Na co je maturita pro vývoj duše?
Otázka: Přeju voňavý jaroden milá Wahlgrenis.
Asi čekáš, že napíšu něco k tématu, co jsme naposledy řešily.
Nabírám síly, pomalu, ale přece, ono je vlastně nemožné nebýt v pohodě, když jen projdu zářivým parkem.
Je to zvláštní, ale ještě nikdy nebylo jaro tak jasné, na dálku svítící.
Jako by někdo trávu a stromy nabarvil křiklavou zelenou.
Naprosto mě to fascinuje...
Vím, že až to být má, tak poznám dobu, kdy budu připravená vyřešit přítomnost toho ducha tady u mě, na nic nespěchám.
Vše jde tak, jak má.
Teď, když znám konkrétní příčiny, je vše o moc snazší.
Ale tohle není to, o čem bych Ti chtěla právě psát.
Ráda bych znala Tvůj názor na následující.
Jde spíše o soukromý dotaz:
Jak jistě víš, čeká mě maturita.
Teď bych měla sedět nad sešitama a cpáct si vše do hlavy, zbývá mi poslední týden.
Víš, už v září jsem tušila, že se mě ta zkouška tak úplně netýká, cítila jsem, že se něco bude dít.
Nejdřív bych měla říct, že tohle docela odsuzuju.
Je to jen další článek v kolosu té dokonale nedokonale promyšlené lidské společnosti,
v níž spousta věcí je přinejmenším absurdních.
Vážně nechápu, proč se mám učit jako dlouhou básničku jména, roky, díla,
v lepším případě i názory, nad kterými se ale bohužel nestačím ani zamýšlet.
Ten napsal tohle, tenhle zase tamto, hlavní myšlenka je tato.
Znát každé londýnské zákoutí, co těží na severu severovýchodní Austrálie...
Zní to jako nějaká tragikomedie, jako groteska, parodie...
Jistě někdo může namítnout, že ty, o kterých se učí,
jsou osobnosti, jejichž díla, myšlenky či už jen pouhý jejich život za zmínku a poučení stojí.
Ovšem, s tím souhlasím, nebo alespoň většina.
Mám ráda knihy a těch málo, co jsem zatím přečetla, mi daly víc, než bych kdy čekala, ale...
Maturita není konzultací vlastních pocitů ze setkání s velikány literatury, psychologie, filosofie.
Jde o to narvat si toho do hlavy co nejvíc a umět to prodat tak, aby se to líbilo zkoušejícímu a běda, jak máte jiný názor.
Něco jako soutěž robotů, kdo má větší kapacitu...
U spousty věcí nejde o jejich pochopení, ale čistě jen vědět, že jsou, odříkat význam z učebnice.
Nechápu, proč mám mluvit o něčem, s čím jsem se ještě nesetkala, třeba ani nesetkám.
Veškeré knihy, objevy, teorie tu jsou proto, aby někomu něco předaly a rozhodně ne, všichni všem.
Jde o to potkat se s knihou, přečíst ji a jít dál.
Narazit na zajímavého člověka z minulosti, pochopit to, na co on přišel a jít dál.
Lidi si z toho ovšem udělali jakousi frašku.
Naučit se všechno a ukázat, jaký jsem pilný student.
K tomu, abych pochopila to, o čem se učí, nepotřebuji ultimáta - tohle budeš vědět teď a na tohle si uděláš názor zase zítra...
Nehledě na to, že spousta "důležitých" věcích je víceméně k pobavení.
Ze základní školy jsem ještě vystupovala jako svědomitý, příkladný žáček.
Za ta léta na střední se ze mě stal spíše takový bohém, až jsem se sama nad sebou nestačila divit.
Začala jsem chápat, že život je o něčem jiném.
Ale už k věci.
Nejprve jsem si plánovala, že bych se mohla kyvadla zeptat na otázky, které si vytáhnu u maturity.
K tomu mě vedlo přesvědčení, že čas tady se dá trávit smysluplněji než šprtáním se všeho, co se po nás chce.
Pak jsem to ale nějak přestala řešit a nechala tomu volný průběh, smířená s tím, že tuhletu lidskou zkoušku absolvuji.
Dokud ale nepřišlo znamení, které mi napovědělo, že bych si měla vytáhnout u všech předmětů jedno číslo, které vím.
Bylo to znamení od mého amuletu, se kterým mi bylo dopřáno se před čtyřmi roky setkat a který mi už nejednou pomohl.
Moc si ho vážím a občas zaregistruji signály, ze kterých poznám, že mě vede moji cestou a je při mě.
Vše mi potvrdily karty a nakonec i ochránců jsem se ptala, jsou-li takovéto lidské zkoušky - jako maturita - důležité,
potřebné pro vývoj duše - odpověď byla jasná - NE.
Chtěla bych znát Tvůj názor.
Samozřejmě je mi jasné, že v moci amuletu toto skutečně je,
ale všudypřítomná pochybnost mi nedovolí se na všechny otázky úplně vykašlat,
co když se stane cokoliv, co naruší běh věcí tak jak se odvíjejí od nynější situace a vše bude jinak.
Prosím, jestli si chvíli vyhraníš, mohla bys mi napsat svůj názor na toto vše?
Moc Ti děkuji.
Limurhin
Odpověď: Milá Limurhin,
nezklamala jsi mě.
Od Tebe nikdy nepřicházejí prázdná slova.
Jsi nesmírně zralá na svůj věk, bohužel nyní je před Tebou zkouška, kterou bys měla projít.
Tvůj názor na obsah učiva je správný, ale jak dobře víš, tato doba je takto postavena.
Když chceš v životě něco dosáhnout, bez toho "papíru" by to nešlo.
A před Tebou je toho ještě hodně...
Amulet Tě může ochránit před úplným kolapsem u zkoušky, ale učit by ses měla.
Nemohu Tě posunout do té pozice, že stačí znát jednu otázku u všech předmětů, to by bylo příliš velké riziko.
Dobře víš, že nematuruješ jako první v historii.
Před Tebou to zvládly desítky, stovky, tisíce jiných studentů.
Já taky, i když i po letech se mi občas s hrůzou zdává, jak si jdu vytáhnout, o které vůbec nic nevím.
Většinou i profesorský sbor chce maturity "nějak" přežít a pokud jsi během předchozích let alespoň trochu prospívala,
určitě se nebude snažit Tě potopit.
Jsi inteligentní dívka, umíš si všechno v hlavě pořádně srovnat, víš, co je důležité.
Proto věřím, že maturitu zvládneš.
Amulet si vezmi s sebou a věř, že Tě ochrání.
Ovšem ten týden věnuj učivu.
Nebojím se o Tebe, věřím Ti, opravdu.
Víš dobře, že maturita jako taková v této formě důležitá není, já to vím taky, jde o úplně jiné hodnoty.
Jenže tato doba si maturitu žádá.
A protože i Ty jsi součástí této doby, budeš mít i maturitu.
Ber to jako nevyhnutelný proces.
Jiná cesta pro Tebe v následujících dnech není.
Až budeš mít maturitu za sebou, uvidíš, jak se Ti uleví.
Nyní jsi před jedním vrcholem, který musíš zdolat.
Nemá sice pro Tvůj duchovní růst význam, ale je důležitý pro zařazení v této společnosti.
Jistě bys nechtěla bydlet v jeskyni a živit se kořínky.
Potřebuješ si časem najít nějaké zaměstnání, budeš vydělávat.
Bez maturity se šance výrazně snižují.
Nechtěj to vzdávat, zakousni se do koláče, pro který ses rozhodla už před několika lety.
Tvoje další budoucnost je taky připravená, ta ti neunikne, i když teď bys tam už chtěla být.
Vydrž to.
Věřím, že si o tom někdy spolu popovídáme.
Taky jsem se učila všechna ta díla a letopočty a vzorečky a definice.
Štěstí je už několik měsíců výrazně na Tvé straně, to víš taky, proto se nemusíš bát, že bys najednou zůstala sama.
Nebo to není štěstí, co, co právě prožíváš?
Tak si tomu říkej jinak...
Ale neshazuj knihy a sešity ze stolu, ber to sportovně.
Ty čtyři roky nebyl tak prázdný čas, něco ses naučila, neříkej, že ne...
A napiš, až to bude za Tebou.
Budu na Tebe myslet.
Moc...
© Wahlgrenis, 9.5.2005
Děkuju Ti.
Slova od Tebe znějí vždycky krásně a sálá z nich energie, ať už píšeš cokoliv.......
Určitě se ozvu.
Zatím se měj krásně...
Limurhin 9.5.2005
Má nejmilejší, moc Tě zdravím.
Tak jsem konečně ze sebe shodila to břímě....
Maturu jsem zvládla.
Uf...
Byly to strašné 4 hodiny, zvlášť s vědomím, že tomu učení jsem moc nedala.
Teda alespoň ne tolik, abych tam mohla nastoupit opravdu s klidným svědomím.
Hlava věděla, že to prostě dopadne, ale stejně srdce bušilo.
Zvláštní, i když jsem si myslela kdoví jak nejsem klidná, tělo se moc ovládat nedalo, no nejlíp mi vážně nebylo...
Na druhou stranu jsem se na to úplně nevykašlala a snad jsem si to i za tu čtyřletou "mučírnu" zasloužila.
Ze dvou předmětů jsem si vytáhla očekávaná čísla,
z češtiny jsem věděla jen o jediné otázce, kterou bych říkala ráda a tu jsem si také vytáhla,
no a z posledního předmětu to byla prostě "pohodová otázka".
Je mi jasné, že to vše se dělo pod dohledem "vyšší moci".
Mohla bych Ti toho vyprávět více, ale stačí snad jen, když řeknu,
že z jasných náznaků vím, že na tom má velikou zásluhu můj amulet.
Jsem moc ráda za Tvá povzbudivá slova, opravdu pomohly.
Také jsi psala, že doufáš, že si o tom jednou popovídáme.
Já myslím, že určitě, a ne jen o tom....
Mám pocit, že se musíme setkat, nevím kdy, ale samo to přijde a přijde to určitě.
Měj se krásně.
Limurhin 16.5.2005
Moc gratuluju!
© Wahlgrenis
17.05.2005
