Vstoupil mi do života osudový muž?
Otázka: Mila Wahlgrenis,
Mam na Tebe malou prosbicku....
Mam docela zamotanou hlavu.
Minuly tyden jsme sly s kamaradkama na cajicek a jedna moje kamarada vzala s sebou kamarada.
Ten clove sedel vedle mne a ja jsem hned citila jeho energii - tak jako to citim u ostatnich,
ale tahle jeho energie byla jina - hrozne zvlastni - pozitivni - pohodova.
No, zacali jsme se bavit - miluje Japonsko ale jeste nikdy tam nebyl a ja jo - tak jsem mu povidala.
Meli jsme a mame si hodne toho co rict.
Docela to nechapu, protoze on mi rekl jeste ten vecer, ze vi, ze ja jsem ta prava - coz ja vubec nechapu.
Mam z toho hrozne zvlastni pocity a hlavne zmatek.
Proc jsem tohoto kluka potkala?
Proc mi rika s obrovskou jistotou, ze ja jsem ta jeho prava a ze na mne pocka?
Dokonce mi rekl, ze jeste nez jsem prisla, tak ze citil, ze to jsem ja.
Vzdyt ja jsem vdana.
Nevim, co to ma znamenat.
Zmatek.
Nebyli jsme spolu nekde v minulosti? Neco nedoreseneho? Nebo je to jen jeho fantazie?
Nebo co to je?
Zadna setkani nejsou preci nahodna a ja se snazim tomu prijit na kloub.
Porad citim jak na mne mysli.
A co to Japonsko? On se uci Japonsky a jedine knihy, ktere cte, jsou o Japonsku.
A ja tam byla.
A od toho poznani se s nim se ve me otevrela touha tam jet zpet.
Hlavu mam jak meloun :}
Jo a jeste mi tenhle kluk hrozne pripomina jednoho kamarada, co v Japonsku momentalne zije.
Zblaznila jsem se ja nebo osud?
Jo a do toho vseho citim, ze bych mela mit dite nekdy brzy - pamatujes - to bylo v tom labyrintu.
Jestli mi prosim muzes odpovedet - budu hrozne rada.
Vazne nevim, co s tim a mam to porad v hlave.
Dekuji z celeho srdce.
Johanka 9.8.2005
Ahoj mila Wahlgrenis!!!
Je to neuveritelne, ale nevim, zda si pamatujes, jak jsem ti psala, ze jsem nekoho potkala - osudove setkani,
tak ja mam pocit, ze tento clovicek me tak na dalku nabiji, ze mi nechybi vubec nic a nikdo a mam pocit totalniho stesti.
Divny?
Jsme na sebe neuveritelne napojeni a ja to nechapu.
Jeste pred par dny jsem si to vycitala kvuli tomu, ze je to chlap, ale dnes v tom vidim a citim neco mnohem vic,
nez je neco pozemskeho, piseme si a ja se tomu uz nebranim...
Je to hrozne zvlastni.
Ten clovek me tak nabiji, ze jsem hrozne v pohode a stastna.
Nevim, proc tomu tak ma byt, ale dekuji Bohu za toto setkani!
Neodepsala jsi - tak to beru tak, ze asi na to mam casem prijit sama - tak jak to bylo v tom horoskopu - vid???
Nebo mas mi co k tomu rict?
Byla bych vdecna za kazde slovo, abych mela trochu vic jasno.
Uvidis, jak budes mit cas a jak to budes citit.
Vzpominam na Tebe a doufam, ze se mas dobre!
Dekuji s pokorou a uctou k Tobe za vsechno co delas a za vsechny, komu pomahas!
Johanka 13.8.2005
Odpověď: Milá Johanko,
na výklad Tvé budoucnosti si moc dobře vzpomínám.
Na Tvůj poněkud nešťastný osud i na výhled s odchodem k jinému muži.
A Ty mi napíšeš o osudovém setkání.
Všechno se děje, jak má.
Jsem ráda, že se věci hnuly a nabraly ten správný směr.
Věřím, že i miminko přijde ve správný čas...
Všechno je nastartované, zvládneš to, neboj.
Člověk, kterého jsi potkala, je pro Tebe skutečně osudovým.
Užívej si každou přítomnou chvíli, tak je to správné.
Nebraň se ničemu, ale ani na nic nespěchej.
Gratuluju.
© Wahlgrenis
14.08.2005
Mila Wahlgrenis,
velice a z celeho srdce Ti dekuji za Tvou odpoved.
Jsi moc hodna, ze jsi si nasla chvilku!
Dekuji!
Ja jsem vse zacala brat s nadhledem a nechavam vsemu volny prubeh - proste se stane co se ma stat...
Muj manzel se ke mne zacal chovat neuveritelne hezky...
Nechapu ale chapu...
Ale co Ti chci hlavne napsat je to co se mi stalo v nedeli 14.8.
V poledne jsem si cetla zpravy na internetu o padu letadla z Recka.
Mela jsem mraz v zadech, protoze kdyz jsem o tom cetla, vybavil se mi muj sen z te noci,
kdy se to vlastne stalo {u nas je o 6 hodin mene nez v evrope - takze vlastne kdyz se to delo - ja to mela ve snu}
Kdyz jsem si cetla tu zpravu,
tak se mi vybavilo jak v mem snu bylo letadlo, ktere melo problem s klimatizaci a ze vsichni umiraji a letadlo spadne...
A dokonce jsem to v tom snu nekomu rikala, ze je tam letadlo s poruchou...
Je mozne, ze se na mne nekdo napojil z toho letadla?
Je mozne, ze volali o pomoc?
Nebo to bylo varovani?
Ale to uz by stejne bylo pozde - u nas je o 6 hodin mene - takze kdyz se to stalo nekdy rano - ja jsem zrovna spala.
A hlavne by mi asi nikdo neveril krome tebe :}
Muj manzel na mne koukal jak opareny kdyz jsem mu rikala, ze jsem o tom mela sen a rekl - priste mi to hned rekni.
Ale ja si na to hned rano jak jsem vstala, nepamatovala, az kdyz jsem cetla ty zpravy, ten sen se mi vratil a ja mela jen mraz v zadech...
Asi to tak melo byt.
Myslim,ze to byla karma tech vsech lidi na palube a me nebylo dovoleno do toho zasahnout.
Ale proc jsem mela ten sen?
Uz se mi to parkrat stalo - treba kdyz v nemecku vykolejil vlak a umrelo tam hodne lidi... atd.
Proc mam tyto sny?
Jdou za mnou ty duse?
A nebo mam ja nejak nakoho varovat?
Jeste jsem citila, ze ten den letel muj znamy odtam do Prahy, ale necitila jsem, ze zemrel.
Kdyz jsem mu napsala - odepsal: letel jsem to same rano - nastesti s jinou spolecnosti...
Dnes jsem vsem tem dusim poprala klid a mir.
Je to tak spravne?
Dekuji za vysvetleni a odpoved.
A preji vsem dusickam na tomto svete i mimo nej lasku, radost a klid.
Johanka 16.8.2005
Milá Johanko,
Tvůj sen s tragédií letadla na mě působí jako volání umírajících duší.
Jsi skutečně velmi citlivá a jak se dokážeš vcítit do druhých, funguje to i opačně.
Nemohla jsi v danou chvíli skutečně nic dělat, jen tu informaci přijmout.
Možná by bylo dobré, kdybys se svými sny začala lépe pracovat.
Papír s tužkou vedle postele a zapisovat si je hned po probuzení, budeš-li si je pamatovat.
V duchovní oblasti ještě zaznamenáš velký posun, tohle byl jen nepatrný střípek.
Buď otevřená takovým impulsům a sama uvidíš, co se bude dít.
W. 16.8.2005
Mila Wahl,
dekuji za odpoved!
Pisu hned k veci - tomuhle asi neuveris - dnes nad ranem jsem mela dalsi sen o letadle - mela jsem letet,
ale rikala jsem - ja nemuzu letet, protoze to letadlo spadne - a ted jsem se docetla, ze v tu chvili,
kdy jsem se z toho snu probudila, se zritilo dalsi letadlo ve Venezuele...
A kdyz jsem vstala, mela jsem ten pocit, ze se stalo neco dalsiho nekde jinde,
ale rozumem jsem si rekla - no doufam, ze se nic nestalo...
A pak si to prectu na internetu...
Mam mraz v zadech....
Nechapu to - jsem tak napojena na tyto katastrofy?
Mam s tim zacit pracovat?
Uz dost dlouho posloucham svuj vnitrni hlas a intuici...
Ale co s timhle?
Dekuji za Tvoje predesle odpovedi i za ty Tvoje budouci!
Pa a krasny den z USA posila Tobe i vsem ostatnim
Johanka 16.8.2005
Milá Wahlgrenis,
asi před rokem a půl jsem Vám napsala dalekosáhlý email a žádala Vás o vysvětlení jednoho mého vztahu,
ale potom jsem se rozhodla Vám napsat znovu a odvolat to, protože jsem si zpětně uvědomila,
že jste určitě zahlcená podobnými žádostmi o výklad vztahů, a tak jsem to všechno vzala zpátky.
Život šel dál tak, jak šel, ale dnes ráno jsem si na Vašich stránkách pozorně přečetla, kdo je to osudový muž
a prostě se Vás musím na něco zeptat a tentokrát potřebuji jen poradit.
Chtěla bych vědět, jak se zbavit bolesti ze vzpomínek na někoho, koho žena občas považuje za osudového muže,
a ví, že ten vztah nemá budoucnost, a cítí, že z karmických důvodů se stalo, co se stalo, a nejde se vrátit
a všechno vyřešit, jen se snažit zapomenout.
Jsem z devadesáti procent přesvědčená, že ten dotyčný není moje pravá láska,
ale čas od času se mi vrací návaly bolesti a chaotických emocí způsobených těmi zbývajícími deseti procenty, co jsou přesvědčeny o opaku.
Přinutila jsem se (a říkám to zcela výstižně) k němu nic necítit.
Vím, že to bylo násilné, ale abych mohla pokračovat v životě, musela jsem se ve vztahu k němu změnit v kus ledu.
Máme mezi sebou spoustu nedořešených věcí, ale jemu na tom nezáleží.
Nejhorší je, že to bylo v podstatě jen nedorozumění a já chápu jeho pohnutky k tomu mi ublížit,
já vím, o co mezi námi šlo, ale on se k tomu už odmítnul vyjádřit
a všechno se za ty dlouhé roky vyvinulo tak, že ta spousta možností na usmíření skončila v nenávratnu.
Řekněte mi, mám šanci se s pomocí lásky svého nynějšího partnera, rodiny a přátel od něj úplně osvobodit...?
Zmizí někdy úplně moje občasná hluboká bolest?
Je vůbec možné, abych mohla zase svobodně žít...
Díky.
Myrtiana 8.9.2006
Milá Myrtiano,
tohle je moc těžké.
Pokud Ti vstoupí do života osoudový muž, který ale neví o tom, že je osudovým mužem, máš prakticky jen dvě možnosti.
1.
Vlastně nežiješ svůj život, protože jsi pořád unášena myšlenkami na něho...
Přicházíš o spoustu svého času.
On je ale jinde...
Teprve po mnoha letech se můžete tzv. nestranně potkat a bavit na téma, co bylo tenkrát.
Jenomže to je pozdě.
Tobě roky, kdy jsi žila jenom jím, nikdo nevrátí.
Nic se nezmění, on má svou ženu, Ty svého muže a taky nějaké děti se mezitím narodily...
Ale víš dobře, že v tomto životě se nic neposunulo, takže ... někdy příště...
2.
Další možností je nechat ho žít, poděkovat mu za všechno, co jste si kdy předali, co jste společně prožili.
Tohle je velké osvobození, jenomže málokdo to dokáže.
Odmilování se je nejlepší cestou...
Nic nezkazíš, když budeš vysílat lásku, tu nekonečnou, nikdy nekončící lásku.
Nesmíš se dostat do nenávistných vzorců chování, tím se totiž užíráš vnitřně a ubližuješ si.
Sice to není vidět, ale připravuješ si první kořínky nevyléčitelné nemoci.
Je to tak jednoduché, tak prosté.
Láska je skutečným lékem na všechno, jen si to neuvědomujeme.
Nemáme se rádi, soudíme, co bychom soudit neměli, a nepřejeme tam, kde bychom přát měli.
Nejspíš tohle není cesta pro každého.
Ještě pořád se musíme dostávat do konfrontačních situací, abychom si uvědomili, že něco jsme mohli udělat jinak.
Proto nám z nevysvětlitelných důvodů umírají naši blízcí.
Proto přicházejí nemoci k lidem na první pohled zdravým.
Abychom si uvědomili, že nemoc je výkřik duše.
Myrtiano, přej svému bývalému příteli jen to dobré, nepoutej ho k sobě, nech ho žít.
Buď ráda, že byly okamžiky, kdy jste si byli blízcí, ale nechtěj to znovu.
Zbav se také všech věcí, které by Vás mohly poutat k sobě (prstýnky, řetízky, fotky...).
Nenos nic z toho u sebe.
To je totiž také zbytečné pouto, které nesmíš udržovat, když se chceš skutečně odmilovat.
Nauč se žít přítomně každou minutu, každou vteřinu svého života, najednou pochopíš, co je to štěstí.
Jsou to by nepatrné okamžiky, kdy víš, že jsi tady a teď, že prožíváš je plně, myslíš na tento okamžik.
Neutíkej do vzpomínek ani do ideálních představ a snů, to není cesta ke štěstí.
Vím, je to hodně těžké, ale pokusit by ses o to mohla.
W. 8.9.2006
Milá Wahlgrenis,
díky moc, že jste mi poradila; nemohla jsem se obrátit na nikoho jiného, komu bych se s tím mohla svěřit.
Víte, on mi neskutečně ublížil a snad si ani neuvědomuje, jak moc mne trápil.
Já k němu necítím nenávist, ale když bych řekla, že mu odpouštím, nebyla by to pravda.
Já to ale všechno beru většinou s klidem a skutečným pochopením a opravdovým respektem vůči němu i jeho ženě a dětem (...).
Chci mu odpustit za to, že se ke mně v minulosti zachoval tak krutě.
Mezitím se můj život tolik změnil k lepšímu a já jsem šťastná,
ale prostě vím, že pokud se od něho samotného nedozvím nějaké vysvětlení, nemůžu mu skutečně odpustit.
Jenomže zároveň se k tomu už nechci vracet a ani se s ním nechci nějak usmiřovat,
protože si dokážu představit, jak by asi naše usmiřování probíhalo..
Celá léta nechci nic jiného než zapomenout, třeba měsíce se cítím v pohodě,
ale pak najednou přijde náhlý záchvat bolesti a prostě si na něho vzpomenu a je to.
Asi se prostě musím snažit víc a nemrhat myšlenkami na něj a víc se otevřít štěstí kolem sebe, ale...
věřte mi, že když řeknu, že je to nepředstavitelně těžké, bude to jen mlhavé vyjádření toho, co už tak dlouho prožívám.
Umím se na to dívat s nadhledem, ale to, že se mi to vrací, není kvůli mně.
Nějaký čas, skoro rok, jsem necítila bolest kvůli němu, ale potom to zase začalo
a já nevím, co "to" po mně chce, proč se to chová jak bumerang.
Ale věřím, že to jednou přestane, i kdyby on byl skutečně mojí osudovou láskou...
V každém případě Vám moc děkuju; nedokážete si představit, co pro mne vaše pomoc znamená :-) :-) :-)
S pozdravem a přáním krásného dne,
Myrtiana 9.9.2006
Mila Wahl,
precetla jsem si clanek na tema Vstoupil do meho zivota osudovy muz?
a rikam si , ze je hodne zvlastni, jak si jsou ty lidske osudy podobne..
Kazdy ma jen svou vlastni cestu k vyreseni toho sveho problemu...
Nekolikrat jsem si rikala, ze ti napisu, kdyz jsem mela nejaky problem a pokazde mi pripadalo hloupe to udelat.
Chtela jsem se spolehat sama na sebe.
Mam vlastne jiny a prece hodne podobny problem.
Mne do zivota vstoupil osudovy muz, ale porad me od nej neco odvadelo.
Az jsem se nechala odvest uplne.
Potkala jsem nekoho jineho a je to clovek, o kterem bych nikdy nerekla, ze si ho pustim do zivota az tak blizko,
ze stejne tak daleko budu od sve lasky.
Mam pocit, jako by me porad zkousel osud.
A ja vlastne ani nevim, co si mam uvedomit.
Mam v hlave prazdno, nektere veci delam jakoby samozrejme, ani jsem si nezakazala se znovu se zamilovat...
Jen jsem si myslela, ze vsechno mam pod kontrolou a ze snad nekdy si muzu dovolit udelat i chybu..
Takze muj problem je vlastne uplne jednoduchy.
Citim se odsouzenihodna za to, ze jsem od sebe odehnala toho nejlepsiho cloveka, ktereho jsem potkala a citim strasny smutek.
A zaroven zacala vztah, z ktereho nejsem vubec moudra, ani nevim, co si mam myslet o sobe, co vlastne citim.
Je to jako pud.
Mam pocit jako bych milovala 2 lidi.
Ten druhy je pro me tak zvlastni. Protipol.
Karty mi napovedely, ze jeho duchovni cesta je na zemi.
Smyslnost a jednoduchost, v ktere je nakonec krasa?
Oba jsou tak jini a pritom si v necem tak podobni...
Mam pocit, ze je to nejaka karma..
Asi je vsechno, jak to ma byt, ale tezko se to prijima.
Kdyz se cloveku borti to, o cem si myslel cely zivot, ze je pravda, vlastni pravidla, hranice, zakony.
Vztah, o kterem nepochyboval.
Nic z toho ted neplati...
Clovek to obcas tusil, ale porad hledame jistoty, ktere neexistuji a co jistotou muze byt, je nepolapitelne, neprokazatelne..nepochopitelne.
Hodne jsme se venovali s tim clovekem, s kterym jsem chtela a /porad jeste chci mit deti/ snaze pochopit zivot,
osud, duchovni podstatu cloveka a mozna jsme zapomneli pochopit sami sebe...
Dnes je nas vztah takovy, ze nemusime mluvit, o nicem.
On vi, ze ho miluji a vi, co se stalo a ceka az si s tim poradim, oba citime zvlastni smutek.
Ani za nic nechceme vyslovit, to, co nas muze rozdelit...
Medituje a mluvi se mnou ve svych meditacich, tam jsem pry otevrenejsi a on je schopny pochopit veci i z jineho uhlu a snad i odpustit.
Nejak se nam nechce od sebe.
Normalni je to udelat.
Misto toho je schopny odpustit mi i neveru, chape tyhle veci uplne jinak, posledni dobou.
Od te doby, co se jsme se potkali, chapeme vseobecne spoustu veci kolem nas jinak.
Je to muj Andel strazny.
Uplne me mrazi...kdyz pisu takove veci.
Tenhle email je plny lasky a zaroven povrchnosti, nevedomosti a snahy pochopit...
Wahl, proc mi prisel do zivota druhy muz a kdo je ten, od nehoz bych mela odejit, protoze tak je to spravne..
Kdyz zradis...
Zacinam mit pocit, ze blaznim.
Ze uz se v nicem nevyznam. Co jsem nepochopila?
Dekuju, ze jsem ti mohla napsat...
Je to zmatek, ja vim.
Nejak se nedokazu lepe vyjadrit.
Hodne stesti a lasky.
Renata 13.9.2006
Mila Wahlgrenis,
chcela by som Vas poprosit o radu.
Som sedem rokov vydata, mam svojho parnera velmi rada.
Pred necelymi dvoma rokmi som spoznala muza, pri ktorom, ako sama pisete, citim, ze je moj osudovy.
Myslim, ze on pri mne citi nieco podobne.
Dlho medzi nami neprislo k intimnejsiemu zblizeniu, az minuly rok v oktobri.
Neviem, asi sa to muselo stat, strasne sa lubime a pritahujeme...
Problem je vsak ani nie vo vekovom rozdieli (on je starsi cca o 20 rokov) ako skor v tom, ze obaja mame zavazky a on dokonca aj 4 deti.
Ja som bezdetna.
Neviem prestat na toho muza mysliet a dokial som ho nepoznala, vobec som neuvazovala o niecom takom ako nevera alebo paralelny vztah.
Mam svojho muza naozaj velmi rada a nechcem mu ublizit.
Citim sa voci nemu strasne, mam z toho vycitky svedomia.
Ale neviem si pomoct, mne je s tym druhym muzom neskutocne az akosi nadpozemsky dobre a je to cele silnejsie ako ja.
Prosim, poradte mi, co dalej, nikdy doteraz vo svojom zivote som netuzila po dietati, ale s tymto muzom ano.
A nielen to, mam s nim chut vyskusat asi vsetko, hlavne vsak tantricky sex.
Nenormalne ho lubim a neviem, co s tym dalej...
Aj ked nam to obom komplikuje zivot, aj napriek tomu chceme v nasich stretnutiach pokracovat.
S pozdravom,
Danet 4.2.2007
Ahoj, Wahl,
chcem ponuknut svoj pohlad na "osudoveho muza", ci osudovu lasku.
Mozno to komusi pomoze.
Myslela som si, ze v dobe, ked som sa vydala, mala muza, dieta, uz som zrela a viem o laske vsetko, co je potreba.
Neskoncilo sa to happyendom, ale to teraz nie je dolezite.
Po rokoch, ked som vobec nic podobneho nehladala, sa zrazu objavil "osudovy muz".
Citam od mnohych Tvojich citatelov, ake pocity ich sprevadzaju, ked tvrdia, ze nic podobne predtym nezazili a aky je to zazrak.
Poznam to.
Len som si nie ista tym, kto za to moze.
Ci je to dotycna osoba ("osudovy muz"), alebo skor nas vnutorny vyvoj.
Ani moj osudovy muz uz nie je v mojej blizkosti a ja som sa s tym musela vyrovnat.
Napriek tomu, ze podla mna slo o zazrak.
Dnes viem, ze to zazrak bol.
Ale aj preto, co som sa z toho naucila.
Podakovala som osudu za to, ze som takyto dar dostala.
Bolo to, ako keby vo mne ten nadherny cit nieco zobudil, d
otkol sa diamantu v mojom vnutri a otvoril priechod nevycerpatelnemu pramenu lasky... cely ma zahltil, az ma to zadusalo.
Od tej doby sa musim s tou laskou delit.
Nemozem si ju nechat pre seba.
Stacilo otvorit srdce, oci a hned som pocitila, kto ju potrebuje.
Mam vedla seba opat muza, ineho a pokojne mozeme z toho pramena byt zivi obaja.
Dokonca vsetko, co mu touto cestou davam, sa mi opat vracia znasobene...
A tak mam znova co davat...
Dcere, priatelom, ba dokonca aj nepriatelom...
Citim sa naozaj skvele.
Aj s Tebou sa chcem o to podelit.
Na lasku sa jednoducho da spolahnut.
Dakujem tomu, kto nam ju poslal, je to dar nad dary,
je to odpoved na vsetky otazky, kam smerujeme, kto sme aj co potrebujeme.
Prajem naozaj peknu jar
Henika 8.3.2007
Milá Wahlgrenis.
Mám v sobě spoustu otázek,
někdy jen ztěžka hledám odpovědi, jindy jsou však nasnadě a přesto tomu nemohu uvěřit.
Možná i proto píši tenhle mail.
Jak je to s osudem?
Má člověk předem danou cestu?
Potkají se dva lidé v životě, pokud všechno nasvědčuje tomu, že jsou si předurčeni?
A mohou si vůbec být lidé do té míry souzeni?
V roce 1979 jsem měl vážnou nehodu, podruhé jsem se narodil.
Uběhlo několik let a proměnil jsem se.
Prodělal jsem přerod z materialisticky založeného člověka k duchovnu.
Dlouho po té jsem našel dívku, kterou jsem si vzal za ženu.
I ona se podruhé narodila, při zfušované operaci.
Chodívali jsme na stejná místa, jezdil jsem vlakem kolem domku, kde bydlela,
viděl jsem ji v růžových šatičkách, když si jako malá hrála před domem.
Míjeli jsme se v čase, ale chodívali jsme a jezdili na stejná místa dávno před tím, než jsme se poznali.
Pokud spolu mohou dva lidé splynout v "jednu bytost," pak jsme to my.
Ano, máme se rádi a jsme naladěni na stejnou vlnu.
Přišli jsme na to, že životem máme jen tak plynout, nebojovat, neplout proti proudu.
Zvolna se navracíme k přírodě, máme malou chaloupku na vrcholku kopce,
je tam spousta pozitivní energie, i chaloupka sama vyzařuje pohodu, dobro, je tam hodně dřeva, dobíjí nás.
Rok 2006 jsem strávil doma, bez práce, nezaměstnaný, absolvoval jsem spoustu výběrových řízení, ale nikde mne nechtěli zaměstnat.
Pak nadešel březen a mne napadlo napsat knížku, o které jsem kdysi okrajově uvažoval.
Přišlo to náhle a jako z nebe.
Zasedl jsem a napsal pár stránek, pak jsem postavil na chaloupce skleník a znovu usedl ke psaní.
Během času jsem dál pokoušel výběrová řízení a později jsem na ně rezignoval.
Všechen volný čas a vůli jsem věnoval psaní, dal jsem tomu bez mála téměř stejně prostoru, co bych dal práci v nějaké firmě.
Když jsem dokončil rukopis a několik korektur, najednou se ozval kamarád, že by pro mne měl práci.
Musím podotknout, že jsme se v tom psacím roce uskromnili, ale nepociťovali jsme i přes pokračující splácení chaloupky nouzi.
Až ve chvíli, kdy jsem nastoupil do práce, jsme se dostali na dohled dna.
Jako by bylo vše řízené shůry.
Měl jsem intenzivní pocit, že dělám všechno správně, že to tak má být, i má žena měla stejný pocit.
Když jsem se náhodou jednou ocitl vedle kostela u sv. Antoníčka, měl jsem pocit, že mám vejít.
Vešel jsem a poděkoval Bohu za dar psaní.
Má žena říká, že to byl nejkrásnější rok našeho společného života, měli jsme se a máme rádi a měli jsme k sobě blízko, blizoučko.
Také říká, že má pocit, že už jsme spolu žili v minulém životě, jen jsme asi měli obrácené role.
Ona byla muž a já žena a možná jsme současný společný život dostali za odměnu, i když to tak ve skutečnosti nemusí být.
Je to jen pocitové, fakticky neumíme hledat v minulých životech, přesto by bylo zajímavé vědět, jestli jsme se už v minulosti potkali..
Po těch našich míjeních se v čase jsme se seznámili na inzerát v rádiu.
Opět tedy přispěla náhoda, i když vlastně náhody neexistují.
Máte pro to vysvětlení?
Existuje předem daný osud a předurčený partner, partnerka, kteří se během života prostě musí potkat?
Od herce pana Duška jsme slyšeli, že změny a impulzy prostě přijdou samy, člověk má mít jen otevřenou duši a čekat na pokyn.
Tím byl zřejmě ten impuls s knížkou, že jsme to období přežili ve zdraví a beze ztrát
a navíc o něm mluvíme jako o úžasném období, na tom už musí mít svůj podíl vyšší síly.
Kdo si dnes může dovolit strávit rok tím, co má rád, nebýt milionář a neumřít při tom hlady?
Při psaní románu jsem měl pocit smysluplnosti, osvobození ducha, bezbřehé radosti.
V dnešní době je však složité prosadit se na knižním trhu.
Bude mít knížka úspěch?
Vydá ji vůbec nějaký nakladatel nebo rukopis vznikl jen proto, aby po mně na světě něco zbylo,
aby má žena, až tu nebudu, měla otisk mé duše a snáze snášela samotu?
Je možné, že se nám (mně nebo mé ženě) dostává ochrany shůry?
Přeju štěstí v životě, zdraví a lásku, té je nejvíce třeba.
Jarda 21.3.2007
Milý Jardo,
ano, je to možné...
Jedině knížka psaná za takových podmínek má šanci oslovit čtenáře.
© Wahlgrenis
01.03.2007
