Sáhla sem si na život. Co dál?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
zcela náhodou jsem včera večer našla Tvé stránky, zaujaly mě, se zájmem jsem si pročítala Tvé odpovědi.
Hrozně moc mě tato cesta zajímá.
Už před lety jsem absolvovala kurzy Sylvovy metody, chtěla jsem pochopit a naučit se využívat pozitivní myšlení,
snad se mi to i částečně dařilo, měla jsem pocit, že mám v sobě sílu dělat lidi kolem mě šťastnými.
Pak jsem ale ublížila celé své rodině, nevím, proč se to stalo.
Zamilovala jsem se do muže, který byl o deset let mladší, tento vztah trval 8 let, já ho opravdu milovala.
Zároveň jsem neměla čisté svědomí vůči mému muži, bylo mi líto, že mu ubližuji,
ale byla jsem jak sobec, který nebere ohledy na bolest druhých.
Ano, myslím, že poslední rok můj muž věděl, že ho podvádím.
Pak se stalo asi to, co muselo přijít.
Můj milý se se mnou rozešel a já věděla, že už nechci žít.
Nikdy bych nevěřila, že budu schopna jednat jak robot bez rozumu, zapomenout,
že mám dvě děti, sice dospělé ale přesto děti, které mě budou ještě určitě potřebovat.
Byla jsem ten den, jak prázdná nádoba, necítila jsem už žádnou bolest ani smutek, už jsem se ani nelitovala,
napsala jsem dětem, manželovi a mámě dopisy, kde jsem se rozloučila, poprosila o odpuštění.
Pak jsem spolykala prášky. Probudila jsem se až za tři dny v nemocnici.
Žila jsem, ale nebylo to o radosti, v následujících týdnech se manžel odstěhoval ke své nové přítelkyni.
Já se učila žít sama.
Ještě mnohokrát jsem měla pocit, že to nedokážu, neuměla jsem ani využívat souznění s Universem, nešlo se soustředit.
Přicházela řada problémů, hlavně existenčních, firma se pomalu blížila ke krachu.
V současné době se snažím bojovat, jsem stále sama, i když jsem si přes internet našla přítele,
který je v součastné době v Dánsku, takže se vídáme velice málo.
Myslíš, že to zvládnu?
Budu ještě někdy šťastná?
Budu moc ráda, dáš-li mi radu jak dál, mám-li rozvíjet přátelství s Rudolfem.
Ještě poslední otázka, s manželem vycházím velmi dobře, nemám v sobě sebemenší zášť či nepřejícnost,
jsem ráda, že si našel přítelkyni a je šťastný.
Už to budou tři roky a ještě mezi námi nepadlo slovo rozvod.
Mám v tomto směru být aktivní, nebo to mám nechat být?
Nebudeš se zlobit, když Ti zase napíšu?
S pozdravem Jiřina
Odpověď: Milá Jiřino,
Tvůj dopis je smutný, ale zároveň optimistický.
Zatížila jsi vlastní karmu tím, že ses odhodlala odejít z tohoto světa.
To je rozhodnutí, které člověku nepřísluší.
Do tohoto života jsi přišla s určitým plánem, s určitým cílem, měla jsi něco poznat a pochopit.
Ty sis ale sama rozhodla, že "už to stačí", že končíš.
Jenže na tohle opravdu nemáš právo.
Člověk sem přichází i odchází z vyšší vůle, on má "jen" dny vyměřené správně prožít.
Nevím, jestli s Tebou řešil budoucnost nějaký psycholog, ale jasné je, že jsi se dostala na druhou kolej.
Měla bys totiž správně prožít období, kdy bys měla litovat svého činu.
Možná už se Ti dějí věci, kdy se divíš, jak je to vůbec možné.
Máš totiž ještě poznat pravou hodnotu života, jeho opravdovou cenu.
Když se na to nyní díváš z nadhledu, vidíš, jak malicherné byly důvody Tvého rozhodnutí?
Milenec s Tebou dál nechtěl být...
Nechtěl! Jeho problém.
Nejsi jeho neoddělitelná součást, jsi svobodný člověk s vlastním životem.
Tys v tu chvíli litovala spíš sama sebe a navíc jsi potřebovala udělat gesto, aby Tě litoval.
To se možná stalo, ale ke změně děje nedošlo.
To, že jsi se vrátila do života, je pro Tebe obrovskou šancí dokázat, že ten život myslíš vážně.
Není to důkaz žádnému konkrétnímu člověku, ale je to důkaz té vyšší moci...
Máš zrát, proto zraj.
A mnohem intenzivněji, když máš za sebou už jeden takový nepodařený pokus.
Není důležité, kdo půjde s Tebou, ale důležité je, abys vůbec šla a nestagnovala.
Tvoje další cesta nebude jednoduchá.
Měla by ses povznést nad běžnými malichernostmi života, měla bys poznat jeho hlubší smysl.
Šťastná budeš ve chvíli, až si to sama zasloužíš.
Nyní pořád ještě platíš...
Nevím, jak toto období bude trvat dlouho, ale každopádně bude pro Tebe odrazem do nové etapy.
Stává se, že bezvědomí nebo jakékoli životní havárie otevřou člověku duši.
Věřím, že něco takového se stalo i Tobě.
Jen by bylo dobré tento zážitek zpracovat do té podoby, abys pochopila, že život se žije...
Teprve potom můžeš řešit své případné vztahy, rodinu a další skutečnosti.
Máš obrovskou šanci pochopit mnohem víc.
© Wahlgrenis
01.02.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji za Tvá slova, děkuji za čas, který jsi mi darovala z toho Tvého.
Jsem už dávno připravena pít hořké doušky, které jsem si sama navařila.
Samozřejmě vím, že jsem zvolila tu nejhorší cestu, ale tehdy se mi zdála být tak snadná, osvobozující.
Nepřemýšlela jsem tehdy vůbec o ničem, byl to zbabělý útěk.
Dnes už před ničím neutíkám, jsem moc ráda, že se mohu ráno probouzet,
těšit se z maličkostí a věřit, že na tomhle světě určitě chodí někdo, komu budu moci dříve či později podat pomocnou ruku,
nebo prostě jen třeba úsměvem udělat radost a prozářit den.
Hi,hi... teď, když jsem Vás všechny tady našla, mi děláte radost Vy a já Vám za to děkuji.
Jiřina :-)))) 2.2.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji za přihlášku.
Dovol mi prosím, abych Ti popovídala vše, co mě trápí.
Připomenu se Ti, že jsem psala před časem mail a Ty jsi ho otiskla pod názvem Sáhla jsem si na život.
Zmínila jsem se v něm, že jsem se seznámila na internetu s mužem, který je pracovně v Dánsku.
Pravidelně jsme si volali, vlastně já volala mu, protože mě požádal, ať volám do budky, že přes mobil je to drahé.
Asi po šesti týdnech jezdil na deset dní ke mně.
Představil mě svým dětem, rodičům a já měla pocit, že by to mohlo fungovat.
Letos přijel původně na dva týdny, poté se ukázalo, že práce v Dánsku pro něj skončila, což nesl velmi nelibě.
Dostal nabídku do jiné země a mě udivovalo, že je v tomto směru málo akční, že si nic nevyřizuje.
Když jsem na toto téma zavedla řeč, byl rozzlobený a řekl mi, že sám ví, co má dělat.
Uběhl další týden a nic se nedělo.
V inzertních novinách našel nabídku na práci v tady, v Čechách a začal s tím koketovat.
Řekla jsem mu, že bych byla moc ráda, kdyby tu práci vzal ale, že bude nutné najít nějaký pronájem,
že si v žádném případě nemohu dovolit ho nechat u mě bydlet nastálo.
Jednak přesto, že s manželem už sice žijeme odděleně, je to stále i jeho střecha nad hlavou,
a také můj syn počítá s tím, že se se svou budoucí ženou a případným dítětem vrátí domů.
Řekla jsem mu, že bychom pobývali střídavě u něho a mě, že bych se mu starala o jídlo a prádlo.
Od té doby, alespoň mám ten dojem, se chování přítele změnilo.
V úterý mi řekl, že ve středu pojede do Čech ke svým dětem pro nějaké doklady.
Večer byl nemluvný, spíš jsme mlčeli, jako by mezi námi rostla nějaká zeď.
Já ráno odešla do práce, on ještě spal.
Odjel bez jediného slova rozloučení, klíče dal mému synovi.
Večer jsem si přečetla mail:
Mila J.,nezlob se ze ti pisu ale alespon ti nebude pripadat, ze na tebe kricim.
Omlouvam se za ten vcerejsi vecer ale asi je tezke me chapat a ja se tezko zmenim.
Musim si to nechat vse projit hlavou, co bude dal.
Jsi velmi mila a hodna zena a snad si zaslouzis neco vic nez co ti mohu dat ja.
Mam te rad, ale nezamiloval jsem se, jak by jsis asi prala,
pokud neodjedu tak se urcite sejdeme a probereme to, v kazdem pripade at se stane mezi nami cokoli,
chtel bych abychom zustali prateli a dale spolupracovali.
Chtel bych ti pomoci.
Pokud se tyka meho pobytu u tebe vyrovnam se s tebou.
Nevolej me ani nepis potrebuji cas, ozvu se ti sam, jeste jednou se omlouvam a nezlob se na me,
nechci ti ublizit, mej se moc krasne at se vam hodne dari,
pozdravuj pa
Wahlgrenis,
prosím Tě, řekni mi co si o tom myslíš, mě to moc mrzí, zase začínám hledat vinu v sobě,
to jsem opravdu tak děsná, že se mnou žádnej chlap nevydrží?
Já si myslím, že jsem se o něho vzorně starala, vyvařovala jsem mu, prala na něho,
víš, nemám zrovna moc peněz a ten měsíc, co byl u mě byl pro mě docela finančně náročnej.
Teď mám pocit, že jsem zase naletěla.
Já si ale opravdu myslela, že je to hodnej člověk, kde jsem udělala chybu??????????
Na závěr Tě chci ubezpečit, že ani v nejmenším nemám myšlenky na to, že bych si sáhla na život,
jen mám v sobě takové divné napětí, stáhnutej krk a je mi do brečánků.
Přeji pěkné jarní dny.Tvá Jiřina 18.3.2005
Milá Jiřino,
těší mě důvěra, s kterou mi popisuješ vývoj Vašeho vztahu.
I když to není příliš optimistické.
Vzpomínám si na tento příběh, ale musím Ti napsat, že tady došlo k jistému posunu.
Tady - tím myslím u mě, nic dalšího za tím nehledej.
Není to postoj proti Tobě.
V podobném duchu mi přichází mnoho dopisů, na které neodpovídám.
Bylo by sice pro Tebe jistě fajn, kdybych si rozložila trojklany nebo plástve a viděly bychom.
Nezlob se, já tohle už dělat nebudu.
Vím, že podobné "služby" jako tady (pouze s jistým finančním rozdílem) dokáže nabídnout jakákoli kartářka.
Rozumím také tomu, co prožíváš...
Muž, který Ti napíše, že Tě nemiloval, nestojí za to, abys milovala Ty jeho.
Je mi to líto. 18.3.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji za odpověď,
nepopírám,že by mi popostrčení nebylo milé, asi si musím nabít nos a přijít na vše sama,
bojím se, že až se znovu objeví, budu pokorně mlčet, abych ho zase nepopudila.
Hrozně se zase bojím, že budu opět sama.
Přeji krásný sluníčkový víkend.
Zdravím
Jiřina 21.03.2005
