Je to osudová láska?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
velmi si vážím toho, co děláš pro lidi.
Domnívám se, že možná máme mnohé společné.
Domnívám se, že jsi jedna z mála, kdo mi může pomoci zorientovat se v mém současném životě.
Je mi 38 let, jsem 15 let vdaná, mám dvě děti, jsem celkem zdravá, mám práci, která je mi posláním.
A taky miluji, hluboce miluji jednoho muže.
Trvá to sedm let, poslední rok jde o oboustranným vyznáním potvrzený vztah.
Jen platonický, jsem si vědoma toho, že mám děti a za ně zodpovědnost, svého manžela mám ráda, umím s ním žít.
Ale toho druhého prostě miluji. To je fakt. Vnímám ho na dálku.
Vnímám jeho myšlenky, které se vztahují ke mně, občas dokonce i jeho touhu.
Ale i přes sílu toho citu, dál plním svou roli matky, manželky ....
Cítím, že je to tak správně a můj milý je na tom podobně.
Oba vnímáme svoji současnou situaci jako zcela zaslouženou odplatu za to, co jsme si kdysi dávno provedli.
Jsme ochotni čekat, až karmu odčiníme a jsme oba ochotni čekat na další zrození.
Jsme ochotni zůstat ve svých aktuálních životech tam, kde jsme.
Jsme ochotni respektovat své reality navzájem a nezasahovat si do nich víc, než je nutné.
Je mezi námi vzdálenost a spousta společenských rozdílů, které si oba jasně uvědomujeme.
A taky je mezi námi ona láska.
Proč ti píšu?
Chtěla bych se tě zeptat, zda se opravdu jedná o mimořádný vztah?
Není to, že jsem schopna ho vnímat na dálku a takhle milovat, jen informací o mně samotné a ne o tom vztahu?
Pokud tě můj příběh zaujal, a pokud cítíš, že si odpověď zasloužím a že ji unesu a vše, co z ní vyplyne,
budu umět zpracovat, odpověz mi prosím na otázku.
Jsme si opravdu takhle souzeni?
Patříme my dva opravdu k těm, jejichž láska se smrtí neztrácí?
Dalo by se psát víc, o snech ze svatyň, o pocitu, že nás spojili dávní bohové atd.
Můj manžel o mém vztahu ví, samozřejmě, že ne vše, ale ví.
A já si řeším dilema, zda mám opustit manžela a žít sama nebo žít s manželem a trápit ho svým vztahem k dalšímu muži.
Je to rozporuplné a potřebovala bych pomoc od někoho jako jsi ty.
Měj se hezky a díky.
Jacobinia
Odpověď: Milá Jacobinia,
často se v závěru mailu objeví zmínka, aby se dopis neobjevoval na mých stránkách.
Váhám, co v takovém případě dělat.
Kdybych neuveřejňovala dopisy na internet, nikdo by si je nemohl přečíst a ani by se tím pádem nic nedozvěděl.
Kdo chce být v soukromí, asi by vůbec tento způsob komunikace nevolil.
Je spousta jiných možností, jak se dozvědět budoucnost, spousta kartářek, astrologů apod.
Ti všichni si za své služby něco účtují.
Se mnou se povídat může taky, jenomže přes internet.
A zadarmo.
To je možná trochu podezřelé, ale odpověď, proč tomu tak je, by se taky na těchto stránkách našla.
Proto to beru tak, že kdokoli mi napíše, předem je srovnán s faktem, že se jeho příběh objeví na netu.
Tolik na úvod.
Ptáš se na osudovost lásky k jednomu muži.
Nad Tebou je nádherný anděl, který hlídá všechno kolem Tebe.
Skutečně jsi poutána k tomuto muži.
Ale jako osudové to příliš nevypadá.
Dokonce tady vidím u Tebe slzy při rozchodu s ním.
Možná v tom bude hrát svoji roli i Tvůj manžel, který dál nebude snášet Tvůj zvláštní poměr k jinému muži.
Vypadá to hodně nahnutě.
Je tady u Tebe naopak návrat k Tvému muži, uvědomění si, kam patříš.
Tím i jaksi správně zakořením v této době a celkově rozkveteš.
Vztah, který si spolu pěstujete, je sice krásný, oba jste v něm našli to, co jinde nemáte.
Ale není to to maximální.
Připadáš si možná občas jako na břehu rozlehlého oceánu, nemáš pocit, že bys někde byla ráda.
Narážíš na pevninu a nic zásadního se neděje.
Pro Tebe je pevný bod nejen u Tvého muže, ale také ve Tvé práci, kde se realizuješ.
© Wahlgrenis
16.02.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuju moc za odpověď, v podstatě jsi mi napsala, co tak nějak tuším a co si možná nechci připustit.
Chápu tě v souvislosti s mou zmínkou o zachování anonymity, máš pravdu.
Takže, pokud se můj dotaz nějak vymyká z normálu
a myslíš, že by v odpovědně splnil nějakou funkci, pomohl by jiným, uveřejni ho.
Ještě jednou děkuji a přeji tobě, tvým dětem hodně zdraví, síly a životní pohody a klidu.
Jacobinia 18.02.2005
