nevíš, pro co by ses měla rozhodnout.
Nechceš plout dál tou Tvojí již známou řekou, chtěla bys do dravějšího proudu, aby se něco dělo.
Jenže jako to udělat...
Obvykle řeka plyne svým korytem stále stejnou rychlostí, těžko ji můžeš nějak zrychlit.
I když i takové případy se dějí, stačí vzpomenout na povodně na Moravě v roce 1997 nebo v Čechách v roce 2002
Tehdy měly všechny řeky poněkud jinou podobu, ale i rychlost.
Zkus si na tu dobu vzpomenout.
Přišlo to z nebe, pršelo.
A hodně dlouho pršelo, obloha byla pořád zatažená.
Potom došlo ke zrychlení té vody v řekách...
Lidé zachraňovali, co se dalo, moc toho nezbylo.
A teprve za hodně dlouho vysvitlo slunce.
Mohlo se začít sušit a mnoho lidí bylo postaveno před úplně nový začátek.
Přišli prakticky o všechno, o střechu nad hlavou.
Stálo je to hodně sil, hodně peněz, hodně úsilí, aby zjistili, co je skutečně do života důležité.
Ovšem myslím, že hodně rychle se na to zapomnělo...
Taková paralela by se dala nyní nasadit i na Tvůj život.
Tys byla postavena do role "anděla".
Staráš se o tu Tvoji osůbku, ona Tě potřebuje a hodně Tě potřebuje.
Nejde to jen tak se oklepat, a jít klidně dál.
To pouto mezi Vámi je hodně silné.
I když Ty to poslední dobou vnímáš spíš jako nutné povinnosti, z kterých sama nic nemáš.
Raději bys řešila takové ty normální starosti, co mají třeba Tvé kamarádky.
Muže, děti, lásku...
Zrychlení Tvého života zatím neočekávej, ani žádné zásadní změny.
To, jak nyní žiješ, Ti vlastně nastavuje zrcadlo, aby sis o sobě něco důležitého uvědomila.
Jsi tady nyní prakticky jako oběť, je Tvým úkolem starat se o druhé, to je Tvé poslání.
Jedině tak může Tvá duše dojít pochopit, že za všechno se nějak platí.
Ty nyní platíš...
Ještě na úplný závěr bych se chtěla vyjádřit k Tvému plánu založit internetové stránky,
píšeš, že by byly podobné jako tyto, lidé by si tam psali a sami by si i odpovídali.
Já jsem takový plán nikdy neměla. Přesto tyto stránky vznikly.
Ani jsem nezkoumala, co by na nich mělo být...
© Wahlgrenis
29.05.2005
Milá Wahl.
dnes mám jeden ze šťastnějších dní ne, že by se něco zásadního stalo,
jen se cítím dobře a příjemně, možná je to jen počasím.
Moc děkuji za odpověď, popravdě jsem nepočítala, že mi vůbec odepíšete, natož tak brzy.
"Upřímně řečeno, odpověď mě moc nepotěšila", naštěstí nic není tak horké, jak se uvaří.
Jen chci podotknout, že muže naštěstí mám a v tomto směru jsem šťastná
a právě s ním řešíme tuto věc, která snad i nakonec dopadne.
No uvidíme.
Jen se neděje nic tak, jak si představujeme a je spousta věcí,
které nám znemožňují realizaci našich plánů, jak už jsem psala.
Někdy mám pocit, že je prostě život o ničem, a jindy si říkám, že může být i hůř,
jsou lidi, kteří nemají nikoho, třeba děti nebo zdravotně postižení v ústavech,
těch je mi opravdu líto, ale někdy člověk může "politovat" i sám sebe.
Ještě se zeptám, když se nic zásadního v mém životě nestane, znamená to, že ani nezměním bydliště?
Stránky jsem chtěla realizovat v době, kdy tu nic takového nebylo,
nebo jsem na internetu na nic "nenarazila", psala jsem to jen, ať víte, že jsme za Vaše stránky vděčni, že přesně to tu chybělo...
Ještě jednou Vám děkuji, mějte se krásně jen slunné dny a hodně energie
Vaše
Malienka 31.05.2005
