Nevím, jak na svou matku
Otázka: Milá Wahlgrenis,
zdravím Vás,
je krásné, jak dokážete tolika lidem poradit, pomoci v jejich tápání, trápení a pochopit je.
Moc ráda Vás “čtu” a taky Vám moc děkuji.
Před nějakým časem jsem psala “sos” i já, Vaši odpověď jsem přímo nenašla,
ale myslím, že v jiném Vašem dopise-odpovědi, jsem se tak trochu našla….
Je stále tolik otázek, co bych chtěla položit, zeptat se.
Asi bych i mohla, ale nedokáži se tolik rozepsat a uvolnit, snad také proto,
že mi stále připadá tak trochu neskutečné oslovit a prosit o radu tímto způsobem.
Nebo je to tím, že mi chybí fyzický kontakt z očí do očí?
A nebo se bojím, že bych se tak moc rozepsala, až by z dopisu byla kniha.
Jsem osm let rozvedená a mám dvě děti…
Dnes bych ráda požádala o radu “jak na moji matku”!
Opravdu se pokusím jen krátce, to důležité - jak to vidím já.
Ona je hodně dominantní.
Odmalička byla na mne hodně přísná, hlavně muselo být tzv. po jejím.
Většinou nepřipustí jiný názor, než ten její, konverzace s ní je vždy pro mne dost utrpením,
dost mi slovně ubližuje, zdá se mi, že jí to vyloženě dělá radost.
Kolikrát jsem si pomyslela, to co řekne, snad ani matka říct svému dítěti nemůže.
Vlastně jsem se chtěla vdávat, abych měla svou rodinu, ale manželství mi nevyšlo,
pletla se i do něj, i když neříkám, že můj rozvod byla její vina.
Chová se stejně, i když mi je dnes 38 let, a v mnoha ohledech si toho už tolik nenechám líbit,
i když dělám že mne její zásahy míjí, stejně bolí.
Je pravda, že mi s dětmi vždy pomáhala, má je ráda, ale často o tom mluví, jak nám pomáhá,
před ostatními lidmi si leckdy připadám jako neschopná matka, když ona MLUVÍ.
Někdy mám pocit jako by si nás chtěla kupovat, já opravdu za tu cenu její pomoc nechci
a vždycky jsem jí to řekla, ale zase se jí dotkne to, a je to stále dokola…..
já jí nic ze svého dětství nevyčítám, ale ona mne musí stále něčím zraňovat.
Mluví a mluví.
Ze všeho děsný problémy.
Já nestojím za nic, všechno dělám špatně….jediný důvod, proč se se mnou ještě baví, jsou mé děti…
Do toho ji samozřejmě vadí můj soukromý život, to, že jsem “bez chlapa”
a pokud jsem nějakého měla, bylo to také špatně…
Jsem vlastně pro ni TEN PROBLÉM, protože až já si vyřeším “svoje problémy”, tak bude mít konečně klid! (doslova).
Poslední roky se snažím s ní bavit pouze o dětech, počasí, nikdy s ní ale moc dlouho mluvit nevydržím.
Snažím se být v pohodě, pokud s ní mluvím, dělám si “nekonečno” když s ní telefonuji a než se vymluví.
Prostě se s ní snažím bavit bezstarostně, nechci jí říkat co mne trápí ona sama toho má přece dost,
ale většinou po rozhovoru s ní jsem zdrcená.
Já rozhodně vím, jaká jsem, že nejsem asi ani dokonalá dcera, o jakou by stála.
Nechtěla jsem psát jen špatné věci o mé matce, chtěla jsem jen tu situaci co nejvíce přiblížit.
Někdy bych nejraději utekla daleko…
Můj otec emigroval, když jsem byla malá.
Maminka si našla toho správného partnera až po 35 letech, hezkých 25 let s ním strávila a on loni v listopadu zemřel.
A to byla samozřejmě pro ni velká rána, ale nejen pro ni.
Měli jsme ho všichni moc rádi, pro mé děti to byl ten jediný správný děda, co mají.
Tak že teď se situace ještě trochu změnila.
Vím, že ji asi celé ty roky velmi něco trápí a proto je taková.
Vím to podle sebe…
Tak ráda bych, aby se cítila dobře, abych k ní mohla chodit pro radu jako k moudré ženě a ne se obávat setkání s ní.
Přesto všechno ji mám velmi ráda, občas bývá fakt fantastická, vždycky byla velmi společenská a krásná,
ale také je všeobecně známo jaká je “diktátorka”.
Bohužel na ráně jsem já.
Ale třeba jsem opravdu já k ní tak špatná, nevím, snad se ve všem nevyplní “jaká matka taková dcera”…
Co zemřel její muž, obávám se, že můj život opravdu skončil, starala a starám se o děti,
teď budu o svou matku a lásku, tu pravou lásku nenajdu.
Snad v příštím životě to budu umět líp.
Milá Wahlgrenis,
snad to není až tak zmatené a jsem Vám vděčná za to, že jsem se trochu ze svého problému mohla vypsat.
Hodně štěstí, děkuji.
Meduňka 10.2.2005
Odpověď: Milá Meduňko,
na Tvoji matku jsem si rozložila plástve a položila jednu otázku.
Vychází mi jasně, že její smysluplná cesta byla ukončena smrtí muže, který jí přišel do života jako nový.
Což jsi psala ve svém dopise, nebyl to tedy Tvůj otec.
Jeho odchodem se u ní zbořilo všechno, čemu do té doby věřila.
Vychází mi tady napojení na alkohol nebo jinou drogu (cigarety), která ji odvádí z této reality.
Tímto spojením se osobnost Tvé matky hodně posunula.
Ovšem bdí nad ní boží ochrana, ještě stále je naděje na změnu k lepšímu.
Potřebuje se ale zastavit, vyhnout tomu stereotypu, relaxovat, najít cestu k umění.
Mohou to být obrazárny, divadelní prostory, čítárny apod.
Myslím, že právě knihy by mohly mít pro budoucnost Tvé maminky největší význam.
Najde si pravděpodobně příběh tolik podobný tomu jejímu.
Je docela pravděpodobné, že ještě pozná člověka, s kterým bude moci tento nový zájem sdílet.
Nenávist by z jejího života měla vymizet.
Zatím je to tak, že jsi ve středobodu jejího života.
Nemá nikoho jiného, na koho by si mohla vylévat svoji špatnou náladu, své zlo, které v ní je.
Ovšem toto zlo tam nebylo vždycky.
Ona si pouze nedokázala zpracovat odchod svého muže z tohoto života, brala to jako křivdu na sobě.
Dodnes se s tím nevyrovnala.
Myslím, že by mohlo pomoci, kdyby se zabývala trochu více duchovním směrem,
Mohla by se naučit se svým mužem komunikovat, dozvěděla by se spoustu zajímavých informací.
Nevím, kdo přesně by ji na tuto cestu mohla dostat.
Ale každopádně má šanci vystoupit ze svých zajetých kolejí, její náhled na svět se mění.
Čekala jsi radu, jak máš jít na svou matku...
Měl by se jí nabídnout nový program, nové úhly pohledu na tento svět.
Nebude to jednoduché, ale rozhodně se s tím bude muset začít.
Její směřování by se mělo otočit - od Tebe, kam je zatím fixována, na okolní svět.
Mělo by se to podařit a Ty si oddechneš.
To, co je zatím jejím programem, nemá žádné pevné základy.
© Wahlgrenis
14.02.2005
Mila Wahlgrenis,
chtela bych jen povzbudit Medunku, rict ji, ze opravdu neni TEN PROBLEM jeji matky.
S moji maminkou resim neco podobneho.
Na rozdil od Medunky ale nemam deti, ale staleho partnera.
Jsem take stedobodem jejiho zivota, dusi mne to...
J. 14.02.2005
