Občas v noci umírám. Co to je?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
psala jsem Ti asi před měsícem na tvoji druhou adresu - ale zřejmě jsem měla psát na tuto.
Proto píšu znovu a prosím Tě o odpověď.
Již několik let mívám občas v noci stavy hrozné úzkosti a strachu, srdce mi buší, křičím a mám pocit, že umírám.
Nestává se to každou noc, ale když TO přijde, jsem poté hodně energeticky vyčerpaná.
Pokusím se tento stav popsat blíž.
Většinou to nastane v první hodině až dvou po usnutí, mám pocit, že se dusím, často i kašlu,
sahám si do krku, mám pocit zapadlého jazyka - toto si většinou nepamatuji, ale přítel mi to vždy ráno líčí.
Mám pocit hrozné úzkosti a strachu, jako kdybych v tu chvíli měla umřít,
taky často prý volám "Maminko, mami, pomoz mi".
Nevím, zda to nějak nesouvisí s minulým životem či snad s mým prvním vztahem před 12 lety,
kdy expřítel byl agresivní alkoholik a několikrát mě fyzicky napadl.
Byla bych velmi ráda, kdybys mi tento můj stav, který se s přestávkami neustále vrací již několik let, pomohla objasnit.
Velmi děkuji za odpověď a snad se někdy někde setkáme, ráda bych Tě poznala.
Písečka
Odpověď: Milá Písečko,
to, co se mi před očima odehrálo, byla událost z Tvého minulého života.
Bylo to někde na lodi, na moři, kde došlo k obrovské bouři.
Loď se rozlomila, všichni byli najednou ve vodě.
Byla jsi muž, námořník, snad loupeživý.
Někdo z Tvých kolegů-námořníků se Tě snažil zachránit.
Tahal Tě k sobě na kus dřeva, kde jste mohli jakž takž ještě nějakou chvíli přežít.
Bral Tě ale za krk.
Tobě to nebylo příjemné, myslel jsi, že tam doplaveš sám, ale neměl jsi dost sil.
Ten krk se ale nebezpečně zužoval, lapal jsi po dechu, nešlo už dál dýchat.
Najednou byl konec.
Tento zážitek se Ti vrací, když se snažíš usnout.
Proto máš takové děsivé sny...
© Wahlgrenis
22.04.2005
Krásný slunečný den, milá Wahlgrenis,
moc Ti děkuji za Tvoji odpověd. Myslím, že ted, kdyz mám možnost seznámit se vědomě
s možnou příčinou mých úzkostných stavů, se mi konečně uleví.
Nebudu nic překonávat násilně, nechám to volně plynout a čas ukáže.
Moc děkuji a přeji Ti jen to nejlepší.
Písečka 22.4.2005
Wahlgrenis,
dnes zveřejněný příspěvek "Každou noc umírám" mi připomněl něco,
co jsem zažívala jako mladší, tak pět, šest let dozadu -
kdyľ jsem spala, tak jsem si zřetelně uvědomila, že ležím tak pět čísel nad postelí, vyloženě levitace...
Byla jsem z toho dost nervní a když jsem chtěla zavolat na mámu, která spala ve stejné místnosti,
nemohla jsem mluvit...
Oriana 22.4.2005
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
v minulém mém emailu jsem Tě prosila o radu ohledně mého současného vztahu.
Mezitím doba pokročila a myslím, že mohu napsat, že hladina našeho vztahu je teď téměř klidná.
Píšu téměř, protože občas se naąe povahy velice tvrdě střetnou a bývá to vyčerpávající pro obě strany.
Jsme oba velice tvrdohlaví, já možná ještě víc, a musím se přiznat, že jsem příteli několikrát lhala.
Velice se za to stydím, snažím se na sobě pracovat a snad konečně jsem si uvědomila,
co dělám špatně, snad jsem konečně pochopila, že i já mohu pro náš klidný a štastný vztah hodně udělat.
Stálo mě to dost sebezapření a síl uvědomit si sobectví a chyby,
ale myslím, že už to uvědomění si takových věcí je krok kupředu.
Dříve při našich hádkách a problémech jsme se několikrát chtěli rozejít,
přítel si již začal hledat podnájem a já ho nechtěla už nikdy vidět,
ale nakonce jsme spolu opět zůstali a myslím, že snad spolu máme zůstat napořád.
Mám pocit, ľe opravdu máme dost společného a že snad si máme v naąem vztahu něco vyřešit,
snad odpuątění, snad pochopení? Nevím, snad jen tuším...
Snad vše vyjde a uvidíme se na zářijovém semináři v Písku.
Zatím Ti děkuji mnohokrát za to, že jsi, a přeji Ti jen to nejlepší.
Srdečně zdraví
Písečka 6.6.2005
Milá Wahlgrenis,
psala jsem ti již několikrát a ohledně jednoho mého problému jsem odpověď od tebe dostala.
Je uveden v odpovědně pod nadpisem "Občas v noci umírám. Co je to?"
Tvou odpověď mám neustále v hlavě a přemýšlím o tom, co se tehdy přihodilo.
Bohužel mé úzkostné až nesnesitelné stavy strachu v noci vždy v první fázi po usnutí pořád přetrvávají,
nechala jsem všemu volný průchod, ať se s tím vědomí samo časem srovná, ale nenastala žádná změna k lepšímu.
Stavy se zhoršují, když jsem ve dne ve stresu nebo pod psychickým tlakem.
Prosím, mohla bys mi pomoci a poradit, jak mám postupovat nebo co bych měla udělat,
aby tyto úzkosti zmizely nebo se aspoň zmírnily?
Trvá to již několik let (ale nikoliv každou noc) a velmi mě to vyčerpává.
Každý den dojíždím do práce 50 km tam a 50 km zpět, vstávám brzy ráno
a pokaždé když v noci mám tyto stavy, projeví se to následující den velkou vyčerpaností.
Pokud by mi dle tvého názoru pomohla osobní návštěva u tebe, přijedu za tebou do Prahy.
Bydlím v Písku, tak to není tak daleko.
Dříve jsem kvůli těmto stavům chodila k paní doktorce - psychiatričce,
ale ta bohužel pouze předepíše psychofarmaka a antidepresiva, což sice pomůže, ale není to v souladu s mými názory.
Nechci být závislá na nějakých prášcích.
Dále bych se tě chtěla zeptat na následující záležitost.
Můj nevlastní strýc (nevlastní bratr matky) spáchal loni v dubnu sebevraždu.
Trpěl dlouho vážnými psychickými problémy, snad to byla mimo jiné i schizofrenie.
Našli ho po třech dnech usilovného pátrání v lese kousek od domu rodičů s podřezanými žílami, bylo mu 41 let.
Měla jsem ho velmi ráda a i on několik týdnů před smrtí mě objal a říkal,
že jediná já mu rozumím a chápu, co cítí za psychické bolesti.
Za komunistů v 18 letech emigroval a po revoluci se vrátil.
Měl celkem velký majetek, žil dlouho na Havaji, ale to bylo to poslední, co ho asi zajímalo.
Snažil se najít klid duše, hodně četl, byl velmi inteligentní,
sama si z jeho knihovny některé svazky půjčuji, protože cítím, že mi mají co říci.
Velmi na něj myslím a chtěla bych vědět, zda se má dobře, zda netrpí tam na "druhém břehu".
Občas mám pocit, že je se mnou a dává na mě pozor.
Nemám vlastně důvod si nyní stěžovat, ale nemohu úplně upřímně říci, že jsem šťastná, trápí mě více věcí a nevím kde začít.
Ráda bych pokračovala v cestě, kterou jsem nastoupila v minulosti a nevím jak a s čím začít.
Řídím se hodně intuicí a pocity, ale přesto uvítám jakékoliv rady nebo odkazy na literaturu či jiné věci,
které by mi nějak pomohly začít na sobě pracovat a rozvíjet se.
V poslední době také nemusím příliš mezi lidi, spíše se uzavírám do sebe, do svého světa,
chodím do přírody, kterou miluji a cítím před ní velkou pokoru, protože mi zatím vždy pomohla a nezklamala mě.
Vím, že toho máš Wahlgrenis hodně, přesto prosím pokud si najdeš chvilku, budu ráda, když mi odpovíš.
Velmi se mi ulevilo, když jsem se ti tady svěřila.
Ještě jedna prosba.
Byla jsem přihlášena na seminář v Písku, ale v termín odeslání platby jsem byla v zahraničí a tudíž mi to uteklo,
chtěla jsem se zeptat, zda mé místo propadlo náhradníkům nebo zda je možné ještě platbu provést?
Měla jsem jít s maminkou, tzn. 2 místa, ale stačilo by mi místo jedno.
Pokud ještě je možnost se zúčastnit, prosím zda je možnost vegetariánského oběda?
Maso nejím již 7 let.
Děkuji Wahlgrenis za tvůj čas a přeji ti jen to nejlepší.
Písečka
Milá Písečko,
začnu na konci.
Se seminářem v Písku jsi rozhodně nic nezmeškala.
Platba byla stanovena do 31. července, to je ještě čas.
Místa máte pořád zamluvená.
Dosud platily asi dvě třetiny přihlášených účastníků.
Rozhodně s vegetariánským obědem nebude problém, to domluvíme na místě.
Věřím, že nám v tomto směru vyjdou vstříc.
S Tvými psychickými problémy by se mělo něco dělat, půjde to.
Ale nejsem si jistá, jestli by to bylo možné právě v Písku, mám tam jen hodinu před a hodinu po akci...
Tvůj strýc se na Tebe po loňské sebevraždě tzv. přilepil.
Byla jsi pro něho blízkou osobou a po skutku, kterého hned litoval, nevěděl jinou cestu...
Potřeboval by se ze svého činu někomu svěřit, vyrovnat se s ním, aby mohl odejít, kam patří.
Zatím jeho duše pouze bloudí, je nejistá, nemá pevný bod v životě.
W. 21.7.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji moc za odpověď, vím, že máš moc práce, proto mě velmi potěšilo, že sis našla chvilku.
S tím strýcem sdílím tvůj názor, že bloudí v "meziprostoru" a asi potřebuje pomoc, aby se mohl odpoutat a odejít v klidu "tam".
Je možné, že moje noční psychické problémy s jeho sebevraždou souvisejí,
ale přece jen trvají již několik let, i když v posledních několika měsících se jejich intenzita (nikoliv četnost) zvýšila.
Byla bych moc ráda, kdyby sis na mě našla čas, ráda přijedu do Prahy kdykoliv budeš mít čas.
Velmi by mi pomohlo, kdyby mé problémy zmizely, chtěla bych v budoucnu mít děti,
pokud Bůh dá a věřím, že tyto stavy by v těhotenství nebyly dobré pro to malé.
Jinak přes den jsem v pohodě, i když občas je toho na mě moc, ale to zná každý z nás.
Myslím, že problém dřímá někde v podvědomí.
Zatím ti moc děkuji, cítím, že jsi mi pořád blíž a blíž a to jsem tomu ráda, že na světě jsou lidé jako ty.
Přeji ti krásný den dnešní i všechny následující a těším se na setkání.
Písečka
P.S. Seminář zaplatím ve stanoveném termínu, asi jsem si spletla termín splatnosti.
Jsem ráda, že mi to neuteklo.
Písečka 21.07.2005
