Mám ještě adoptovat dítě?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
již několik večerů sháním na internetu informace o siderickém kyvadle a podařilo se mi najít Tvoje stránky.
Stále je pročítám a dovolím se, požádat Tě o radu.
Jsem celá zmatená ze svého života.
Chtěla bych prožívat klidný život, ale dělám někde chybu.
Dětství jsem prožila docela klidné, vdala jsem se a dokončila školu, narodily se nám dvě šikovné děti, dcera a syn.
Po 14 letech manželství jsem se rozvedla,
ale po 4 měsících jsem se vrátila ke svému muži, vzali jsme se a žijeme docela v pohodě.
V minulém roce jsem onemocněla rakovinou, prodělala jsem operaci, chemoterapii
a snad by mělo být vše v pořádku (zatím nevím).
Měla bych bát spokojená, ale nejsem.
Stále mě trápí několik otázek.
Proč jsem odešla od svého muže?
Proč jsem onemocněla a budu v pořádku?
Proč je nyní můj muž bez práce a sežene jinou?
I já budu bez práce?
Chtěla bych adoptovat dítě (své už mít nemůžu) - mám?
Strašně moc bych chtěla někomu poděkovat, že se na moji nemoc přišlo včas, nevím jak.
Říkám si, že asi musím mít svého andělíčka strážníčka, jak mě učila moje babička.
I já bych chtěla pro někoho něco udělat.
Omlouvám se, že mé psaní působí chaoticky, ale i já mám zmatek ve své mysli.
Pokud budeš mít čas mi odpovědět, byla bych velmi ráda.
Přeji klidné dny a pohodu.
Iresine 12.2.2002
Odpověď: Milá Iresine,
Tvůj muž je s Tebou osudově spjatý.
I přes nerozvážený rozvod jste pořád spolu.
Celý Tvůj život je naplněný obrazem s tímto mužem a celé to zaštiťuje anděl.
Bdí nad Vámi.
Vypadá to, že Tvůj muž je hodně technicky zaměřený.
Pokud je nyní bez práce, je to pouze dočasný stav.
Brzy se mu objeví nabídka, která bude nejen zajímavá pracovně, ale hlavně finančně.
Rozešli jste se proto, že jednoho z Vás přestal bavit neustálý stereotyp, který se do rodiny vloudil.
Možná tam svoji roli sehrála ještě třetí osoba, ale ta neměla zásadnější význam.
S adopcí to máš sice rozmyšlené, ale tady se mi to jeví spíš jako gesto.
Díváš se přeci jenom na svůj život trochu jako přes hedvábnou clonu,
chtěla bys mít všechno absolutně tip ťop.
Ale nové dítě by bylo přeci jenom příliš velké sousto.
Tvůj zdravotní problém souvisel s Tvým manželstvím, zklamání, které sis prožila, se někdo muselo odrazit.
Nic se nám neděje náhodou.
Komunikovat s ochránci je moc dobrý způsob, babička to s Tebou myslela dobře.
A byla to moc dobrá rada.
Taky doporučuji.
Děkovat bys měla za každý prožitý den, na každý nový by ses měla těšit s radostí v srdci...
Nevidím u Tebe žádné zásadní zlomy, nemoc je překonána, ztráta zaměstnání nehrozí.
Celý Tvůj život plyne postupně a jednoduše jako říční proud, občas se objeví nějaká menší "vlnka",
ale nic Ti zlého nehrozí.
Každý se může radovat, každý si najde svůj i třeba malý důvod k radosti.
Nesmíš očekávat obrovské zisky, peníze nebo to, "co má soused..."
Nezávidět, netrápit nikoho, žít pro dobro, to rozdávat kolem sebe každou minutu.
Usmívat se na svět, pozdravit psa, který musí čekat před obchodem,
očekávat od druhých spíše pozitivní slova a gesta, a sama je taky vracet.
Pak zjistíš, že je život krásný, že jsi vlastně šťastná...
A že nic dalšího nepotřebuješ.
Třeba už zítra to tak bude - probudíš se a zjistíš, že skutečně jsi šťastná...
Moc bych Ti to přála.
© Wahlgrenis
20.02.2005
Milá Wahlgrenis,
dnes jsme si povídali na chatu.
Nestihla jsem Ti za všechno moc poděkovat, protože Tě potřeboval Tvůj chlapeček, proto Ti posílám tento email.
Ještě jednou Ti za vše moc děkuji, dodala jsi mi sílu a víru v to, co dělám a jak žiju teď.
Až vyřeším mé starosti s naší prací, tak Ti dám určitě vědět, jak to všechno dopadlo.
Tedy pokud Tě to nebude obtěžovat.
Uvědomuji si, že Ti píše spousta lidí, ale mě to přece jenom nedá, abych se Ti neozvala.
Těším se na Tvůj kurz s kyvadlem (v Brně) a pokud to jen trochu půjde, tak určitě přijedu.
Ještě jednou velké díky, myslím na Tebe každý večer
a přeji zdraví, zdraví a zdraví Tobě a Tvým blízkým.
Iresine 20.02.2005
