Přátelé se sexuálním handicapem
Otázka: Milá Wahlgrenis,
dnes ani nevím proč, mi došla jedna věc.
Mám okolo sebe přátele, kteří mají nějakou jizvu na duši v sexuální oblasti.
Jedna kamarádka točila porno, dost dlouho.
Kámoš dostal podmínku za to, že na E55 pásl holku.
Pět mých kamarádek má zkušenost se znásilněním, z toho jedna vícekrát,
a dvě v raném dětství (jedné bylo asi dvanáct a navíc to byl strejda).
Kamarádka, co točila porno, se z něj vyplatila a dnes má krásného dvouletého chlapečka.
Všichni mi své životní příběhy líčili s evidentním pocitem "možná nás zatratíš, ale..."
Oriana
Odpověď: Milá Oriano,
cesta člověka je někdy hodně trnitá.
Všichni, koho zmiňuješ, z té pravé cesty sklouzli jinam...
Sama dobře vnímáš, že to není to pravé, čím bychom své duši udělali dobře.
Uspokojování sexuální potřeby, už to samotné zní příšerně, v případech, které popisuješ, to jsou služby za peníze...
Každé tělesné spojení by mělo být provázeno citem, láskou.
Jinak duše trpí, i když se třeba u toho tak netváří...
Všechny tyhle holčičky - i jejich pasáci (ale mohou to být i jiné role) - působí při svých výkonech naprosto v pohodě,
jako by to byla jejich největší životní radost.
Jenže jde pouze o ty peníze, o uspokojení materiální.
Duše je v ten okamžik zašlapána někam do nejhlubších temnot.
Jako by ani pro tu chvíli neexistovala, jako by bylo jen to tělo a několik otvorů...
Duše ale potřebuje své, potřebuje hodnotný pokrm, aby mohla dál růst.
Může plakat potom, nechává se zarůstat trním, ale dobře ví, že to, co se s ní děje, není dobré.
K odplatě takového člověka dojde, když ne hned, tak někdy později, ani smrt není východiskem z této krize.
A přitom si dnešní doba tolik volá po lásce, po opravdovém citu člověka k člověku...
Nenechávejme své duše plakat.
© Wahlgrenis, 27.4.2005
Wahlgrenis,
mockrát děkuju za odpověď,
vím že toho teď máš na bedrech víc než kdykoliv před tím, když ladíš poslední detaily magického víkendu.
Moc si vážím Tvé odpovědi.
Ale napadá mě ještě jedna věc - holčina, co točila porno a kluk co pásl, OK, tomu z tvé odpovědi rozumím.
Ale co ty znásilněné?
A jakou roli mám v jejich příbězích sehrát já?
Zvednout jim sebeúctu tím, že to o nich vím, a neodsuzuji?
Nebo nějak jinak?
Měj se nádherně.
Oriana 27.4.2005
Každé znásilnění je reakcí na určité vzorce chování.
Jsou typy žen, které nikdy znásilněné nebyly, nejsou a nebudou.
Všichni je známe.
Ty, které znásilněné byly, probudily v tom konkrétním muži určitou reakci.
Nechci napsat přímo, že si o "to" říkaly, to ne.
Mohou to být ale informace z hluboké minulosti, vzorce...
Například jistý způsob chůze může navodit situaci, která se stala i před staletími.
Nemusí se vůbec jednat o vyzývavé oblečení nebo pohyby.
Takový nepatrný detail může najednou spustit kolotoč událostí...
Jsou to všechno variace na chování jiné a jindy, jen jde o to, aby je oba aktéři pojali jinak.
Spojení na Tvou osobu vidím z toho pozitivního hlediska.
Ty jsi pro ně jakousi hvězdou, která je má vyvézt z temnoty.
Ukázat cestu.
Nic není tak černé, jak si oni myslí.
Je dobré věřit v druhého člověka.
Stejně tak, jak není znásilňovánakaždá žena, tak ani každý muž není tím násilníkem.
© Wahlgrenis
13.05.2005
