Prosím si o moudrá slova
Otázka: Ahoj Wahlgrenis,
na tvoje stranky jsem narazil opravdu nahodou, teda abych byl presny,
hledal jsem informace o kristalovych koulich, ale necekal, ze najdu neco takoveho.
V kazdem pripade je musim pochvalit, protoze jsou velmi dobre.
Musim rict, ze jsem na tvych strankach stravil několik hodin.
Dostal jsem odpovedi na vetsinu otazek, které mam v hlave jiz několik let.
Nejsem si uplne jisty, jestli tohle je jen nahoda, ale jsem jiz ctvrty (nebo dokonce paty, mozna i vice),
který se v nasi rodine narodil v 25-ti letem cyklu (a sestra ma nasledovnika).
Se 100% jistotou mohu rici, ze babicka stejne jako moje maminka mají schopnost videt věci drive,
nez se stanou (maminka se dokonce venuje tarotu, ale jen soukrome, to by ovsem bylo na jiné tema).
Tyto schopnosti jsem do jiste miry zdedil také, ale tim bych si hlavu az tak nezatezoval,
konecne nejaky obraz jsem nemel uz opravdu hodne dlouho (mozna to bude taky tim, ze ty obrazy byly hlavne ve snech,
které se mi normalne nezdavaji a uz dlouho zadny nezdal, teda jak by řekl odbornik - nepamatuji si je), maximalne tuseni.
To co me trapi je, ze od jisteho okamziku se vyhybam delsimu kontaktu oci s jinymi lidmi.
Kdyz se lidem podivam do oci (nefunguje to tak se vsemi, někdo je otevrenejsi, někdo naopak) vidim hodne hluboko do nich,
dokazi si v nich nekdy cist jak v knize, mnohdy to, co tam najdu, me vydesi, aniz bych znal duvod.
Mozna je to neuveritelna davka energie, nebo bolest tech lidi, nemám tuseni.
Tento konkretni pripad se stal u člověka, který byl hodne citlivy a byl posluchacem pro ostatní,
kteří to potrebovali, ale jelikoz se s tim nedokazal sam poprat a pustit to dal ven ze sebe, tak toho mel v sobe opravdu hodne.
Jednou jsem mu chtel pomoci, zadival jsem se hluboko do nej a mym telem projela neuveritelna davka energie
nebo co to ve skutecnosti bylo, ale bylo to velice zvlastni, ac jsem se leknul, vydrzel jsem nejakou chvili,
ale potom nas někdo vyrusil (jen abych upresnil, on nevedel co delam),
okamzite jsem dostal bolest hlavy a citil se vycerpany, ale rychle jsem se dobil.
Nejsem si uplne jisty tim, jestli jsem mu tenkrat pomohl, ale nakonec jsem mu poradil,
pokud chce pomahat jinym, tak by se s tim nejdriv mel umet poprat sam, nebo ho to znici
a ho to opravdu nicilo (uposlechl a dnes je na tom mnohem lepe).
Nicmene tenkrat se ve me vytvoril nejaky blok, snad strach.
Musim priznat, ze nad tim zkusit jit hloubeji a najit kam az muzu zajit, me vzdycky pritahovalo,
ale bal jsem se, ze muzu ublizit jinym nebo sobe a po tomto incidentu jsem zacal citit opravdu obavu.
Nedavno jsem (ackoliv jsem depresemi nikdy netrpel) mel opravdu hluboke deprese a jednoduse zacal psat email, co me trapi,
na konci jsem v celku necekane, aniz by to davalo smysl s tim co jsem psal, dospel k tomu,
ze bych mel otevrit dvere, kterych jsem se bal.
V ten okamzik ze me vse spadlo a dostal jsem slusnou davku energie (jako bych strcil prsty do zasuvky).
To je mozna taky duvod, proc jsem narazil na tve stranky a odpovedi, které uz dlouho hledam.
Verim, ze podobnych emailu ti chodi stovky a kdyz si tak procitam, co jsem vlastne napsal,
tak se te ptam na nic a vlastne na vsechno.
Bohuzel rict si o radu v rodine není mozne, protoze jsme od sebe hodne daleko.
Ani nevim, jestli by mi radu do hlubsich sver dali.
Pokud v mych slovech najdes hlavu a patu, budu vdecny za jakoukoliv odpoved.
Dekuji a hodne zdaru v te praci
Stana
Odpověď: Mily Stano,
Tvuj dopis je jiny, takovych mi neprichazi moc.
Vetsinou se na me lide obraceji s problemy ve svem zivote - s laskou, praci, zdravim atd.
Tvoje slova maji hlubsi smysl.
Jiste by bylo mozne psat dlouho a dlouho.
To ale nechci.
Zareaguji jen na Tvuj pocit z pohledu do oci.
Oci jsou pruchodem do duse, to vis...
Setkal jsi se urcite s nejakou silnou starou dusi, ktera pravdepodobne mela pro Tebe nejake sdeleni.
Intenzivni pohled do oci v jistem smyslu dusi drazdi.
Ona je ve sve chrance relativne v pohode.
Vim, ze Ty uz jsi dost daleko na sve ceste, pujdes po ni porad dal a objevis, o cem dnes ani netusis.
Jak pises o jistem cyklu ve Vasi rodine, na tom neni nic divneho.
Svet je prakticky svetem cisel a vzorcu, jen se tomu clovek pokousi branit.
Jen malokdo muze pochopit sirsi souvislosti.
Zrovna vcera jsem pozorovala lidi v metru - nekteri jsou opravdu daleko nejakeho poznani.
Lide obecne - ale netyka se kazdeho - resi pouze sve zakladni zivotni potreby,
jako co bude na veceri a jestli si pusti fotbal nebo serial.
Tohle ale nejsou ty prave duvody, proc jsme na svete.
Jen je mi lito vsech, kteri to pochopi az v posledni minute sveho zivota.
Kazdy to totiz pochopi, ale malokdo s tim muze neco udelat.
Proto jsem rada, ze jsi mi napsal, protoze vim, ze vis...
Mej se krasne.
P.S.: Predpokladam, ze jsi z ciziny, kdyz je ten text bez hacku. Odkud, mohu se zeptat?
© Wahlgrenis
01.02.2005
Mila Wahlgrenis,
dekuji za odpoved a musim rici, ze me opravdu prekvapilo, jakou rychlosti jsi mi odpovedela.
Jak se zda, tak jsi docela ranni ptace.
Pochopitelne, ze mam problemy jako ostatni lide, trapi me to nebo ono,
at uz je to laska, prace, proste je toho spousta, ale tim te nechci zatezovat,
protoze muj nazor je takovy, ze vsechno ma svuj smysl,
at je to spatne nebo dobre, v dusledku nam to prinese to lepsi, pri nejmensim zkusenost,
ze to priste mame udelat jinak, nebo radeji vubec nedelat.
Vedel jsem, ze oci jsou branou do duse, ale vubec jsem se nad tim takto nezamyslel.
Jinak rict, ze vim nemohu, jsou to jen me tuchy, ale v podstate nemam vubec tuseni, o co vlastne jde.
Mam pocit, ze je to za hranice naseho chapani.
Vim, ze na spostu otazek svoji odpoved dostanu, driv nebo pozdeji.
Jen to chce mit trpelivost, vsechno ma prece svuj cas.
Kazdopadne co vim urzite, je, ze jsem teprve na zacatku a kam az se dostanu, zalezi na tom, kam az me ti nahore pusti.
Co mi opravdu pomohlo, alespon v techto vecech a nebylo to umyslem, bylo,
ze jsem se pred nekolika mesici uzavrel do sebe, doslo to az tak daleko,
ze jsem se odstehoval od kamaradu, se kterymi jsem bydlel,
a v podstate jsem zil a do jiste miry ziji do ted, takovy trochu samotarsky zivot.
Prineslo mi to poznani sama sebe, asi ne uplne dokonale, ale dost na to, abych si udelal poradek a mozna i trochu usporadal priority.
Nicmene pred Vanocemi mi to uz zacalo lezt na mozek .
Myslim, ze uz se pomalinku dostavam do "normalu".
Dobre jsi odhadla, ze nejsem v CR.
Toho casu se uz rok nachazim v Londyne.
Jeste jednou dekuji za tvoji odpoved.
Vim, ze jsi hodne vytizena, presto bych te rad pozadal, kdybych se na tebe v budoucnu mohl obratit,
pokud budu potrebovat nejakou radu a nenajdu jinde.
Mej se moc pekne a hodne sily
Stana 01.02.2005
