Je ve mně něco zlého...
Otázka: Záhadná Wahlgrenis,
chtěla bych tě požádat o radu,
mám pocit, že je ve mě něco zlého,
vím, že bych se měla chovat podle nějakých etických pravidel,
ale když dojde na věc, tak všechno hodím za hlavu a zachovám se úplně jinak než je správně.
Pak dostanu panický záchvat strachu, že jednou se mi to všechno vrátí.
Navíc teď jsem udělala opravdu něco špatného a opravdu toho lituju.
Nejsem si v ničem jistá, pořád na něco čekám a mám pocit, že jednoho dne se něco stane a všechno bude tak, jak má být.
Dokonce si nejsem jistá ani svým partnerem a i když svou dceru opravdu miluju, jsem s ní někdy nervozní.
Navíc mám panický strach z duchů a večer špatně usínám.
Prosím tě, jestli můžeš, pomoz mi.
Chtěla bych se omluvit své rodině za to, co jsem udělala,
protože díky tomu incidentu jsem je ztratila, chtěla bych začít lepší život, ale nevím jak.
Předem ti moc děkuju.
Odpověď: Milá paní,
z toho, co jste napsala, je mi jasné, že jste se dostala do vážného rozporu.
Rozporu sama se sebou.
Bylo by jistě dobré, kdybyste konečně věděla, která je ta správná cesta.
Přitom je ale na dosah ruky, jen ten směr Vás možná mate.
Děláte krok dopředu, zatímco byste měla udělat jen mírný úkrok.
Vy vlastně nevíte, který ten směr je správný...
Někde ale začít musíte.
Rozhodně by se Vaše duše měla usmířit se všemi blízkými, kterým jste jistě nerada ublížila.
To by se mělo podařit poměrně snadno.
Ve chvíli, kdy si tohle vyřídíte, posunete se zase dál.
Vaše nejistoty pramení z očekávání možného neúspěchu.
Nevěříte si.
Máte pocit, že všichni kolem Vás jsou lepší, úspěšnější, vědí, na co sáhnout, a to se jim daří.
Ideální by pro Vás také samozřejmě bylo, kdybyste mohla začít úplně jinde, od začátku, s lidmi, kteří Vás neznají.
Už byste věděla jak.
Ale to je neuskutečnitelné, žijeme tady a teď, jen někdo víc a někdo míň.
Každý vztah je těžký, pokud není přesně takový, jak si ho představujeme,
na každém vztahu se musí pracovat, nikdy sám nespadne do klína.
Tak to je nejen s partnery, ale i dětmi.
Cestu k Vaší dceři byste si měla najít.
Ostatně ona k Vám přišla právě proto, abyste to společně dokázaly.
Nebyla to náhoda...
Také strach z duchů je neopodstatněný.
Naopak - tady by ses mohla dozvědět odpověď na řadu otázek.
Proč jsem tady?
Jaký je se mnou další plán?
Mám se pořád trápit?
Proč se mi špatně usíná?
Rozhodně je před Vámi ještě mnoho úkolů, než všechno pochopíte.
Hlavně se ale nepokoušete před touto realitou unikat skrz alkohol nebo jiné návykové prostředky.
A vůbec nejhorší je volba poslední - dobrovolný odchod z tohoto života.
Tím byste si určitě nepomohla.
Vím, že se i touto myšlenkou zaobíráte...
Jenže o nesmyslnosti svého konání byste se přesvědčila v té první vteřině, kdy byste byla jinde.
A to je moc pozdě.
Návrat potom není jen tak možný.
Všechno si dobře promyslete, člověk má vždy dvě možnosti, mezi kterými se rozhoduje.
Přeji Vám, abyste zvolila tu správnou.
© Wahlgrenis
31.03.2005
Vazena Pani Wahlgrenis,
Dovol mi reagovat na tvou odpoved Je ve me neco zleho, kterou se citim velice oslovena.
Posilala jsem ti tez 18.3. nejake povidani, nevim, jestli toto je primo adresovano jako odpoved pro mne.
I kdyz presne popisuje me vnitrni stavy, jen ta sebevrazda mi tam nesedi.
Musim dekovat Bohu, ze jsem zde mohla zustat a ze mohu byt se svoji holcickou, ze ji vidim vyrustat.
Jen mam vycitky, ze ne vzdy se k ni chovam, jak bych si prala, nebo jak by si ona zaslouzila.
Pote, co se mi narodil mrtvy chlapecek, jsem cekala 10 let ,
az se mi dostalo takoveto hodne holcicky, ktera je pro mne stestim.
Vim, ze jednou pujde svou cestou, ale ja jsem ted zde s ni, za coz dekuji.
Ale prestoze toto vim, nechovam se k ni vzdy tak, jake by byly me predstavy.
Nechapu, jak je to mozne, a proc?
Je to mnou, je to ve mne.
To je prave cela tva odpoved – Je ve me neco zleho.
Ve svem prvotnim emailu jsem nastinila beh udalosti pred nekolika lety s tim, ze vim,
ze mam pred sebou cestu pochopeni a odpusteni pro nas vsechny, vcetne me.
Dovol mi popsat me pocity pote, co jsem se se minule vypsala,
velice intenzivne jsem zacala premyslet o sobe, Evzenovi, udalostech, ktere se staly, o nas, o tom, co mam delat…
Porad citim nutkani, ze mam neco udelat, ale nevim co.
Rada bych uprimne rekla, ze si preji, aby jeho duse dosla klidu.
Proc si porad myslim, ze jej nema?
Znamena to, ze vnitrne jsem jeste nedosla toho praveho odpusteni a smireni?
Jak toho dojit?
Meditace, regrese?
Take jsem si znovu uvedomila jistou vec:
V den, kdy se nestesti udalo, kdy se Evzen utopil, moje holcicka tehdy mala,
necele dva roky, velice osklive spala a plakala ze spanku - odpoledne.
Kdyz se probudila, tak mi rikala svou detskou reci, v te dobe uz umela docela dobre mluvit,
ze plavala s rybickama a byly tam kyticky a pak letela letadlem – vrtulnikem, to rici neumela, to zkomolila.
Proto vim, ze jeho posledni myslenky patrily ji a byl s ni.
Ja osobne jsem stale cekala, ze se mi ozve, zjevi se ve snu, abychom si rekli sbohem,
protoze pres vsechnu bolest, kterou mi zpusobil, jsem ho stale milovala,
on to vedel, ale neveril tomu, ze by to mohlo byt vubec mozne.
Jen jedinkrat se mi zdal, az po delsi dobe, sen,
velice zivy a pusobivy, kdy prisel, vzal mne za ruku a leteli jsem spolu do vysin.
Nic jsme si nerikali.
Jen on mi ve vysinach rekl, ze se stala nehoda, ze on se utopit nechtel, at se netrapim.
Casto jsem o tom premyslela, kdy jsem mu v duchu vycitala, ze by byl takovy slaboch
a nechal to vsechno tady nevyresene a vzal si zivot?
Dlouho, dlouho jsem to povazovala za dulezitou otazku, ale ted vim, ze je to nepodstatne.
I kdyby si zivot vzal sam, bylo to jeho rozhodnuti a na me ceste k odpusteni to nic nemeni.
Uf, to jsem se rozepsala.
Minule jsem hlasovala na Vasich strankach, ze nemam zkusenosti s jemnohmotnym svetem.
Ale ted bych mozna hlasovala jinak.
Jsem stale nejista, rada bych pokrocila dal, kam, jak?
Preji krasny den tesim se, ze se mi podari zucastnit se seminare v Pisku.
S pozdravem Xenie
Vazena Wahlgrenis, Dnes opet procitam aktuality a jsem mirne zmatena,
nebot vidim svou reakci na jisty clanek v clanku Jsem prokleta, co se stane 16.6.
(K tomu doąlo mojí chybou, omlouvám se. Pozn. Wahlgrenis),
kde nestastna osoba popisuje sve trapeni s matkou, kterou nazvala paranoidni.
Beha mi z toho mraz po zadech, ale zaroven se myslenky toci dokola, jestli toto propojeni je zamerne?
Mam zhodnotit svuj vztah ke sve dcerce z daneho hlediska?
Ze by ona takto pak mohla vnimat me a me chovani?
No to je hrozny, ale asi se nad tim musim pozastavit.
Mozna bych mela navstiti psychiatra, ktery mi rekne, pani, vy jste paranoidni schizofrenik,
urcite mi nerekne, ze jsem normalni, to zadny psychiatr neumi = poucka ze skoly z hodiny psychiatrie.
Rada bych rekla dane pani ve vztahu k matce, ze je mi to moc lito, ze ma takove trapeni.
I ja jsem prochazela vztahem, kdy jsem o sve mamince rikala, ze je takova a takova
a neumi mi dat, co potrebuji, ze se ke mne nechova jako treba jine mamy ke svym detem.
Moc jsem ji to mela za zle, litovala jsem sebe sama, rikala jsem, ja mam TAKOVOU desnou mamu,
vubec mi nepomaha, kdyz mam starosti, problemy a tak, ze ji vubec nic nemuzu rici,
zadny problem s ni probrat a zeptat se ji na radu.
Ze neprijde a neobejme mne a nerekne mi, ty moje holcicko.
Ale nyni jsem zase o kus dal, uz nejsem zadna mladice a s radosti musim rici, ze rada vidim, ze se vztah meni.
Ale meni se proto, ze jsem ji prijala takovou, jaka je, a nechci ji menit podle obrazu a vzoru ostatnich.
Je takova, jaka je, a jiste mi davala coby male holcice takovou lasku, jakou umela.
Ted vim, ze me svym postojem I naucila jedno - starej a spolehej se, holka, jen sama na sebe, nikdo jiny ti nepomuze.
Ted uz ani nechci, aby mi rikala sve nazory, uz mam sve a stejne si udelam veci podle sebe,
protoze se musim spolehat sama na sebe a vim, ze pripadne neuspechy jsou nasledkem meho rozhodnuti, a tak to musim nest.
Ale je prijemne tesit se na ni a pohladit ji a rici ji, mami, jsem rada, ze jsi tady,
nic od tebe nechci a nic od tebe necekam ani radu ani nic, jen bud, jsi moje mama.
To co pisi, je zalezitost mnoha - temer 20 let.
Preji dane pani, aby se dokazala odpoutat ze vztahu, ktery ji v dane forme a na dane urovni dusi.
S pranim hezkeho dne
Xenie 01.04.2005
