Připadám si zbytečný a na obtíž
Otázka: Milá Wahlgrenis,
po nějaké době jsem se rozhodl opět napsat.
Jeden z důvodů je i to, že jsem Vám chtěl poděkovat za vysvětlení těch osmiček ve vzorci osudu.
Druhá věc je, že si myslím, že jsem se dostal už na samé dno svého žití a nevím jak dál.
Trápí mě dluhy a stále nenacházím řešení.
Pořád dokola narážím na lidi, kteří se zpočátku tváří, jak mi chtějí pomoci,
ale na konci jsem psychicky i finančně ještě níž než předtím.
Kamarád mi nabídl, že bych s ním mohl spolupracovat.
Je to člověk, kterému věřím a který je schopen mě v určitých věcech podržet.
Bohužel bych musel odejít od rodiny než vytvořím vhodné zázemí, aby mohli být se mnou.
Bojím se toho, že to nezvládnu a navíc to neřeší můj okamžitý problém, splatit dluh.
Snažil jsem se prosit boha, aby mi ukázal správnou cestu.
Ale buď to dělám špatně, nebo mě nechce vyslyšet anebo nejsem schopen pochopit, že mi něco naznačuje.
Mám docela často živé a barevné sny.
Jen nikdy nevím, co si z nich mám vybrat a jestli třeba mají nějaké poselství.
Anebo si jen vytvářím marnou iluzi, že se mi nakonec podaří z toho všeho dostat.
Pravda je, že ztrácím víru v cokoli včetně sebe a opravdu mě přestává život bavit.
Nemohu se vymanit z každodenního stresu.
Jediné, co mě tak trochu drží při životě, je rodina a pár přátel, kteří mi zbyli.
Tohle je jediné bohatství, které mi zůstalo.
Jenomže z toho rodinu neuživím a přežívat stále na úkor někoho nejde do nekonečna.
Nehledě na to, že si opravdu myslím, že už jsem na konci cesty.
V poslední době mě potkává velice málo pěkných chvil a ty jsou navíc ještě strašně pomíjivé.
Pořád ještě trochu doufám, že se stane nějaký zázrak nebo že se ocitnu ve správnou chvíli na správném místě.
Ale to jsou opět jen marné naděje a stále přichází jen zklamání.
Vlastně ani nevím, co očekávám od toho, že Vám tohle píšu.
Nedovedu si představit, jak byste mi dokázala pomoci a vlastně to ani neočekávám.
Možná jen něco povzbuzujícího, něco, co by mi dalo třebas jen malou naději.
V této situaci si připadám zcela zbytečný a na obtíž.
Děkuji, že jste mě vyslechla.
Přeji vám hezký den a mnoho šťastných byť pomíjivých chvil.
Viki
Odpověď: Milý Viki,
vím, že si chceš přečíst něco povzbudivého.
Ale jsi nyní v životě jako oběť.
Všechno kolem se jakoby spiklo proti Tobě.
Zdá se ti, že to je jinak, než by sis přál.
Nerozumíš tomu a hledáš nějaká východiska.
Vlastně Ti chybí bod, od kterého by ses mohl odrazit, kde bys mohl začít.
Nejdeš přirozenou cestou, jsi v jakém si protipohybu.
Hladit proti srsti se nedá...
Myslím, že ještě nějakou chvíli potrvá, než dojde k ohromné změně, něco jako Tvé soukromé zemětřesení.
Nutně k tomu bude muset dojít, aby sis uvědomil, že je třeba jednat jinak.
Zjistíš, že jedinou Tvou zárukou jsou Tvé ruce, povolání, které ovládáš.
To Tě dokáže postavit z krize.
Pak teprve budeš schopen začít stavět ty základy, které bys už rád měl postavené.
Připadá mi to také tak, že si hraješ na něco, čím nejsi.
Maska, kterou se schováváš před světem.
Tvoje rodina je s Tebou, nemusíš se stydět, když se něco nedaří.
Jistě by i Tvoje žena dokázala přijít k penězům, abyste nebyli úplně na dně.
Najdeš záchranu také u svého přítele, který Ti podává pomocnou ruku.
Ale budeš si muset sáhnout na samé dno svých sil.
Poznáš taky, že stojí za to žít tento život.
Odměna se dostaví, proto nic nevdávej předčasně.
Nejhorší jsou osudy sebevrahů...
Ale to si můžeš přečíst na jiném místě.
© Wahlgrenis
25.04.2005
