Proč mám hrozný pocit ze života?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
dostala jsem se na tvé stránky prostřednictvím své sestry a snad to bylo dobře.
Asi dostáváš spousty dopisů tohoto typu, ale kéž bys mi mohla pomoci.
Chtěla bych se zeptat, co se to se mnou děje, proč mám tak hrozný pocit ze života,
proč mám strach a cítím úzkost, proč si nechávám proplouvat život pod rukama,
jsem protivná na svou rodinu, ničím svá přátelství, kašlu na školu a i když to dělám, proč mě to tak mrzí??
Nechci být člověkem, který si jen stěžuje, je sobecký a zahleděný sám do sebe, chci to změnit.
Ale zklamávám každý den, když se nepřinutím učit se, nebo konečně začít něco dělat.
Vím, že se nic nevyřeší ze dne na den, ale kdy už mě konečně někdo nebo něco, "nakopne"
a já se "vzpamatuju" a začnu žít??
Mám ze všeho hrozný pocit a vím, že si za to vlastně můžu sama.
Když jsem byla malá, měla jsem pocit, že dokážu něco změnit, že zabráním zlým věcem, že je svět přece krásný....
a když si na to vzpomenu, nevím jestli se mam smát, nebo začít brečet.
Kde jsem nechala svoji motivaci...
Děkuju za přečtení, přeju hezký den a spoustu dobré nálady.
Aree 5.5.2005
Odpověď: Milá Aree,
Ty máš za sebou složitý vývoj...
Už v dětství jsi to neměla jednoduché.
Pravděpodobně jsi na vlastní kůži zažila rozvrat manželství rodičů.
Nebyl to snadný proces a Tys to možná ani tak nevnímala, ale každopádně to pro Tebe byla velká rána.
Ohrožení psychického vývoje, ale i ztráta hodnot, kterým jsi věřila.
Nechápala jsi, jak je možné, že tatínek a maminka najednou nejsou s Tebou, jeden z nich opustil domov.
Nikdy jsi tohle vlastně nepochopila.
Zůstala jsi na místě bez jediného slova.
Ztuhla jsi...
Zvláštní situace.
Spíš to vypadá, že se na scéně objevil člověk, který mohl za rozvrat manželství.
Pro Tebe to byla neskutečná konfrontace ideálů a realitou.
Zjistila jsi, že rodiče si dlouhou dobu na manželství jenom hráli.
Vlastně Ti lhali.
To bylo zvlášť těžké.
Ale dny postupně ubíhaly dál, nedalo se nic měnit, všechno bylo v pohybu.
Pomalu Ti začínalo docházet, že nemá smysl se tím dál zabývat.
Stejně jsi byla ve věku, kdy jsi uvažovala o odchodu z domova.
Měla jsi pocit, že se Tě to vlastně netýká.
Jenže po této bolestné zkušenosti jsi měla strach podívat se druhým lidem do očí.
Nedůvěra, obavy, to především jsi nechtěla dát nikomu najevo.
Nasadila sis nepropustnou masku a schovala ses za ni jako do ulity.
Nikdo o Tvých trápeních nevěděl.
Jenomže s lidmi se musí jednat, občas je třeba něco říct, projednat, rozumět druhým.
S tím jsi měla problém.
Vypadá to, že kolem Tebe nejsou žádné reálné možností, žádné cíle.
A Ty bys tolik chtěla slyšel od druhých slova vlastního ocenění.
Tolik by sis přála být milovanou matkou několika dětí.
Chtěla bys jim dát to, co jsi jako malá neměla.
A co jsi vlastně přišla...
Nyní skutečně ani trochu vztahům kolem Tebe nerozumíš, jsou to samé zmatky,
ale přesto je před Tebou lákavá perspektiva.
V blízké budoucnosti poznáš muže, skrz kterého objevíš smysl života.
Začneš se na svět kolem sebe dívat jinýma očima.
Ale zrcadlo Ti nastaví žena, kterou pokládáš za svoji přítelkyni
a která Tě přivede k jinému uvažování, je to hlavně duchovní směr.
Tvé jaro, kdy rozkveteš, začneš milovat a zkrásníš, Ti má teprve začít.
© Wahlgrenis
25.05.2005
Milá Wahlgrenis,
Tvá schopnost je neuvěřitelná...věřím jí, věřím tobě.
Celým srdcem i duší Ti děkuji za odpověď(za naději).
Měj se moc krásně, opatruj se.
Aree 26.05.2005
