Jak je to s duší zvířat?
Otázka: Milá Walgrenis,
kdysi jsem se Tě ptala na osobní problém,
ale tentokrát mám otázku, která mně leží v hlavě od minulého týdne.
Četla jsem tehdy Tvoji odpověď na to, jak se převtělila duše člověka, který spáchal sebevraždu do psa,
který se pak dostal do rodiny sestry zemřelého.
No a z toho plyne i moje otázka.
Co si myslíš o duši zvířat?
Mají stejný osud jako duše zemřelého člověka?
Dostanou se mezi ostatní duše, stanou se ochránci a postupně se převtělují do dalších životů?
Záleží na tom, jde-li o duši psa, mouchy nebo krtka?
Je-li to stejné jako u člověka, jak se jejich duše může vyvíjet na základě karmického zákona?
Copak moucha vnímá, zda činí dobro nebo zlo?
Kam se pak dostává její dušička?
Možná jsou to naivní otázky, ale pokud alespoň na některou znáš odpověď, budu ráda, když mi ji povíš.
Přeji krásné dny a milé lidi kolem.
Leontýnka
Odpověď: Milá Leontýnko,
s dušemi zvířat to není tak jednoznačné.
Jednak proto, že pro naše zkoumání se jeví přijatelnější zabývat se lidskou duší,
a pak také proto, že zvíře je pro nás něčím méněcenným, aby například "jenom hlídalo".
Příliš se zaobíráme sami sebou, často ani nevidíme, že vedle nás je bytost, která také něco cítí.
Mentálně se dá mluvit snad se všemi zvířaty, kromě hmyzu pochopitelně.
Hmyz ještě není na té úrovni, abychom s ním ladili.
I když občas může přilétnout muška, aby nám něco naznačila.
Člověk ale většinou její záměr nepochopí a - je po mušce.
Nechci tím naznačit, že mentální komunikace je něco jako mluvit zvířecí řečí.
Je to komunikace založená na přenosu myšlenek, v té vyšší rovině.
Dobře to zná každý, kdo má doma nějakého mazlíčka.
Sice to není klasický "pokec" v jednoznačných slovech, ale vycítíte, kdy je mu zle, kdy má radost.
Je to duše, samozřejmě.
Oproti lidské ale na nižší úrovni.
Je to duše ještě nevyzrálá, mladá v poměru k nám, lidským tvorům.
Duše zvířat se vyvíjejí podle jistého zákona, podle jistého řádu, také zrají.
Někdy do zvířete ale musí přijít i duše člověka, když se za svého života nechoval správně.
Tedy duše mnohem vyzrálejší.
To byl případ právě toho psa, co ho zmiňuješ v úvodu.
Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním osobně setkala.
Je to přes svoji velikost nesmírně citlivé zvíře s duší, která lituje všeho, čeho se dříve dopustila.
Tohle by bylo téma mnohem širší, zasloužilo by si jistě pozornost.
Člověk bere zvířata zatím trochu jinak, ne jako partnera.
Zkusila ses někdy projít například zoologickou zahradou,
kde jsou v klecích, teráriích i jiných vězeních zavřeny nejrůznější živočišné druhy?
Vnímala jsi tu negativní energii?
Jak rádi by byli jinde, ale protože nemluví, nemohou to nikomu ani naznačit, jsou závislí na péči člověka.
Nemohou prakticky nic.
Ale i o ni se jednou mohou ocitnout před těmi mřížemi, ovšem jejich zřízenci v roli zvířat dost těžko...
© Wahlgrenis
30.03.2005
Děkuji Ti velmi za odpověď, myslím, že jsem zase o trošku dál - díky Tobě,
milá Wahlgrenis.
Hezké dny.
Leontýnka 31.03.2005
