Řidič u Nažidel za nehodu nemohl
Milá Wahlgrenis,
prosím, omluvte tento můj dopis, vím, že toho máte příliš a není ve vašich silách odpovídat, přesto mi to nedá.
Dnes jsem si přečetla v novinách zpověď řidiče autobusu, který havaroval před časem u Nažidel.
Jistě o tom případu víte.
Na jeho vyprávění mě zarazila jedna věc.
Prý se autobus stal neovladatelným, těsně před tím cosi bouchlo do zadku, jakoby do zadní nápravy
a pak už měl pocit, že další věci nemůže nijak ovlivnit.
Seděl s ostatními v té velké rakvi a ač šlapal na brzdu, autobus si dělal, co chtěl.
Prý nebylo v jeho silách cokoliv z toho dění ovlivnit.
Skoro to vypadá, že mluví pravdu, že se tam skutečně stalo "cosi“, co pak nemohl dokázat.
Ani znalci na autobusu nenašli žádnou závadu, bylo to chvilkové a s tak katastrofálními následky.
Jde to, podle vašeho názoru, nějak vysvětlit?
A proč tam zahynulo tolik mladých lidí?
Zrovna tak je zajímavé, že jsou na silnicích místa, kde dochází často k tragickým nehodám.
Zvláštní je, že to bývají rovné, přehledné úseky, kde není nejmenší důvod k nehodě.
Ještě jednou děkuji za čas, který věnujete nám, tápajícím a přeju hodně síly.
Mravenečka
Milá Mravenečko,
zrovna včera jsem na toto téma zase přemýšlela.
Tedy ne přímo o nehodě u Nažidel, ale tak nějak obecně o nehodách.
I když jsem o tom nedávno už psala.
V novinách mě zaujala výzva, aby se posílaly kamsi podněty, jak snížit nehodovost na silnicích.
V ten okamžik mi hlavou proběhla myšlenka, že by nebylo špatné zaměřit se na úseky častých nehod.
Nebo aspoň na jeden úsek.
A tam se s dušemi lidí, kteří zahynuli při dopravní nehodě usmířit a poslat je, kam patří.
Věřím,že by to byla cesta, jak by se tyto úseky staly bezpečnějšími.
Působí tam mnoho vlivů-
Kromě negativních změn v podloží (geopatogenní zóny) jsou to právě duše, které se snaží dostat výš.
Ale nemají to jednoduché, musí se vykoupit smrtí dalšího člověka.
Probíhá tam totiž řetězová reakce.
A jestliže je tam mrtvých víc, také je pravděpodobnost vážných dopravních nehod s desítkami mrtvých,
jako tomu bylo u Nažidel.
Znala jsem Lucii, která tam přišla o život.
Krásné, šťastné, mladé děvče, navíc zamilovaná; zdálo by se, že má život před sebou...
Vím, že jsou věci mezi nebem a zemí.
Vím, že tudy vede cesta, jenže člověk se zatím příliš drží na zemi a nechce si připustit, že ta vláda není od něho.
Ono to také není příliš jednoduché na pochopení, když jsme v tom odmalička vychováváni.
Rozumím Tvé otázce, znám i řešení, ale není v mých silách jít a úseky častých nehod očistit.
Nažidla jsou hodně alarmující.
Na ten březen myslím mnoho lidí dost dlouho nezapomene...
Ano, vůbec na něj nezapomene.
Řidič ale ví to, co neví soud.
Jeho argumenty jsou pro dnešní dobu nepřijatelné, i když je jasné, že TAK to bylo.
Ztracené životy se vrátit nedají.
Kdyby to záleželo jen na mně, hned bych se tam rozjela...
Že by se v tuto chvíli rodil další experiment?
Tentokrát na očistu konkrétního místa častých nehod?
Ale včera jsem to cítila skutečně hodně silně.
© Wahlgrenis
11.05.2005
