Mění se jako mávnutím proutku
Otázka: Milá Wahlgrenis,
již jednou jsi mi zcela přesně odpověděla na moje otázky
a dnes se na Tebe obracím ještě s jedním problémem, který trápí nejenom mě, ale i mého muže.
Byla bych Ti velmi vděčná, pokud bys měla chvilku času a odpověděla mi,
ale pokud se objeví důležitější otázky, tak pochopím, že jim dáš přednost.
Mám dvě děti.
Obě děti milujeme, věnujeme jim co nejvíce času.
Syn je bezproblémový, dá se s ním rozumně mluvit, dokáže přiznat svoji chybu, na svůj věk (10 let) je velice rozumný a citový.
A teď, co mě trápí:
Je to starší dcera - 13,5 roku.
Mám pocit, jako by byla dvě osobnosti.
Na jednu stranu je velmi hodná, milá, pro každého by se rozdala, dělá nám potěšení.
Ale někdy jako mávnutím kouzelného proutku se změní - zcela bez příčiny.
Nemůžeme se s ní na ničem dorozumět.
Nechce se učit, je nepřístupná, stojí si na svém a vypadá, že je jí všechno jedno.
Svým chováním dokáže i psychicky ubližovat.
Moc mě to trápí, protože vím, že ve skutečnosti taková není.
Teď je dcera v pubertě, ale takto se chová už odmalička.
Věnujeme se jí, kdykoliv potřebuje, takže nemá potřebu na sebe upozorňovat.
Proč se tak chová?
Máme spolu něco nedořešeno, co řešíme teď?
Mám strach, co ji čeká s jejím přístupem k životu v budoucnosti.
Pokud mi, milá Wahlgrenis, odpovíš, budu velmi ráda,
pokud ne, tak si budu dále pročítat Tvoje stránky těším se na ně každý den)
a hledat poučení v příbězích ostatních lidí, kteří Ti píší.
Děkuji za vše, co děláš a přeji Tobě i nám "pisatelům", aby Ti to vydrželo co nejdéle.
Jsi pro nás moc důležitá a za těch několik týdnů, co čtu Tvoje stránky, jsi se stala součástí mého života.
Děkuji!
Iresine
Odpověď: Milá Iresine,
kdybys se svým problémem zašla za kýmkoli jiným, dozvěděla by ses, že to je vývoj související s pubertou.
I když zdůrazňuješ, že se tak chová odmalička.
Hlavní rady by zněla - vydržet.
Můj názor je ale jiný.
Nesouvisí až tak s tímto jejím životem, jako s životem minulým.
Byla velice dobrá v umění, snad jako zpěvačka, tomu dala celý svůj život.
A když zestárla, nedokázala pochopit, že už jí nikdo netleská, že nikoho nezajímá.
Vůbec potlesk a ocenění od druhých bylo pro ni stimulem, pro to žila.
Ve svém stáří chtěla být pořád krásná a atraktivní, ale přirozeným procesům stárnutí se ubránit nedokázala.
Byla z toho smutná, pak depresivní a nakonec se rozhodla dobrovolně z tohoto života odejít.
Nechtěla čekat na smrt.
To jí připadalo potupné.
Záviděla každému, kdo byl jen o trošku mladší, jeho sílu, zdraví, vitalitu.
Ale ona se spíš stávala pro druhé přítěží, proto chtěla tak zásadní změnu.
Navíc všechny kamarádky se od ní odklonily, nesouhlasily příliš s jejím pohledem na svět,
že jen člověk mladý a krásný může být šťastný.
Ona se nevyrovnala se stářím.
Muž, kterého silně milovala, ji opustil ještě jakou mladou, tam u ní došlo ke zlomu.
Od té doby se už do nikoho jiného zamilovat nedokázala.
Citově byla prázdná, chtěla toho jednoho muže a když on ji odmítl, přísahala, že už nikdy s jiným nebude.
Tento slib dodržela.
Ovšem ke stáru to pro ni bylo už moc těžké.
Zůstala sama a svůj život nakonec ukončila v souvislosti s alkoholem.
Snad si do něho dala smrtelnou dávku jedu, snad ho bylo příliš.
Nezbývalo jí nic jiného než se posunout jinam.
Dlouho trvalo, než se opět narodila.
Přesto jsou nyní u ní vyšší síly a vedou ji dál, aby pochopila, že jen o kráse a mládí tento život není.
Potřebuje dozrát k pocitu, že je na světě spousta lidí, kteří ji mají rádi a nezklamou ji, neopustí.
Vím, že to je zvlášť v dnešní době hodně těžké...
Také není možné jí zametat cestičku, po které jde.
Přišla sem, aby se znovu chopila své šance, je pravděpodobné, že se dostane do podobných situací,
ale bude nyní na ní, aby je řešila jinak.
© Wahlgrenis
05.05.2005
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem od Tebe dostala odpověd na otázku, která se týkala mojí dcery.
Moc Ti děkuji za odpověd.
Jsem moc ráda, že sis našla čas a velmi Tě obdivuji za to, co pro všechny děláš.
Iresine 05.05.2005
