Jsem doma jako ve vězení
Otázka: Milá Wahlgrenis,
Vaše stránky pročítám již delší dobu a můžu říct, že mě velmi obohacují.
Jsem ráda, že je tu někdo, kdo si najde čas na problémy lidí, kde někdy nepomůže nikdo, třeba ani přátelé, rodina či lékaři.
Už jsem si v životě zvykla celkem i na citát "pomoz si sám a bude ti pomoženo".
Přesto přece mám několik dotazů, pokud si na mě uděláte čas.
Žiji již nějakou dobu ve vztahu, který mě nijak neobohacuje.
Vím, mám hezkou práci, kde jsem spokojená, děti jsou zdravé, ale žiji ve vztahu, který mě někdy velice deprimuje.
Manžel je na první pohled atraktivní, líbivý, prostě to umí.
Ale má dvě stránky.
A z té druhé mám strach.
Snažím se vysílat k němu lásku, ale někdy je to moc těžké.
A v první řadě mám strach o děti.
Manžel celkem často popíjí, nikam nechodíme, dovolená je pro mě neznámý pojem,
středem jeho života je jeho domek, z kterého se nehneme, a pro mě je "vězením".
Navíc je chronicky žárlivý, takže si nesmím nikam ani sama zajít, prověřuje každou moji minutu.
Na jedné straně mám klid, ale neumím si představit, že tak budu žit ještě roky.
Kromě práce sedím doma, pokusila jsem se to změnit, jednou jsem si zašla s přáteli z pracoviště,
to, co se pak dělo, všichni jen hleděli, nestojí mi to za to, doplácejí na to i děti.
Manžel dokáže být i pěkně agresivní.
Poradíte mi?
Přeji hezký sluneční den
Araukárie 10.2.2005
Odpověď: Milá Araukárie,
život v manželství má někdy více obrazů.
Jeden je ten, kterým se prezentuje na veřejnost, před příbuznými, přáteli, sousedy,
druhý je ten soukromý, patřící právě jen těm dvěma lidem.
Smutné je, když se ten soukromý liší od toho veřejného, ale není to tak obvyklé.
Ostatně co jiného řeší
Bílý kruh bezpečí a jiné nestátní organizace?
O domácím násilí se příliš nemluví, ženy mají strach, že by se příště mohlo stát něco mnohem horšího.
Ženy mají strach, nejen o sebe, hlavně o své děti, ženy mají jaksi zakódováno,
že jejich údělem je trpět a být muži po vůli, kdykoli se mu zamane.
Proto se vůbec násilí na ženě děje a proto se proti tomu nic nestane.
Nebo by to mělo být jinak?
Nejvíc bolí ta první rána.
Žena je postavena do konfrontace se svými ideály (tohoto muže jsem chtěla...?) a realitou (je skutečně takový...?).
Ty další rány a kopance jí pak už tolik nepřijdou...
Říká si - je to tak, nic proti tomu nezmůžu, jen aby na mě zítra nebylo nic vidět.
Nakonec pak ještě proběhne usmiřování, potupné usmiřování, kdy se během chvilky má všechno změnit.
Ale jak se může změnit člověk, který byl schopen uhodit svou partnerku?
Jak se od něho vůbec může očekávat nějaká něha?
To je už samo o sobě absurdní.
Jakmile si žena dokáže srovnat hodnoty ve svém životě po té první konfrontaci se svými ideály,
měla by hlavně řešit svoji vlastní identitu, svoji hodnotu.
Vůbec to, jestli si ona sama sebe váží.
Jestli se má ráda...
Někdy jsou to hodně těžké otázky, na které sama odpověď těžko hledá.
Nikdy by se žena neměla snížit do role pouhého majetku svého muže.
To je skutečně strašně potupné.
Každý má právo na své zájmy, na své přátele, na své soukromí.
Nemůže být postaven na stejnou úroveň jako je pes u boudy...
Ale dost už!
V plástvích je jasně vidět, že Tvým posláním je domov.
To je hodnota u Tebe naprosto nejvyšší.
Už jako malá jsi snila o spokojené rodině, o dětech, které budou kolem Tebe běhat.
Nyní jsi vlastně do té situace vyrostla, ale nějak je to všechno jinak.
Sice máš vedle sebe muže a také děti, ale celkově to klima je narušené.
Tady vidím symbol zemětřesení.
Je to hodně podobné.
Při zemětřesení vznikají praskliny v zemském povrchu.
U Tebe vznikají praskliny v srdci.
Nechápeš, proč by Ti manžel neměl důvěřovat, nevíš, proč bys nemohla být chvilku s nějakou kamarádkou.
Ovšem přes to všechno je nad Tebou ochrana vyšších sil.
Není to tedy situace naprosto bezvýchodná.
Sice je to hodně podivné, ale manžel by se měl "probrat", jakmile jemu do života vstoupí jiná žena.
Najednou začne být doma méně, bude mít spoustu výmluv, kam právě potřebuje odejít.
Ale je to pouze velice krátkým časovým úsekem ohraničený stav, z kterého se opět vrátí domů.
Bude to ale už jiný muž, s jiným pohledem na svět.
Zjistí totiž, že dům není nedobytná pevnost, ale prostor k životu.
To neskutečně vězení kolem Tebe bude rázem zrušeno, mříže roztaveny a okovy také zlikvidovány.
Dokonce by Tvůj muž měl přijít i na další životní náplň - kultura, umění, divadla...
Komunikace s lidmi bude sice pořád trochu váznout, ale s Tebou najde nový rozměr lásky.
Myslím, že bude důležité protrpět tu krátkou krizi.
Ona bude pro Váš vztah nesmírně oživující.
Tvůj muž si zřejmě potřebuje "nabít čumák", aby mu něco zásadního došlo.
© Wahlgrenis
15.02.2005
Děkuji za povzbuzení, budu silná, jsem ráda, že jsem se na Vás obrátila.
Situace, která nastane, by jinak pro mě byla stimulem k odchodu.
Věřím Vám a moc děkuji za odpověď.
Araukárie 15.02.2005
