Proč jsem se ocitla v České republice?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Omlouvám se za připadné chyby v češtině - není to moje materština.
Už několík dni přemyšlim, co všechno do svoji otazky napišu.
Jsem byla pozdní ditě milujicich rodičů.
Po škole jsem vystudovala univerzitu a v poslednim ročniku jsem se provdala.
Jsme bydleli celkem daleko od sebe (cca 260km).
Muj manžel byl z komplikovane rodiny a prvních 5 let jsme bydleli u tchyně.
Se nam narodila dcera a cela naše rodinka byla šťastna i když vztahy s tchyni nebyly jednoduche.
Když holčičce bylo 2 roky, jsem otěhotněla a čekali jsme druhé ditě.
Ve stejným časovým úseku onemocněl můj tata, proto skoro pořad byl v nemocnici.
Bylo to s nim horší a horší.
Moje mama mně moc k tatovi nepouštěla, řikala, že budu z toho jenom ubrečená, což mně v mym stavu neprospěje.
Hodně jsem toho litovala, lituju i dodnes, že jsem s nim nemohla promluvit..
Tata dost doufal, že ze mě bude chytrá žena a pak byl zklamaný, když se dozvěděl, že čekam druhé ditě.
Řekl mi, že tak ze mě bude jenom obyčejná baba.
Byl na mě dost naštvaný, že jsme se rozhodli mit druhé ditě, že se nevěnuji sve profesi.
Tata měl zhubný nádor a zemřel během 3 měsicu od prvnich simptomu sve nemoci.
Za tři měsice po jeho smrti se nam narodil syn (4 dny po tatových narozeninach),
ale musim se vratit k popisu pohřbu, protože to, co se mi tam přihodilo, mě pravděpodobně doprovazi celý život.
Byl podzim.
Když už skončil pohřeb, jsme se právě s manželem otočili od mista pohřbu a udělali několik kroků, abychom odešli.
Manžel měl dcerku v naruči a ja jsem se držela za nim.
Byla jsem z toho všeho slabá.
Najednou jsem pocitila, že někdo rychlym pohybem mi nasypal něco studeného za limec oblečeni, přimo na zada.
Jsem se rychle otočila: byla to sousedka od rodiču,
starši pani, z které jsem vždycky měla pocit divně zamichaného dobra a zla.
V ruce měla pohřební zeminu.
Jsem byla rozrušena pruběhem celého dne a jeji projev mě uplně vyděsil.
Jsem se zeptala, co to děla, můj manžel taky se divil, na což ona odpověděla: tak je to nutne!
Protože jsem nebyla na pohřbech často, jsem se chvili snažila uklidnit myšlenkou, že asi vi, co děla.
Ale potom, když jsme dorazili k mamě domu, zeptala jsem se mamy, jestli nasypali i ji zeminu za limec, stejně jak i mně?
Ona byla překvapena a se zeptala, kdo mi to udělal.
Nic mi nevysvětlila, ale řekla, že není to dobře.
Když za tři měsice se nam narodil kluk, byla jsem na pokraji života, stejně jak i muj malý syn.
Kluk se škrtil pupečni šňurou, mně ponechali kus placenty a zjistili to, až když jsem měla teplotu nad 40.
Od teto doby naše vztahy v rodině se zhoršily a byly jenom jednotlive okamžiky, kdy se dalo řict, že jsme rodina.
Ted už delši dobu jsme rozvedeni, hodně jsou tim poznamenany děti.
Když jsem jednou šla za věštcem, ten mi řekl, že muj tata odnesl energii našeho manželstvi s sebou,
něco mi k tomu poradil, ale bylo to marné, jakakoli naše snaha vypadala spiš divně…
Citim, že bez svého manžela nemužu, ale i s nim nemužu taky.
Moje a jeho pokusy o jiné partnery se nikdy nezdařily.
Jsem se hodně zajimala o psychologii, astrologii a karmu, hledala jsem odpověd,
ale neumim si udělat na to objektivni nazor.
Mohla byste mi vysvětlit, co se stalo?
Přeji Vam dobrou naladu a hodně pohody.
Laura 30.3.2005
Dobrý den Wahlgrenis,
čtu materialy na Tve strance a je to skvělé, jak umiš na jakkoliv zamotanou otazku odpovědět jednoduše a přirozeně.
Jsem už Ti psala před několika dny a s dovolenim maliňko rozšiřim svoji otazku:
Od te doby, jak zemřel můj tata a postupně se nam rozpadlo manželstvi,
jsem měla několik vztahů, ale nikdy ten vztah nevydrži dele, než trvalo porozuměmi v našem manželstvi.
Mi přijde, že někde existuje paměťový efekt vůči mně a vždy kolem 3 let trvani se vztah ukonči.
Není to kvuli tomu, že jsem na partnera oškliva, nebo on na mně, to ne.
Vždycky se vyskytnou okolnosti neosobniho charakteru, kvuli nimž pokračovat není možné.
Prosim, ještě jeden dotaz:
proč hodně věci v mym životě od dětstvi se točilo kolem České a Slovenské Republiky?
Jsem se narodila v centralní Ukrajině.
Muj starši bratr mi často nosil domu česke a slovenske časopisy a noviny a nechaval mně čist.
Řikal, že jsou to slovanské jazyky, tak to musím chapat a čteni mi doopravdy šlo, i když to bylo zřidka.
Potom jsem bydlela na kolejich, které se nachazeli na ul. Otakara Jaroše,
pak v jinem městečku jsme si koupili barak taky na ulici Otakara Jaroše,
nedaleko byl taky muzeum československo-sovětského přatelstvi.
Potom jsme začali podnikat a osud nas přivedl na české zboží.
Během cele této doby jsem měla jenom jeden menši kontakt s holkou ze Slovenska přes dopisovani, ale to nebylo dlouho.
Potom ja a moje děti se ocitli přimo tady, v ČR, a mi potrvalo jenom několik měsicu
a už jsem se naučila celkem slušně mluvit, da se řict, že skoro nemam přizvuk a mam i velkou slovni zasobu.
Za pul roku jsem už jenom přidavala slovička, ale gramatiku jsem měla v sobě, jak by stačilo ji z určité schranky vytahnout.
Přijde mi, že jsem už češtinu znala a možna to někdy byla i moje materština.
Ale za 7 let života tady mam mnohonasobek zklamani všeho druhu, hodně omezeni
a mi přijde, že jsem tady v izolaci za nějaky trest.
Hodně nad tim celý život přemyšlim.
Mohla bys mi trošku otevřit a vysvětlit situaci?
Možna, že něco dělam špatně, a je taky možné, že byl to omyl, že jsem se jednou rozhodla o život tady.
Je to krasna zem, mam ji rada, ale jsem rozpulena…
Proč vůbec něco nuti člověka k tak razantnim změnam?
Přejí Ti hodně harmonie a světla.
Laura
Odpověď: Milá Lauro,
Tvůj život není jednoduchý.
Ptáš se na spoustu věcí... Čím začít?
Snad tou událostí při pohřbu Tvého tatínka.
Hlínu za krk jsi dostala na pokyn od něho, není to žádný komplikovaný rituál, jak Ti bylo vysvětleno.
Mezi Tebou a Tvým otcem zůstalo hodně nevysloveného, chtěl Ti tak dát najevo, že tímto dnem všechno nekončí.
Skutečně si odnesl s sebou magickou sílu Vašeho manželství, nechtěl, abys byla šťastná, když on také nebyl.
Vypadá to, že by si pořád chtěl něco s Tebou ujasnit.
Neměla bys váhat.
Aby mohl člověk začít komunikovat s jemnohmotným světem, na to je potřeba jediné - odhodit strach
a dokázat se podívat na svět ještě z jiné stránky.
Podívala jsem se do pláství, abych zjistila, jak to je s celým Tvým životem.
Hlavním znakem Tvého života totiž je maska, nejsi upřímná k sobě, ani k lidem okolo.
Je to pro Tebe určitě hodně složité, necítíš se nejlépe.
Potřebovala bys volně dýchat, věřit si, připadáš si určitě jako v kleci.
Hodně pro Tebe znamenají děti, bez nich bys to ani nebyla Ty.
Jsi pro ně skutečnou mámou, ale vztahy se Ti nedaří.
Vdaná už s největší pravděpodobností nebudeš, i když vhodného partnera bys potkat měla.
Vypadá to, jako bys očekávala pořád nějaká ocenění, jak jsi dobrá, jak se Ti opravdu daří.
Máš nad sebou silnou ochranu, proto s vždy po zklamání dokážeš opět oklepat a jít dál.
Nejsi zcela smířená s dějem času, jako by šel spíš proti Tobě.
Dokázala bych to přirovnat k potůčku, který by ses marně snažila hnát zpátky do skal.
Jeho cesta je jednou jasně daná dolů...
Jinak to nepůjde.
Tak je to i s tím Tvým časem.
Nejde se mu nijak ubránit, nelze ho poutat nebo zkracovat, plyne všem stejně, s tím se musíme smířit.
Pro Tebe je velká síla schovaná v přírodě, měla bys ji tam hledat a také se ji pro sebe naučit čerpat.
Mohou to být procházky lesem, podél vodních toků, ale i v horských oblastech.
Všude tam, kde není příliš lidí, příliš techniky...
To jsou místa, která Tě dobíjejí.
Všechno kolem Tebe ale je nyní hodně ztížené.
Připadáš si jako oběť a odnikud se neblíží princ, který by si Tě odvedl do krásného zámku.
Jak už jsem uvedla, ochrana, pod kterou jsi, Ti zaručí muže, který bude skutečnou láskou ve Tvém životě.
Nemusíš pro to udělat sama prakticky nic, žádné násilné seznamování, ono to přijde samo.
Bude to člověk, který neumí zradit, který Tě nezklame, navíc bude pro Tebe zárukou domova a jistoty, kterou hledáš.
To, že jsi nyní v České republice, také není náhodou, dostala ses na vlnu, která Tě sem přinesla.
Vazba je už z minulosti, vlastně se vracíš do míst, která důvěrně znáš.
Proto i ta obdivuhodná znalost češtiny.
Přestože se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky, Tys to udělala, poznáváš místa, kde jsi žila,
jen tomu moc nerozumíš, protože to bylo už hodně dávno.
Tento život pro Tebe představuje návrat, návrat domů.
Ještě ale očekávej právě to setkání s člověkem, který s Tebou tady tehdy žil.
Poznáš, že jste se v životě nemohli minout.
Nic není náhoda...
© Wahlgrenis
02.04.2005
Ahoj, Wahlgrenis,
Děkuji Ti za odpověď. Přemýšlím nad ni.
Maska mě nikdy nenapadla.
V životě jsem nebo úplně zavřena, nebo příliš otevřena.
Po určitých životních zkušenostech mi přijde, že nejhorší pro mě je, když jsem otevřena,
cítím hodně závisti vůči sobě a hodně neupřímnosti.
Jsem hodně důvěřivá a tato moje vlastnost je často zneužívána.
Možná, že musím celou věc otočit a se na ni podívat z druhé strany.
Mám pocit, že jsem v minulosti někoho zradila a teď se mi to vrací.
Beru to s pokorou, ale nevím, správně-li jsem si to vysvětlila.
Svoje těsné spojeni s přírodou cítím, hned se mi uleví tam, kde není moc lidi.
Dříve jsem bydlela ve velkoměstě.
Měla jsem pocit, že umím přečíst vibrace každého člověka, který vedle mě projde.
Automaticky rozložila jeho vlny a hned jsem cítila, jaké má problémy a hledala cestu,
jak mu mám pomoci, i když on mně o to nežádal.
Musela jsem se bránit, abych takovou informaci k sobě nepouštěla.
Proto jsem šla studovat psychologii.
Nevěděla jsem, k čemu takové schopnosti mám a jak to mám použit.
Nejhůř se cítím tam, kde je hodně elektrického proudu.
S přírodou jsem v úplné harmonii, je to pravda.
Libí se mi Tvůj obrázek z potůčkem.
Delší dobu mám pocit, že jsem ztratila směr, ale mi nenapadlo, že je to 180o.
Mám si to ještě nechat rozležet v hlavě a tento obraz navázat na reálnou situaci.
Ale je to moc zajímavé, děkuji.
Milá Wahlgrenis, na formalitě, budu vdaná nebo nebudu, mi skutečně nezaleží,
stačí, když budu s někým na stejné frekvenci a budu mít pocit domova, pochopeni a jistoty, že mně nezradí.
Často potkávám tady muži se stejnými iniciály.
Beru to jako znak, ale nevím, jaký.
Moc Ti děkují za odpověď, moc jsi mi pomohla, v něčem se mi ulevilo, nad něčím zůstávám přemýšlet.
Přejí Ti dobrou náladu.
Jsi krásný člověk.
Laura 3.4.2005
Zdravim Tě, Wahlgrenis.
Jsem Ti zapomněla poděkovat za nové jmeno
A viš, co se mi vybavilo?
Bylo mi asi 9 let.
Měla jsem hezký skřipec na vlasy.
Potom veškere ozdoby z něj odpadly, zustala jenom mechanika.
Bylo mi lito se s tou věci rozloučit a chtěla jsem s tim něco udělat.
Už nepamatuji, kde jsem vzala korale dvou odstinu hněde,
vymyslela jsem, že si napišu ze světlych koralu jedno slovo na tmavem podkladu.
Přemyšlela nad tim, co to ma byt za slovo, aby se ztotožňovalo se mnou.
Nakonec to bylo uplně stejne jmeno, ktere jsem po mnoha letech dostala od Tebe...
Přijde mi, že to nevybiraš jen tak
Přeji Ti snadný týden a hezkou naladu.
Laura 05.04.2005
