Jak je to s trestem a odpuštěním?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Vaše stránky jsou pro mě velkým přínosem.
Pomohla jste mi zorientovat se ve vlastních pocitech a najít odpovědi na otázky, které se možná ani nedají zformulovat.
Začátkem roku jste odpovídala i na
můj dotaz , ale to Vy jistě víte.
Píši to jen pro úplnost.
Budete-li mít čas a chuť mohla byste mi prosím napsat Váš názor na "odpuštění".
Není to žádný zásadní problém, jenom jedna z pro mě "nezodpovězených otázek".
Možná by to mohlo zajímat i ostatní.
Nemám na mysli pouze odpuštění v osobním životě, ale i v životě celé společnosti.
Dějiny jsou plné rozbrojů, utiskování, agrese, totality, touhy po moci ...
Všichni známe jména jako Hitler, Stalin, Polpot.
Všichni čteme noviny a sledujeme zprávy.
Kde je ta hranice, kdy odpustit?
Je u každého pevně daná?
Neměnná?
Má se s takovou hranicí dál pracovat?
Každý máme spoustu vlastních chyb a nikdo z nás jistě není předurčen, aby soudil ostatní.
Ale existují lidé, kteří činí zlo zcela záměrně, pod rouškou veřejného prospěchu.
Mají i takové činy svůj hlubší význam?
Možná bych nad tím měla mávnout rukou, být vděčná, že jsem nic takového nezažila a radovat se z přítomnosti.
Vždyť holocaust, komunistické procesy jsou minulost.
Nevím proč, ale pokaždé, když se ke mně dostanou informace podobného charakteru, cítím vztek a hroznou bezmoc.
Kdysi jsem četla knihu posledních dopisů dr. M. Horákové.
Když jsem ty dopisy četla, byla mi velmi blízká, možná i tím, že jsem se narodila přesně 22 let po její smrti.
Dost se mě dotýká utrpení jednotlivce na pozadí podobných událostí a nemohu se ubránit silným emocím, a to i negativním.
Děkuji a hezký den
Lenka
Odpověď: Milá Lenko,
odpuštění, na které Ty se ptáš, není v lidské moci.
Proto je vlastně naprosto absurdní, že si hrajeme na právnictví, soudy, tresty, vězení...
Všechno je to vyšší záležitost.
Člověk nemá právo soudit, nemá právo odsuzovat, každý bude "oceněn" podle toho, jak žil.
Je bolestné setkávat se s lidskými zrůdami, a to v jakékoli podobě.
Nejhorší je to samozřejmě v reálu, ale ani filmy, nebo knihy nejsou zcela neškodné.
Zanechávají stopy na lidském vědomí, možná spíše rýhy v duši, že něco takového je vůbec možné.
Každý to hodnotíme jinak, každý má svou hranici, ale spravedlnost je jenom jedna.
Boží mlýny melou skutečně jistě, nikdo se před nimi neschová ani do toho nejtmavšího sklepa.
Každý prohřešek bude potrestán.
Žádná mrtvola nezůstane zahrabána jen tak, nebo rozčtvrcena, nebo spálena.
Člověk nikdy není sám, i když si to myslí.
Pořád je sledován, v každém svém pohybu a každou vteřinu,
všechno se načítá na nekonečnou pásku, nic nelze přeskočit nebo obejít.
Před svým trestem člověk neuteče.
Člověka nemáme právo trestat, i když lidské zákony tady byly, jsou a budou.
Odpuštění je dobrá věc, tím se problému totiž zbavujeme.
Zbavujeme a vlastně ho předáváme dál, výš, kde si ho už přeberou a vyberou odpovídající trest.
© Wahlgrenis
18.02.2005
Děkuji za odpověď.
Na jednu stranu cítím při vědomí odpuštění (zbavení se problému)
a určité osvobození (jako bych odhodila těžké břemeno),
ale na druhou stranu mám výčitky svědomí, že to nechávám jen tak.
Jako bych na tom mohla něco změnit.
Nemohu, bohužel.
hezký den
Lenka 20.02.2002
