Jak nejmíň bolí odchod ze života?
Otázka: ahoj, na tuhle stranku sem se dostala uplnou nahodou, kdyz sem hledala sebevrazdy...
To, jak se lide zabili, jak to nejmin boli...
Nevite, jak bych to mohla udelat, aby mi wahlgrenis odepsala?
Psala jsem ji email, ale porad nic, uz nevim, co mam delat.
Tak mi prosim poradte..
Navic ted ke vsemu propadnu, sem ve tretaku, nevim co delat, jsem uz asi nekde jinde, takhle chutna to opravdove dno...
Chtela sem to poznat...uz ale vim...ze po tom nasleduje jen uplny konec...skoro sem ani nezila,
Uz nepoznam, co je laska..uz to nepoznam...
Odpověď: Nikdy není tak strašně, aby nemohlo být ještě hůř.
Ve třeťáku a po nevydařeném vztahu se sice můžeš cítit strašně, ale určitě to není Tvůj konec.
Mám zkušenosti s mnoha sebevrahy,
kteří si ve vteřině, kdy už nejsou součástí tohoto světa, uvědomí, jakou obrovskou chybu udělali.
Ten skutek se nedá vrátit zpět.
Duše zůstává upoutána na místo posledního činu.
Ale o tom jsem na těchto stránkách už psala...
Nyní jsi skutečně v poněkud problémové situaci, jsi jako v pasti.
Cestu dál nevidíš.
Jsi příliš svázaná, bez křídel, bez rozběhu, bez lásky.
Stojíš na jednom místě.
Máš pocit, že všechno, co se kolem Tebe děje, nemá smysl.
Nejde Ti o peníze, o žádný zisk, chtěla bys zažívat tu lásku mezi lidmi.
Muž, který v minulých dnech vládl Tvému životu, se ukázal jako zrádce.
Žít po jeho boku by nebylo pro Tebe dál únosné, stejně by to muselo skončit.
Jsi na hranici, kdy končí dětství, prožíváš mnoho změn, stává se z Tebe žena.
Není to ale vůbec jednoduché.
Nedokážeš si představit, že bys měla nyní začít žít jinak, bez přítele.
Připadáš si jako kapka v moři, stejně bezvýznamná.
Ale neboj, láska přijde, budeš i vdaná za úžasného člověka, budeš matkou jeho dětí.
Stoupla jsi na příliš tenký led, moc riskuješ, hazarduješ s vlastním životem.
To se nedělá.
Tvůj život není Tvůj majetek, nemáš právo s ním tímto způsobem nakládat.
Nechceš nyní s nikým spolupracovat, to se ale budeš muset naučit.
Nikdo nemůže existovat jen sám o sobě.
Potřebuješ druhé stejně jako oni potřebují zase Tebe.
Než si rozmyslíš svůj poslední čin, zkus si ještě přečíst pár příběhů.
V každém najdeš nějakou naději, nebo aspoň jiskřičku naděje.
Nemusí se jednat přímo o
V nejbližší době by ses měla výrazně změnit, ovšem pokud dáš té době šanci...
Známky ve škole, ani jeden člověk nikomu nestojí za to, aby si bral kvůli tomu život.
Je hodně důvodů, proč bychom měli žít.
Ty důvody se dají nalézat každý den, každou minutu, jen se kolem sebe podívat.
Nemít zavřené oči a nemyslet jen na sebe.
Ty máš možná také pocit, že všechno hezké už pro Tebe skončilo.
Jen kvůli pár slůvkům, několika pohledům, malému nedorozumění?
Zkus se na svůj život podívat očima někoho jiného.
Jsi zdravá, chodíš, mluvíš, sama se dokážeš najíst, byla jsi přijata na školu.
Víš, kolik lidí na tyto základní věci nedosáhne?
Kde oni potom mají hledat nějaký smysl života?
A přesto ho mají.
Přesto neuvažují o odchodu ze života, prožívají radost, jsou svým způsobem šťastní.
Zamysli se ještě jednou nad vším, co jsi mi napsala.
Pořád na tom trváš?
Nemyslíš si, že je to celé nesmysl?
Znám dobře Tvé trápení.
Sice jsem přímo nepropadala, ale taky mě známky docela trápily.
Zažila jsem rozchod, který pro mě rozhodně nebyl nijak optimistický, taky se mi zbořil celý svět,
ale nikdy mě nenapadlo myslet na věci, na které jsi myslela (už nemyslíš, viď?) Ty.
Každou takovou tragédií zrajeme.
Možná si to neuvědomuješ, ale duše potřebuje prožívat takové události,
aby se vůbec mohla posunout dál ve svém vývoji.
Je dobře, že jimi procházíme.
Sice to bolí, ale z obecného hlediska se stáváme lepší.
Sáhnout si na dno, abychom se mohli odrazit k oblakům.
Uvidíš, že jenom "dole" pořád nebudeš.
Jestli jsi v Praze, mohly bychom se sejít, kdybys chtěla...
© Wahlgrenis
23.05.2005
