Přítel bývá "piclej". Co s tím?
Otázka: Zdravím! Na Vaše stránky chodím docela často.
Vždycky si pročtu všechny problémy i odpovědi na ně.
Kolikrát si říkám, že mám krásný život, když tak čtu problémy lidí.
Když čtu o jejich bolesti a zoufalství.
To, co děláte pro své okolí, to je opravdu moc krásné.
Já bych něco takového asi neuměla.
Možná proto, že jsem ještě hodně mladá a nemám takový cit pro dobrou radu, no prostě, nemám ty zkušenosti.
Chtěla bych se Vás na něco také zeptat, jestli mohu.
Je to věc, která mě trochu trápí, někdy opravdu hodně a někdy tolik ne, když se snažím na to nemyslet.
Mám přítele. Je o 11 let starší (mně bude 22 let).
Je to rozumný, hodný, laskavý člověk.
Je také hodně společenský a to je někdy problém.
On je často rád s kamarády a často s nimi i popíjí.
Třeba i ve všední den celé odpoledne popíjí (když není v práci) a pak je, no "piclej".
Není opilý tak, aby se motal, ale už je prostě "piclej".
Je to třeba tak dvakrát za týden a já si nemohu pomoci, ale mě to vadí.
Pořád si říkám, že není proč, aby mi to vadilo.
Snažím se nechat mu dostatečnou svobodu, nic mu nezakazovat.
On se ke mě chová slušně, je hodný to ano, ale já nevím proč, od malička mě odpuzují opilí lidé.
Nemám žádný reálný důvod.
Táta, ani nikdo z rodiny, dokonce ani nikdo cizí mi v opilosti ničím neublížili.
Celý můj život je, dá se říci, naplněn harmonií a štěstím.
Možná se trochu bojím, až přehnaně, jak přítel říká, že se to jednou zvrhne a on se bude opíjet denně.
Už jsem přemýšlela, zda tu averzi vůči opilým lidem nemůžu mít třeba z minulého života,
protože vážně nemám žádné vysvětlení, proč se mi alkohol tak hnusí
a je pro mě hrozně důležité, aby přítel pokud možno nepil.
Chápete?
Já sama nerozumím a pak se ve mě bije vědomí, že mu musím nechat svobodu a nijak ho do ničeho nenutit
a zároveň strach z toho, že by se mohl stát někým jiným.
Nevím, dost se v tom někdy motám.
Prostě neumím být vůči tomu lhostejná.
Jinak je náš vztah naprosto krásný a plný lásky.
Vím, že je to ve mě a měla bych svůj postoj změnit.
Píšu Vám vlastně proto, že by mě zajímalo, proč to tak cítím a nevím vůbec proč?
Ještě bych se Vám chtěla svěřit se snem, který se mi zdál.
Je to už několik let, ale pamatuji si ho úplně živě.
Stála jsem doma na chodbě a viděla jsem do obýváku.
Máme i balkón a na tom balkónu před tím obývákem se najednou zjevil muž.
Byl vysoké postavy.
Měl bílé vlasy rozdělené na pěšinku, trochu delší, skoro na mikádo.
Na sobě měl dlouhý červený plášť a svým způsobem byl hezký, ale zároveň hrozně děsivý.
Věděla jsem okamžitě, že mi přišel ublížit.
Prošel jakoby nic skleněnými dveřmi balkónu a já místo toho, abych utekla, jakoby se ve mě něco vzedmulo.
Zakřičela jsem na něj a šla k němu, ať si mě vezme, ať to zkusí, ale že se mu jen tak nedám.
Měla jsem příšerný strach, ale věděla jsem, že to musím udělat.
Že musím stát tváří v tvář.
Přišla jsem k němu a on mě hned začal škrtit.
Hrozně to bolelo a já jsem při tom přemýšlela, jak se mám ubránit.
Najednou mě napadl symbol "Anch".
Je to egyptský kříž.
Hned jsem se pokusila si ho vší silou představit.
Nemohla jsem dýchat, jak mě škrtil.
Ale já si představovala spoustu světla, ve kterém se on utápí, a do toho veliký kříž.
Najednou jsem se probudila, hrozně rychle jsem otevřela oči.
V ložnici bylo ještě šero, ale už trochu světlo.
Takové měkké přítmí.
Já uviděla svoje ruce, jak je mám položené na peřině a jak se do nich vrací ještě jedny ruce.
Takové stříbřité, byly moje, ale zároveň takové průsvitné.
Nevím, jestli mi rozumíte.
To už nebyl sen.
Byla jsem vzhůru.
Napadlo mě pak, jestli to nebylo to moje éterické tělo a zda jsem ho mohla takhle vidět.
Měla jsem z toho snu smíšené pocity.
Strach a zároveň sílu z toho, že jsem se nedala.
Nic jsem nepřemohla, prostě jsem se mu jakoby vytratila.
Tak jsem se Vám krásně vypovídala.
Doufám, že jsem Vás moc neunavila svým dopisem.
Opravdu chápu, že toho máte hodně.
Moc Vás obdivuji.
Děkuji Vám.
Hodně zdraví a štěstí Vám ze srdce přeju.
Pavla
Odpověď: Milá Pavlo,
alkohol hraje v životě člověka docela podstatnou roli.
Každý se k němu staví jinak a každý má k němu jistý poměr.
Má, nebo nemá.
Znáš jistě ze svého okolí řadu lidí, kteří se bez něho neobejdou.
Také znáš ty konce.
Alkohol totiž každého odvádí pryč z tohoto světa, ale nepřirozenou cestou.
Člověk při častější konzumaci alkoholu je odnášen z této reality
a čím je to víc a častěji, tím je znesnadněna cesta zpět.
Sama jsem se s takovým případem setkala hodně z blízka, takže vím kam až to může vést.
Snad právě proto se alkoholu v jakékoli podobě vyhýbám, čímž jsem zase podezřelá...
Někdo nepochopí, že alkohol k životu mít nemusím.
Je to podobné jako s drogami nebo obyčejnou cigaretou.
Nepotřebuji nic z toho, protože můj život je "tady a teď".
Proč utíkat do jiné reality?
A proč právě tímto způsobem?
Jak je to s Tebou?
Jeví se mi to tak, že pro Tebe není důležité zažít si na vlastní kůži nějaký odstrašující příklad.
Tobě stačí, že alkohol jako hodnota u Tebe nevítězí.
To je celé.
Není nutné hledat další vazby v minulých životech.
Ty vnitřně chápeš, že alkohol v tomto světě prakticky nemá co dělat.
Proto Ti také na Tvém příteli, o němž by sis přála, aby to měl stejně, tolik vadí.
Ale podívejme se nyní do pláství:
Ty jsi se už vydala na určitou cestu, něco zásadního řešíš.
Uvědomuješ si, že nemůžeš žít tak jak dosud, že je nutné sundat masku, za kterou ses schovávala.
Jakmile to uděláš, vyloupneš se v celé své kráse.
Ty moc dobře víš, kdy, za jakých okolností jsi pod maskou schována.
Ono je to někdy docela pohodlné nedat najevo vlastní názor, vlastní nitro.
Nemusíš mít obavy, protože jsi chráněna shůry.
Každý Tvůj krok je nádherně zabezpečený.
Vypadá to, že při Tobě duše jistého staršího člověka, muže, který je z Vaší rodiny.
Ten dbá na to, aby sis příliš v životě neublížila.
Ptala ses, jak to máš řešit se svým přítelem.
On tápe, neví, kam se zařadit, nemá v životě jasno.
Jeho životní cesta by se dala přirovnat k cestě pralesem, kde se zakopává o spadlé stromy, kde je celkově chaos.
Mám pocit, že by se s tím měl rychle nějak lidsky vyrovnat, jinak mu hrozí soudní spor a problémy.
Ale vypadá to dobře, všechny obtíže zvládne.
Pochopí, že Ty jsi pro něho zárukou v životě, a měl by se vrátit do reálného života.
Do toho, který Ty tak dobře znáš.
Měl by přijít a jestli to tak udělá, bude to pro něho obrovský pocit úlevy.
Asi jako když herci dohrají svůj divadelní kus a jdou se klanět divákům.
Slyší obrovské ovace.
Tehdy mu dojde, co má v životě smysl, zastaví se a uzná existenci vyšších sil.
Také je nad ním silná ochrana.
Tvůj sen je poměrně jednoznačný.
Vnímám v něm opět upozornění na něco vyššího - egyptský kříž je jasný symbol.
Pocit z vlastního éterického těla už skutečně sen nebyl.
Byla jsi v jiné realitě.
Pokud máš dost odvahy, myslím, že bys měla zkusit s oním mužem ze snu zkusit komunikovat.
Ovšem beze strachu a nenávisti, kterou jsi k němu pociťovala.
On k Tobě přišel, aby Tě na NĚCO upozornil.
To, že sis to uvědomila, je výborné.
Právě kvůli těmto momentům by člověk měl poslouchat hlasy svých snů.
Přicházejí k nám totiž signály odjinud, které nejsou bezvýznamné.
Nic se neděje jen tak...
Jestli se chceš od něho dozvědět víc, nezavírej se před ním.
Vezmi jakékoli siderické kyvadlo...
S něčím za Tebou přišel, poslouchej jeho hlas.
© Wahlgrenis
09.02.2005
Milá Wahlgrenis,
Já moc děkuji za odpověď, ani jsem moc nevěřila, že byste zrovna mně mohla odepsat.
Skoro všechno jsem tušila, že to tak je, jen jsem potřebovala od někoho "potvrzení".
Asi mě čeká dlouhá cesta a zřejmě se s tím budu muset poprat sama, budu se snažit.
Různé knihy a další informace vyhledávám a čtu už dlouho,
téměř jsem přestala číst beletrii, nějak mi nemá co říct.
Ovšem někdy je těžké najít ty informace, co hledám.
Když úplně tak dobře nevím, co hledám.
A něco mi připadá i nebezpečný, jako by mě něco varovalo, že tam už ne.
S maminkou se budu snažit, ale jak s ní mám komunikovat, když nemluví?
To mně vadí nejvíc, ztráta komunikace.
Doufám, že tu sílu v sobě najdu, někdy mám spoustu odhodlání a někdy se topím v pochybnostech.
Budu na sobě pracovat,
a vám přeju hodně spokojenosti a sil do další práce.
Musím říct, že Vaše články jsem přečetla všechny a některé i několikrát a moc se mi líbily.
Ještě jednou moc děkuju.
Pavla 09.02.2005
