Proč se mi do cesty pletou srnky (a umírají...)?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
mám kamaráda, který mne poprosil o radu, ale já sama nevím, co mu mám odpovědět.
Tady je jeho příběh:
Poprvé se mu to stalo těsně před Vánoci.
Bylo to nad Hodonínem (u Nasavrk).
Jel v autě s manželkou.
Jedna srnka přeběhla přes silnici, ale vyskočila ještě jedna, kterou srazil.
Srnka nebyla hned mrtvá, ale náhodou kolem jel jeden myslivec, dorazil ji a později nám nechal kousek masa.
Podruhé se mu to stalo na přesně stejném místě, a to předevčírem.
Jel sám, pomalu, ale byla už tma a náhle mu opět vlítla srnka před auto.
Zastavil, srnka byla ještě větší než minule.
Nebyla ještě mrtvá a on nevěděl co dělat.
Náhodou jel kolem jeden známý, slíbil, že ji zabije a že si ji vezme.
Myslím, že to asi má něco znamenat, ale nevím.
Je to zvláštní, zvláště když se ještě k tomu přidá jeho úraz oka (bez následků),který se stal před těmito událostmi.
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem
Ilenta 22.2.2005
Odpověď: Milá Ilento,
příběh, který popisuješ, působní skutečně dost zvláštně.
Často se na mě v poslední době obracejí kartářky a další podobně orientované osoby o radu.
Jako by na to už jejich "umění" nestačilo...
Situace na silnici, kterou si opakovaně prožil Tvůj kamarád, má kořeny hluboko v minulosti.
Řešil, jakou cestou se dát.
Jedna šipka ukazovala k dalšímu profesnímu růstu, školy, studia atd.
Druhá vedla k dívce a měla to být pro něho velká osudová láska.
Zvolil tedy tuto druhou variantu, ale ona - v jeho očích "světice" - ho poměrně brzy zradila.
On zůstal sán, raněn, pochopil, že nemá smysl uvažovat o nějakých dalších plánech,
věděl, že ani peníze nebude mít, proto svůj život dobrovolně ukončil.
Stal se obětí vlastního nerozumu, ale na nějaké slzy lítosti bylo už pozdě.
Nedokázal odpouštět, pohltila ho žárlivost, která ho prakticky stáhla z té správné cesty.
On neposlechl žádné vyšší síly, i když varování mu přicházela.
Proto je nyní stavěn do situace svědka nehody, kdy někdo umírá.
Je to sice "jenom" srnka, ale i tak pocity umírání zaregistruje.
Jeho duše není až tak otupělá.
Stále ale se tento muž dívá na svět jako přes růžové brýle, něco si namlouvá, vidí svět nereálně.
I proto měl ten úraz oka, jak píšeš v závěru mailu.
On si musí srovnat hodnoty v životě a nejen to, on musí uznat i cenu života vůbec.
Totiž ještě jedna věc je důležitá - nikdy nikoho nemůže vlastnit.
Každý člověk je svůj, nepatří nikomu jinému...
Proto žárlivost je naprosto nesmyslná vlastnost.
Tohle by si měl také ujasnit ve svých partnerských vztazích.
Má šanci na pozitivní změnu, už poměrně brzy vstoupí do jeho života.
A taky musí připustit existenci něčeho vyššího, co jedině řídí, jak dlouho budeme na tomto světě.
Odchod si člověk určovat nesmí.
© Wahlgrenis
17.03.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti moc za odpověď a myslím si, že to sedne pefektně.
Hned jsem mu Tvůj dopis přeposlala.
Snad se mu uleví na dušičce a nastoupí cestu ke štěstí.
S pozdravem
Ilenta 17.03.2005
