Necítím k němu odpor ani nenávist
Otázka: Dobrý večer Wahlgrenis,
ani nevím proč, ale chtěl bych se s vámi podělil o svůj dnešní zážitek.
Možná proto, že jsem dnes večer sám a také se tak cítím.
Děti už spí a manželka je v práci.
A já mám hrozné nutkání vám napsat.
Stalo se mi, že jsem se setkal s člověkem, který mě podvedl a připravil o spoustu peněz.
Jenže v podstatě se nejedná jen o peníze, ale také o sny a iluze.
Neuvěřitelnou souhrou okolností se mi podařilo ještě díky jedné rodině, která měla být taktéž podvedená, toho člověka předat policii. Možná by na tom nebylo nic tak zvláštního.
Ale já jsem zjistil, že vůči tomu člověku vlastně vůbec nic necítím.
Žádnou zášť, odpor nebo nenávist.
Vlastně je mi ho trochu líto.
Je to zvláštní, protože mi ten člověk ublížil.
A nejen mně.
Paní, díky které se podařil tento zákrok by ho nejraději (jak sama říkala) nakopala do pr....
A já, když jsem se mu díval do očí, tak jsem mu vlastně ani neměl co říct.
Bylo mi a stále je z toho všeho tak nějak smutno.
Co je tohle za svět...
Popravdě tomu vůbec nerozumím.
Nedokážu pochopit sebe, natož ostatní lidi.
Stále tak nějak tápu a přemýšlím, kam vede moje cesta.
Dnešek se mi asi hodně vryje do paměti.
Jen nevím, co si mám myslet o své reakci.
Na jedné straně bych byl rád, kdyby zvítězila spravedlnost,
na straně druhé mám ale pocit, že bych dokázal tomu člověku odpustit.
I když vím, že tenhle člověk jednal zcela uvědoměle a myslím i bez výčitek.
A tak přemýšlím, jestli jsem vlastně normální.
Připadám si hrozně unavený tímto světem.
Možná že si takový svět kolem sebe vytvářím sám.
Vím, že tohle píšu pod emočním tlakem a možná že až se zítra probudím, budu se cítit lépe.
Ale teď je mi těžko na duši a alespoň trošičku se musím ventilovat tímhle psaním.
Doufám, že mi odpustíte, že vás tímhle zatěžuji.
Děkuji.
Mějte se hezky.
Vlado
Odpověď: Milý Vlado,
Tvůj povzdech ani tak není otázkou, přesto bych chtěla reagovat.
Jednak Ti chci říct, že jsi normální, i když všechno kolem se tváří, že ne.
Dějí se podivné věci...
Podvodníci se úplně klidně (teď mě napadala věta z Cimrmana - "a jeleni se klidně pasou...") pohybují po tomto světě.
A to si ještě uvědom, že Tvůj případ je jen jedinou kapkou v moři, které bys nedokázal nikdy ani zrakem přehlédnout.
Není Ti líto toho člověka, nemáš s ním žádný pocitový vjem, je Ti to jedno...
Ano, rozumím, jsi už tak "zhnusen" tímto světem, že city, reakce z Tvého nitra, nepřicházejí.
To se stává i v jiných případech.
Když je někdo stále zraňován, stále zklamáván, i když by třeba rád dával lásku, pak také najednou zjistí, že není dávat odkud.
Ty city jsou jakoby ušlapány.
Vím, že ideální je, když srdce žije a je schopno určitých reakcí.
Jen si vzpomeň na období zamilovanosti - tam to funguje.
Teď jsi ale v jiném rozpoložení.
Byl jsi raněn a city odmítají odpovídat.
Je to silnější než Ty a bude nějakou dobu ještě trvat, než se dostaneš na rovinu, abys byl schopen zase citově reagovat.
Píšeš, že Ti je ho spíš líto.
Dostal se do tlaku, jednal tak, jak bys Ty sice asi nejednal, ale on ano.
Nemohl jinak. Snad té lži i uvěřil.
Proto se teď dívá kolem a Ty máš z něho pocit, že se nic neděje.
Jenže se děje.
Boží mlýny - nebo si tomu říkej jinak - pracují neomylně.
Každý špatný krok bude potrestán.
Někdy ještě na tomto životě, někdy později...
Nechci Ti psát, aby ses nad problém povznesl, to by nemělo smysl.
Spíš buď pro příště opatrnější, dávej si pozor, komu svěřuješ své peníze, komu říkáš svá slova a komu dáváš své srdce.
Všechno jsou to moc cenné věci.
A mohlo by se stát, že jednou by nebylo dávat z čeho.
© Wahlgrenis
22.04.2005
Wahlgrenis, milá vzacná pani,
Nejmíň bych Tě chtěla nějak zatěžovat svým psaním, ale vlastně ani nemám s kým o tom promluvit.
Nepíšu to proto, abys reagovala na každý můj dopis, to ne.
Spíš jsou to otázky do Vesmíru a Ty jsi pro mě jako krystal, který všechno důležité zdůrazní, přiblíží a vysvětli.
To se určitě změní, až Tě poznám osobně…
Občas mě něco na Tvých stránkách zaskočí a najdu i odpověď na svou otázku.
Tentokrát je to u textu Necítím k němu odpor ani nenávist
Věřím, že to nejhorší mám za sebou, už jsem si uvědomila, že ze života se neodchází jen tak,
že se mám postarat o děti, aby nikdy neudělaly stejné chyby jako já,
mám je naučit jakési harmonii se světem a nejvíc mi pomáhá myšlenka,
že moje duše, když zvládne všechny nabízené životem zkoušky, se má očistit, jinak se všechno zopakuje v budoucnu…
Jenže se mi hodně zamíchaly definice a občas už nechápu, kde je zkouška, kterou musím projit,
a kde je situace, které se mám postavit čelem.
Zažila jsem úplně stejnou situaci jako Vlado.
Moc dobře mu rozumím, ta moje situace je ještě dost čerstvá.
Vím, že ten podvodník obral hodně lidí.
Mám úplně stejné pocity, jak to popisuje Vlado.
Necítím k němu nenávist, ale i lítost k němu v sobě jsem už překonala.
Spíš cítím prázdno, které mě ničí.
Chci se nad tím pocitem povznést, ale ještě nemůžu.
Ať to chvíli trvá, aby pak duše měla širší rozhled.
Teď stojím před rozhodnutím, jestli se mám připojit ke kolektivní žalobě na toho člověka, nebo ne.
Vím, že peníze nemá, aby mi je vrátil.
Předpokládám, že ten člověk není psychicky v pořádku a že si vlastně vytvářel iluze,
kterým věřil a do kterých se mu podařilo vtáhnout i další lidi.
Přemýšlela jsem a došla jsem k rozhodnutí, že se k té kolektivní žalobě nepřipojím.
Bude to pro mě ztráta času, a tu prázdnotu, která vznikla, bych nejraději naplnila nějakou tvůrčí prací, což se mi celkem daří.
Chci žít svůj život, který mě už hodně naučil, chci dělat svoji práci, kterou mám ráda, chci mít čas na děti,
mít chuť jít na procházky do přírody a netrávit hodiny posloucháním, jak to bylo a proč jsem byla tak důvěřivá.
Vím, že tak působím navenek a mně to hodně mrzí.
Doopravdy věřím více na boží mlýny, i když ještě si nejsem úplně jistá, že dělám správně.
Mám strach, že ten jedinec pochopí situaci jinak, nevezme to jako moji velkorysost, ale bude si myslet,
že mě něčím vylekal a já se ho teď bojím.
Žádný strach, jenom chci ještě prožít zajímavé chvíle, poznat nové a hodné lidi,
překonat v sobě i myšlenku, že celý svět je otočený naruby.
Vím, že tady na Zemi ještě nějaké důležité věci pro mě zbyly.
Mila Wahlgrenis, promiň, že Ti beru, děkuji Ti za všechny moudré rady a hezká slova, co se na Tvých stránkách objeví.
Trošku jsem se zamotala, mám ještě před sebou tmu,
ale díky Tobě už jsou náznaky určitých cestiček, které určitě vyvedou ke světlu.
Přeji Ti hezkou jarní náladu a příjemný víkend.
Lucie 25.04.2005
