Může být manželství karmickou zátěží?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
již zhruba 14 dní sleduji Vaše stránky, které jsem zcela náhodně (vlastně ne náhodně, také na ně nevěřím) objevila.
Moc se mi líbí a velmi za ně děkuji.
Rozhodla jsem se Vám napsat.
Pokusím se stručně.
Letos to budou čtyři roky, kdy jsem se rozhodla na základě jistého silného impulsu,
že se svým, tehdy ještě naprosto nevědomým životem, musím začít něco dělat, neboť má situace už byla neúnosná.
Začala jsem s tzv. tolik kritizovanou duchovní turistikou.
Dnes si nemyslím, že to bylo něco špatného.
Prostě - chyběly mi informace.
Myslím si, že díky tomu jsem se začala profilovat.
Po této době jsem zaznamenala ve svém životě pozitivní změny, které mě opravdu těší.
Jenom můj muž ty moje změny na jedné straně zaznamenává snad s obdivem,
ale na druhé straně z něj cítím něco zvláštního, co si neumím vysvětlit.
Obavy?
Nevím.
Vždycky byl člověk, který ze sebe chrlil ty tragické scénáře a kritiky všeho a všech.
Dlouho mě to táhlo dolů.
Dnes jsem se naučila se s ním nezaplétat v těchto hovorech,
ale stále jsem se ještě nenaučila tomu čelit takovým způsobem, abych mu pomohla se z toho jeho stavu dostat.
Mám ho ráda a neumím si vysvětlit, že přestože k němu vysílám lásku, mám leckdy pocit, že je to horší a horší.
V každém případě vidím, že mě ale to jeho chování vede k vlastnímu růstu, za což jsem vděčná.
Jen bych chtěla alespoň trochu nasměrovat, jak to zvládnout a mohu-li mu nějak pomoct, či zda mu mám nechat prostor.
Věřím, že už asi rok se setkávám se svým průvodcem, ale pouze na pocitové úrovni,
a myslím si, že dost intenzívní, neboť velmi jasně cítím podporu, když se rozhodnu správně.
V tomto případě to cítím tak, že bych ho měla nechat, ať dělá, co umí.
Ale vůbec to nechápu.
Může to být nějaká karmická zátěž pro mě?
Či pro oba?
Můžete-li mi poradit, budu moc ráda.
Děkuji Vám a přeji Vám radostnou Cestu.
Halinka
Wahlgrenis,
odpusťte, ještě jsem si teď vzpomněla, na snad podstatnou věc.
Před Vánocemi se mému muži zjevili zemřelí rodiče.
Zažil tím obrovské povznešení, které ale netrvalo dlouhou,
sdělili mu, že svou negativitou sobě i jim zabraňuje jejich případnému dalšímu setkání.
Měl své rodiče moc rád, ale přesto jako by si nemůže vůbec sám pomoci,
jeho chování leckdy hraničí až s agresivitou, přitom vím, že někde uvnitř je v jádru dobrý.
Jindy je naopak úplně v pohodě, ale těch chvil je málo a ubývají.
Budu moc ráda, budete-li nám moci poradit.
Ještě jednou Vám děkuji.
Halinka
Odpověď: Milá Halinko,
vlastně nevím, čemu se divíš.
Víš, že existuje karma a její zákonitosti.
Vy jste se s manželem vzali, abyste Vaše duše mohly společně zrát.
Ty jsi podněcována jeho podivným chování, on zase musí občas přemýšlet o sobě.
Měli jste se potkat, to je ta karmická zátěž. není možné to jen tak vyrušit.
Máte si oba vypít svůj kalich hořkosti až do dna, není možné z této situace utíkat,
protože utéct stejně možné není...
I to, jak popisuješ setkání svého muže s jeho již zesnulými rodiči, je hodně příznačné.
On si vlastně měl sáhnout na ten Tvůj svět, aby pochopil, že takového něco existuje.
Kdyby nic takového neprožil, bylo by mezi Vámi pravděpodobně mnohem více neshod.
On je pořád lehce naťukáván a Ty vtom hraješ dost důležitou roli, ale není možné jít hlavou proti zdi.
I kdyby sis stanovila nějaký svůj plán, co mu třeba ukážeš, přiblížíš, naznačíš, tak to nejde.
Tvůj muž potřebuje jiné impulsy než Ty...
Všichni dojdeme ke stejnému poznání, někdo třeba za týden, někdo za třicet let,
ale jiný až po desítkách prožitých životů.
Násilný posun dál není možný, vývoj se přeskočit nedá, i kdyby se rozhodl absolvovat všechny duchovní kursy...
Mohu doporučit jen jediné: pokračování po té cestě, po které kráčíš.
Je to cesta správná.
© Wahlgrenis
18.03.2005
