Jak se vyléčit z citové závislosti?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
prosím neznáte způsob, jak se vyléčit z citové závislosti?
Odpoutat se od člověka, kterému na mě nezáleží?
Už přes rok a půl se trápím, snažím se odpoutat od člověka, o kterém vím, že ke mně necítí stejnou blízkost.
Ale nemůžu si pomoct, stále vyhledávám kontakt s ním, přestože vím, že mě jen zraňuje a trápí...
svým chladným přístupen ke mně, svým nezájmem, svým nevalným míněním o mně.
Všechno to vím, ale přesto se nedokážu odpoutat.
Snažím se, ale nějak nedokážu unést tu bolest, že je to tak, jak to je...
A tak se zas protichůdně snažím získat jeho zájem.
Nevím, jak to definitivně ukončit a vydržet odloučení.
Už nevím, jak dál.
Prosím, jestli můžete, pomozte mi, prosím.
Milienka
Odpověď: Milá Milienko,
to, co tady popisuješ, zná jistě každý moc dobře.
Postvztahové trama.
Už mě nemiluje, ale já jeho ano...
V tomto postoji, který není vůbec jednoduché jen tak zpracovat, je především vlastní sebelítost.
Já jsem zůstala sama...
Já nikoho nemám...
Nikdo mě nemiluje...
Jak je to nespravedlivé, když já pořád miluju...
K tomu je jediná rada.
Přestat se litovat.
Poděkovat za zkušenost, kterou sis s tímto člověkem zažila.
Duše se díky tomu posunula kousek dál.
Nechtěj čas zastavit nebo vrátit, ale pokus se pochopit, že všechno zlé je pro něco dobré.
Naopak buď ráda, že sis to mohla prožít a včas byl vztah ukončen, později by to bylo horší.
Nebreč, kdyby za to stál, byl by s Tebou dál...
Znáš tu písničku.
Něco na tom je.
Najdi v sobě hrdost, někde tam určitě je...
Až sama sebe dokážeš ocenit a pochopit, že je za Tebou zkušenost, budeš ráda, že je všechno jinak.
Teprve až se od tohoto vztahu odpoutáš, až všechny nitky odstřihneš,
budeš schopná dívat se na svět jinak, s čistým štítem.
Zatím nejsi schopná navázat žádný jiný vztah.
Máš na noze závaží, provaz, řetěz,nejsi svobodná, nejsi svá.
Bude to možná chvilku trvat, ale za ten roka půl, co je už za Tebou, možná chápeš, že ke změně nedojde.
Neponižuj se už, najdi svoji skutečnou hodnotu, měj se ráda a uznej, že jsi lepší než on.
Nezaslouží si Tě.
© Wahlgrenis
23.05.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za odpověď!
Je těžké vyjádřit slovy, jak moc si cením toho, že dokážete takto nezištně pomáhat
a svým světlem posvítit na cestu lidem, kteří zrovna tápou a neví kudy kam.
Jsem Vám moc vděčná!
Vystihla jste to úžasně.
Nedokázala jsem si to předtím sama uvědomit, ale teď to najednou začínám chápat
a vidím docela zřetelně, proč jsem se nemohla pohnout dál.
Máte ve všem naprostou pravdu, celou tu dobu jsem se cítila tak nějak "ukřivděná" a pořád se vlastně litovala.
Chovala jsem se, jako bych měla nějaký "spravedlivý nárok" na to získat zpět to, co jsem ztratila.
Díky Vám teď začínám chápat, že všechno, co bylo, je jen zkušenost, ne žádný nárok na pokračování.
A že je to tak dobře, co bude dál, tak zůstává každý den otevřené.
Vaše odpověď ve mně vzbuzuje spoustu optimismu a víru v to, že dokážu svůj (sebe)lítostivý postoj změnit.
Těšit se víc z toho, co je, a na to, co bude.
A děkovat za to, co bylo, ale nelpět na tom už a nelitovat, že to skončilo.
Moc Vám děkuji!!!
Hodně jste mi pomohla.
Přeji Vám spoustu lásky, aby se Vám dařilo a abyste svým neobyčejným světlem dál mohla pomáhat.
Jste opravdu výjimečná, díky!
Milienka 25.05.2005
