Jsem až příliš důvěřivý
Otázka: Dobrý den,
asi jako spousta jiných jsem i já narazil na Vaše stránky.
Prošel jsem několik příspěvků a s jistými rozpaky jsem se rozhodl Vám napsat.
Je mi trochu trapně při pomyšlení, že opět u někoho hledám pomoc nebo radu.
Mé problémy se týkají financí.
Několik let se snažím podnikat.
Ale bohužel má snaha mě vedla jen k zadlužení a z toho vyplývajícím problémům.
Ze začátku vše vypadalo dobře, ale po nějaké době vznikly komplikace a já si musel půjčit peníze.
Doufal jsem, že problém vyřeším, když budu více investovat do svého podniku, ale opak byl pravdou.
Nakonec jsem se dostal tak daleko, že jsem začal tzv. vybíjet klín klínem.
Jenže to nejde do nekonečna a mám pocit, že se blíží konec a já nevím, jak z toho ven.
Před několika měsíci mě napadla myšlenka, začít zcela něco nového.
Opustit místo a částečně i způsob dosavadního podnikání.
Jenomže nová myšlenka přinášela již tradiční problém a to dostatek financí.
Rozhodl jsem se požádat o úvěr.
Jak jinak.
Chtěl jsem požádat o částku, kterou bych splatil dřívější dluhy
a aby mi zbyla dostatečná hotovost na rozjetí nového podniku.
S tímhle tím se potýkám již několik měsíců a vlastně jsem se nedostal nikam jinam než do ještě větších dluhů.
Prošel jsem několik firem, které po mě chtěly jen peníze a výsledek nebyl vůbec žádný a zůstalo jen u slibů.
Bohužel pro mě, vše právně nepostižitelné.
Mám pocit, že jsem v bludném kruhu a nevím kudy kam.
Nyní jsem ve stavu, kdy se bojím o čemkoliv rozhodovat.
A že pokud se nějak rozhodnu, že to bude zase špatně a že se zase vydám špatnou cestou.
Co se týká dluhů, z velké části dlužím lidem, kteří mi věřili a já nejsem schopen dostát svých závazků.
Velice mě to mrzí, protože mi chtěli pomoci a já nejen že jsem jim nevrátil půjčené peníze, ale dostávám je i do problémů.
Navíc mám rodinu a vlastně ji nedokáži zabezpečit.
Je to docela deprimující.
A ta trocha sebevědomí, co ve mně dřímá rapidně ubývá.
Tak, jak to popisuji, je asi trochu zmatené, ale těch událostí se v poslední době stalo mnoho a nevím, jak bych je stručně popsal.
Stále ale věřím a doufám, že vše dopadne dobře.
Že se to jednou musí někde zlomit a začnou mi vycházet mé plány.
Byly i časy, kdy jsem si chtěl šáhnout na život.
Jenže potom jsem si uvědomil, že tím bych to vyřešil jen pro sebe, ale vůbec ne pro ostatní, kterým tolik dlužím.
Naopak bych je dostal ještě do větších potíží.
Tohle vše mě nutí to nějakým způsobem vyřešit.
Jen nevím jakým.
Vás jsem chtěl poprosit, jestli je možné zjistit, zda jednou uspěji, zda se mi podaří vše urovnat,
případně jestli jste schopná mě někam nasměrovat.
V mé povaze je, že jsem velice důvěřivý a pokud s někým jednám, věřím, že to ten druhý myslí upřímně.
A na to jsem asi také dojel.
Měl jsem dostatek klientů a myslím si, že jsem odváděl i dobrou práci.
Alespoň jsem se o to snažil.
Slýchával jsem to i od jiných a samozřejmě mě to potěšilo.
Nevím, kde stále dělám chybu a jak to vše vyřešit ke spokojenosti těch, na kterých mi záleží.
Snažně Vás prosím o pomoc, pokud je to ve vašich možnostech a silách a pokud v tom vidíte nějaký smysl.
Přeji Vám mnoho úspěchů a mnoho šťastných lidí kolem Vás.
Myslím si a věřím tomu, že Vaše práce má smysl a důležitost.
Děkuji.
Vojtěch
Odpověď: Milý Vojtěchu,
nemáte to jednoduché. Skutečně Vám není co závidět.
Podle pláství to vypadá, jako byste sem do tohoto světa vůbec nepatřil.
Toto není svět pro Vás.
Vy byste rád měl po svém boku lásku, to se Vám splní, ale jste součástí plánu vyšších sil.
S lidmi kolem sebe to nemáte jednoduché, jako by s Vámi neměli mít už nikdy nic společného,
vypadá to dokonce na nějaký zásadní konflikt.
Ve středověku často tekla krev, nevím, jak to přirovnat k dnešní době...
Čas všechno urovná, ale musí se mu nechat prostor, není možné jej přizpůsobovat lidským vzorcům.
Možná je nyní vedle Vás žena, která ale zhodnotí všechna pro a proti a pravděpodobně se Vám rozplyne,
jako by nic takového nikdy neexistovalo.
Nebyla hodna Vašeho citu, není proč nad tím plakat.
Vypadá to na právní řešení Vašeho sporu.
Bude zřejmě dotlačen k opuštění Vašeho podnikatelského záměru.
Tudy Vaše cesta skutečně nevede.
Vypadá to, že by Vás do nové pracovní příležitosti měla přivést Vaše budoucí přítelkyně, žena, kterou už moc potřebujete.
Uvědomíte si, že to, jak jste žil dosud, bylo pro Vás už neúnosné.
Všechno jste si jen sám naprosto zbytečně komplikoval.
Odchod z tohoto života ani utápění bolu v alkoholu nejsou pro Váš.
Tohle Vám naštěstí včas dojde.
Měl byste se od svého podnikání osvobodit.
Skončit to.
Najít si nějaké zaměstnání - pracovní poměr, abyste nemusel investovat do vlastní firmy, to by Vás úplně zlikvidovalo.
Nyní na mě působíte jako brontosaurus, jako ještěr, který sem do té doby skutečně nepatří.
Až Vám to ale dojde, oklepete se a ta zrohovatělá kůže z Vás odpadne.
Perspektiva tady je, i když Vám ji teď určitě nenastíním.
Hlavně potřebujete udělat krok ven ze své ještěří kůže.
Bude to těžké, ale Vy to pochopíte.
© Wahlgrenis
01.02.2005
Dobrý den milá Wahlgrenis,
chci Vám poděkovat, že jste si na mě našla volnou chvilku.
Bylo velice zajímavé číst Vaši odpověď.
Přiznám se, že i mě už několikrát napadla myšlenka, jestli sem vůbec patřím.
Ale vzhledem k tomu, že nejspíš vše má svůj smysl, tak to asi nebude náhoda nebo omyl.
Jen asi musím najít, respektive vyčkat na osvětlení důvodu své existence.
Věřím, že se to stane.
Děsí mě tahle nevědomost.
Děsí mě to, že se nemohu zařadit.
Myšlenka na to proč jsem tady mě stále provází.
Také je docela možné, že si to komplikuji sám tím, že o všem moc přemýšlím.
Není to tak dávno, kdy mě celý den napadaly samé otázky.
Jedna za druhou.
Ne že by mě jindy nenapadaly, ale tehdy to bylo jako z kulometu.
Bylo to docela obtížné.
Zvláště proto, že na většinu z nich jsem si nedokázal odpovědět.
Byly to takové ty otázky kolem osudu, víry, stavu společnosti, proč se lidé chovají jak se chovají,
proč je tolik nenávisti a zloby kolem, proč se stále jeden druhého snaží podrazit atd.
Také stále přemýšlím, jestli třeba nejsem trestán za hříchy minulého života.
Zase na druhou stranu svými rozhodnutími jsem dostal do problému jiné lidi, nejen sebe.
Takže pokud to má být trest, tak proč ne jen pro mě?
Fakt nevím.
Jak jste sama napsala, asi to chce čas.
Jen nevím kolik.
Zase ta nevědomost.
Nejspíš zase píšu zmateně, ale myšlenky mi víří hlavou a mě se vždy podaří chytit jen útržky.
Kdybych je dokázal uspořádat všechny, tak by to bylo na knihu.
Možná by mi pomohlo, kdybych měl vedle sebe někoho,
kdo by mi pomohl některé otázky zodpovědět, podívat se na věci z jiné perspektivy.
To, jak jste psala o mě jako brontosaurovi, to jste docela trefila.
Chybí mi rozhled.
Jsem jako v tunelu, který mě žene jedním směrem.
Neumím se zastavit a rozhlédnout.
Je spousta věcí, které bych chtěl znát a kterým bych chtěl porozumět.
Doufám, že snad jednou prozřu.
A ještě kolem toho alkoholu.
Moc dobře vím, že tohle věci vůbec neřeší.
A dokonce jako by to věděl i můj organismus.
Když jednou za čas dojde k tomu, že si dám tzv. do nosu, druhý den zcela jasně vím, že to byla velká chyba.
Chtěl jsem se zmínit ještě o jedné věci.
Pro mě je to hodně zajímavé.
Před více než rokem jsem byl u paní, která se zabývá numeralogií.
Její reakce na mě, se velice blížila té Vaší.
Chci Vám ještě jednou poděkovat za Váš čas.
Mějte se moc hezky.
Vojtěch 01.02.2005
