Přijdou další rány osudu?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
celá naše rodina teď prožívá velmi smutné období.
V létě loňského roku nám zemřela babička, kterou jsme všichni milovali,
26. 2. zemřel i její syn - 51 let - na rakovinu.
Byl to neobyčejně hodný a skromný člověk, který nám bude všem moc chybět.
Během osmi měsíců je všechno úplně jinak, navždy zůstane bolest a prázdná místa.
Bojíme se budoucnosti, co vše nás ještě čeká, já sama se moc bojím o životy všech svých milovaných.
Myslíte, že máme smutné období už za sebou, nebo máme čekat další rány osudu?
Co můžeme udělat pro podporu života a zdraví..?
Za vaše stránky jsem moc vděčná, snažím se hledat útěchu, kde to jde.
Vám osobně přeji mnoho zdraví a štěstí při Vaší velmi prospěšné činnosti.
Děkuji
Grevilea
Odpověď: Milá Grevileo,
smrt je vždycky hrozně živé téma.
Člověk se nedokáže jen tak lehce vyrovnat s odchodem druhého člověka.
Chce se na něho pořád dívat, chce si s ním povídat, chce naslouchat jeho slovům.
Najednou jako čarovným proutkem tohle všechno zmizí.
Zůstane jenom prázdno, s kterým si nikdo nepopovídá.
Zůstanou prázdná místa, prázdné talíře...
Ale přitom všude toho svého vidíte.
Jako by ani neodešel, jako by tady pořád byl.
Srdce puká tou láskou, kterou byste mu ještě chtěli předat.
Ale už to nejde, není komu...
Tuto bolest si člověk musí prožít, není možné ji jen tak vymazat.
Ke smrti nedochází nikdy jen tak - pro nic za nic.
Stáří je jasné, ale i nehody a nevyléčitelné nemoci se dají vysvětlit.
Smrt je pro každého člověka jen transformací jinam, není to definitivní konec.
A je také dost pravděpodobné, že se ještě v dalších životech potkáte.
Rakovina je nemoc této doby.
Je odpovědí na náš životní styl, na materialistický přístup k životu, na poživačnost a mamon.
Muselo přijít něco, co by bylo nad vším, něco, co není možné známými prostředky léčit.
Aby se člověk musel zamyslet nad životem, nad jeho smyslem...
Je to hodně těžké téma, když se na ně člověk dívá pouze z úzkého pohledu.
Není to varování pro jednoho konkrétního člověka - můžete třeba namítnout, že ten muž neměl chybu.
Ale do jeho nitra nikdo nevidí, neznali jste jeho myšlenky, úvahy, touhy.
Jsou jedy, které nejsou vidět.
A ty jsou také pro člověka nejhorší.
Říká se jim třeba závist nebo nenávist nebo žárlivost...
Do podobné kategorie patří také prokletí, které dokáže způsobit podobně vážné nemoci.
Žijeme ve světě vztahů a není to vždy úplně ideální.
Co mám k tomu ještě povídat, vždyť každá to zná...
U Vám je jediná cesta: odpoutat se od pozemských statků a zaměřit se na duchovno.
To je nad Vámi a očekává jakousi reakci.
Pak se Váš život začne odvíjet naprosto přirozeně a plynule, jako když teče voda v řece.
Žádné výkyvy, žádné vracení, žádné komplikace.
Máte zde také varování, abyste konečně už sundali tu masku, s kterou chodíte mezi lidi.
Jste v nitru asi hodně jiná.
Proč taková nejste ale pořád?
A možná si také ještě hodně namlouváte, nežijete v reálném rozměru, máte růžové brýle.
Takže sundat masku a brýle a přijmout duchovní směr...
Pak bude dobře.
Pro Vás je výborným uměleckým směrem výtvarné umění,
doporučuji návštěvu galerií, ale i muzeí nebo kostelů.
Jsou to místa, kde se dá na co dívat a současně do Vás může vstoupit cosi vyššího.
Samotnou Vás to někam zavede, nechte se vést.
Pokud máte pocit, že jste si s Vašimi zesnulými ještě všechno neřekli,
neváhejte začít s komunikací s jemnohmotným světem.
Není pravda, že se sem nesmí, naopak tyto duše často dlouhé roky a někdy i staletí čekají,
aby sdělily, na co nebyl čas za života.
© Wahlgrenis, 8.3.2005
Vážená Wahlgrenis,
moc děkuji za rychlou odpověď,
nějak podobně celou věc cítím,
jen ještě v mnoha ohledech tápu.
Velmi pomalu pronikám do světa, ke kterému jsem nebyla vedena,
ale sama za sebe cítím, že to je ta správná cesta.
Děkuji za povzbuzení a přeji vše dobré.
Grevilea 9.3.2005
Milá Wahlgrenis,
chci jen znovu moc poděkovat za odpověď.
Přemýšlela jsem kromě všeho také nad významem přezdívky Grevilea.
Našla jsem, že se jedná o australskou rostlinu - zvláštní, vypadá jako kartáč.., ale mně se líbí.
Dozvěděla jsem se, že ochraňuje staré a vůbec všechny lidi od strachu z neznámého,
léčí obavy z věcí, kterým nerozumím, hojí staré strachy a fóbie a přináší nové aktivity..
Vidím v tom určitou symboliku, přesně vyjadřuje moje pocity..
Cítím již delší dobu, že něco nedělám správně, myslím, že i úmrtí v naší rodině mělo cosi naznačit..
Snažím se přijít na správnou cestu, cítím, že bych tam moc ráda..
Jen těžko se mi formulují myšlenky do vět, mám pocit, že mám zatím spíš jen mlčet
a urovnávat v sobě nové myšlenky a poznání..
Moc si všechno beru a vztahuji na sebe vinu za celé lidstvo, jak se chováme k přírodě, zvířatům a sami k sobě.
Nevím ale, jak pomoci..
Mám dojem, že bychom se měli začít učit znovu žít podle zvířat a přírody vůbec,
jen se mi zdá, že už se řítíme hroznou rychlostí do záhuby a nejde to zastavit.
V této fázi už se dá jen říct "dobře nám tak", potřebujeme výchovnou facku a pád na kolena jako sůl.
Chtěla bych psát ještě víc, ale zatím to tak cítím, že jsem napsala to hlavní.
Ještě jednou děkuji za stránky, sedím u nich celé dny a jsem moc ráda, že si ke mě našly cestu.
Moc se těšíme se sestřenicí na seminář v Brně, zítra chci poslat peníze a přihlášky.
Děkuji za to, že jste.
A kytičku si co nejdřív koupím, pokud je u nás k mání, už se na ni těším!
Grevilea
Milá Grevileo,
musím na tomto místě vysvětlit, jak to je s těmi jmény.
Snažím se používat jiná jména, abych zachovala anonymitu pisatele, ale současně v tom musím mít nějaký řád.
Třeba se Vám to ani nebude zdát, ale v tuto chvíli mám přes 200 složek, kde mám maily "uklizené".
Když se potom třeba po půl roce někdo ozve, měla bych to bez problémů najít.
Velice brzy jsem vyčerpala možnost záměny českým jménem - například místo Petra jsem uvedla Pavla...
Zjistila jsem, že tudy cesta nevede.
Proto jsem sáhla po krásné publikaci Pokojové květiny a podle jistého klíče z ní vybírám jména.
Nehledám souvislosti mezi květinou a člověkem, spíš se jedná o výběr podle písmene.
Jsem každopádně ráda, že jsi se svou květinou spokojena.
Těším se na setkání.
© Wahlgrenis
11.03.2005
