Proč syna srazilo auto?
Otázka: Vážená pani Wahlgrenis,
obracím se na Vás s prosbou, zda byste mi mohla pomoci.
Nacházím se ve strašné situaci a neumím si poradit.
Jsem ve středním věku, je mi přes 40let.
Můj život nebyl vždy příjemný, ale posledních 11 let mohu zodpovědně prohlásit,
že jsem byla velmi spokojená a ta spokojenost ze mě jistě vyzařovala.
Mám milujícího a inteligentního muže, oba rodiče a to nejcennější, dvě zdravé děti.
Nyní se musím opravit, měla jsem dvě děti.
Přišla jsem o skoro plnoletého syna.
Vracel se z diskotéky a srazilo ho auto.
Uběhlo již několik měsíců a já to stále nemohu pochopit, proč?
Byl to velmi hodný, inteligentní, samostatný hoch.
Nikdy nezneužil důvěry, kterou měl.
Vždy na něho bylo spolehnutí.
Nikdy nikomu neublížil, byl kamarádský.
Všichni velmi trpíme.
Ve Vašich článcích jsem se dočetla, že se neděje nic náhodně, že má každý svou karmu.
Mohla byste mi tedy vysvětlit, co se vlastně stalo?
Já s tím neumím žít.
Měl tolik plánů, studium v zahraničí, dovolená s přáteli...
Měli jsme se všichni velmi rádi a jako rodina jsme vždy drželi pospolu.
Nebo má to být trest určený mně?
Ale já si nejsem ničeho vědoma, vždy, když někdo potřeboval mou pomoc, tak jsem pomohla.
Jsem velmi zoufalá.
Mohla byste se napojit na mého syna a zeptat se ho, co se stalo?
Budu Vám velmi vděčná.
Děkuji Milana 31.1.2005
Odpověď: Milá Milano,
smrt je bolestná v každé podobě, ale smrt vlastního dítěte bolí nejvíc.
Já jsem napojování na dálku omezila, psala o těch důvodech.
Když jsem si ale rozložila plástve, vidím příběh Vašeho syna.
On sem sice přišel, ale neměl souzeno prožít dlouhý život.
Prožíval zvláštní život, jako by přišel z jiné doby.
Byl úžasný, charismatický, krásný, pečoval o sebe.
Měl velkého koníčka - techniku v jakékoli podobě...
Počítače, auta, motorky, fotoaparáty, mobily, všechno, co vzešlo z umu člověka.
Právě ta technika se mu ale stala osudnou.
Jemu totiž chybělo zastavení v životě.
Měl hrozně moc plánů - píšeš to taky, prakticky byl pořád v jednom kole.
Dostával několik upozornění, že tak to nejde, ale on nechtěl tento hlas poslouchat.
Měl své dva ochránce, kteří na dním drželi ochrannou ruku, ale donekonečna to nešlo.
Už jednou se kvůli podobnému způsobu života musel vracet.
Teď se mu to stalo podruhé.
V tuto chvíli ještě není v přerodové fázi, ale je také jedním z těch ochránců.
Dostalo se mu nyní kruté zkušenosti - poznává, jaké to je, když se má někdo chránit.
Je to tuze těžký úkol.
Je v něm spousta lásky.
Vypadá to, že si po té havárii uvědomil svůj poněkud zrychlený život.
Sundal ty brýle, skrz které nahlížel do života.
Ví, že se toho ještě musí hodně naučit.
Prošel si složitým procesem, musel vysvětlit, co všechno v životě udělal.
Nebyla to pro něho nová situace.
Pochopil, že hlavním principem života je láska, nic se nedá uspěchat, nic nelze přeskočit.
Nyní je ve Vaší rodině, vypadá to, že je u svého sourozence, kterému se stal tím ochráncem.
Pokud zvládáte komunikaci s bytostmi jemnohmotného světa, rozhodně si s ním popovídejte.
On na to vlastně čeká.
Rád by Vám dal vědět, že to neudělal schválně, že to tak nechtěl.
Potřebuje se Vám omluvit.
Představoval si svůj život jinak...
© Wahlgrenis
06.02.2005
