Kamarád mé mrtvé první lásky
Otázka: Dobrý den,
dneska jsem náhodou zabrouzdala na vaše stánky a zaujaly mě články o duších zesnulých a o téhle oblasti vůbec.
Mám totiž již delší dobu v sobě nezodpovězenou otázku, a proto jsem se rozhodla vám o ní napsat.
Jednou jsem měla někoho moc ráda, byla to moje první láska,
někdo, kdo mě první obejmul, pohladil, miloval se mnou, od první chvíle to bylo tak intenzivní,
i když nerealizovatelné, pro dobu a vzdálenost atd.
Naše první setkání bylo takové to, že se najednou na někoho podíváte
a zůstanete se dívat vzájemně do očí jako zhypnotizovaní a ani jeden se nedokážete odtrhnout.
Nikdy potom se mi to už nestalo.
A právě ve chvíli, kdy naše láska byla nejintenzivnější, to skončilo,
bylo to tak silné, že v tom pro tu vzdálenost a různé překážky nešlo pokračovat.
Měla jsem ráda i jiné muže, ale tam někde v hloubi duše jsem stále myslela na něj,
nikdo se mu nevyrovnal, vždycky, když mě někdo zklamal, myslela jsem ne něj!
Dlouho dobu jsem spolu nekomunikovali, protože to bylo bolavé a ani jeden z nás se nechtěl vracet do vztahu,
který byl krásný, ale tak bolavý!
Až po letech, konečně se to prolomilo a my se domluvili na setkání.
Byli jsme plní nadšení ale stalo se to, že už nedojel.
Havaroval a zabil se!
Dověděla jsem se to později, až po pohřbu a tu noc se mi zdál sen, že ke mě přišla bílá postava
a úplně jsem cítila, jak si sedá na mou postel a já se strašně lekla a otevřela oči,
ale to nebyl sen, já cítila tu tíhu, jak si sedá a jak mi stahuje peřinu!
A pak jsem úplně náhodou potkala jeho nejlepšího kamaráda
a od té doby se o mě stará jako o svou sestru a přitom je to po letech zase taková ta láska,
takový ten silný cit, co jsem zažila jen s mou první láskou.
Jenže je tu problém a to v tom, že on žije s někým jiným a já nevím co dělat!
Chtěla jsem ho opustit, ale on to nevzdal a já vlastně taky bez něj cítila,
jako by mi v těle po něm chyběla polovina duše, když bych s ním nebyla.
Možná je to jen to, že v něm vidím mou první lásku a to že byli skoro jako bratři.
Nevím, i při milování mám pocit, že je to jako s mou první láskou, jako by do něj vždycky vstupoval.
Nevím, co si o tom všem myslet.
Poraďte mi?
Nebo alespoň odpovíte.
Setkáme se ještě někdy?
Proč se náš vztah v tomhle životě nemohl naplnit?
Děkuji Mandelinka
Odpověď: Milá Mandelinko,
když jsem začínala číst Tvůj mail, myslela jsem si, že půjde o víc.
Na vztahové otázky jsem odpovídat nechtěla.
Ale pro Tebe je to největší problém, s kterým jsi se dosud setkala.
První láska, která v Tobě zanechala stopy...
Tak se to někdy přihodí.
Ne vždy, to je pravda, každý takové štěstí nemá.
Tvoje první láska byla osudová už tím, jak hluboko se Ti do srdce vryla.
I když zase asi tak hluboko to nebylo, když jsi byla hned (???) schopná vztahů s jinými muži.
Ale to je otázka širší.
Navíc to, co popisuješ s nejlepším kamarádem své lásky, je zcela běžné.
Ty se je totiž spojíš do jedné osoby, zidealizuješ a v tu chvíli máš pocit, že jsi s tím druhým.
Jenže nejsi.
A navíc, jak také píšeš, je taky jistá žena, která má na něho větší práva.
Měla bys slétnout z oblak na pevnou zem a zamyslet se, co skutečně od života chceš.
Jestli smutnit po své první lásce, která se stejně už vrátit nemůže, nebo se od toho odstřihnout a začít znovu.
Ovšem nelze hledat stejné vlastnosti a pořád porovnávat s tím prvním.
Každý člověk je originál, je svůj, proto nemůžeš chtít jednoho přelít do formy toho druhého.
Začni žít, otevři oči a uvidíš, že to za chvilku půjde.
Ale kamaráda nech jeho přítelkyni.
Časem by to fluidum Tvé první lásky z něho stejně vyprchalo.
© Wahlgrenis
19.04.2005
