Zajímá mě budoucnost dětí...
Otázka: Ahoj Wahlgrenis!
Moc Tě pozdravuji, náhodně jsem se dostala na Tvou stránku, a tak mě napadlo, jestli se i já můžu zeptat.
Věcí, co mě zajímá je víc, i když nevím, jestli je vždy dobré je vědět.
Kdybys někdy mohla a zeptala se svých trojklanů na moje děti, hlavně na zdraví Ivy, jejich budoucnosti v dalších školách
(starší dcera Eva maturuje), Iva pak za dva roky.
Zkrátka vůbec to jejich štěstí.
Strašně bych si přála, aby byly šťastné a zdravé.
A strašně moc se o ně pořád bojím, asi je to nenormální.
V tom je chyba ve mně, to vím.
Ale ten strach je fakt šílenej.
Taky nevím, jestli ještě potkám nějakou lásku a jestli to chci.
Snad ano.
Vykládám také karty, a předpovědi vycházejí, ale mě to udivuje.
Mám tomu věřit?
Umím to?
Mě to spíš překvapuje, ale známí za mnou chodí.
Vyvolávala jsem s úspěchem i duchy, také to vyšlo.
Chtěla bych to umět.
Ale vlastně nevím, co si o tom mám myslet.
Jestli můžeš, odpověz mi, budu ráda.
Ahoj, měj se krásně
Markéta
Odpověď: Milá Markéto,
v trojklanech je jasně vidět Tvůj postoj k budoucímu životu.
Prožila sis zklamání, máš pocit, že už Tě nic hezkého nečeká.
Jako by rozvod končil jednu etapu života, ale nic nového nemělo následovat.
Pravděpodobně již od soudu jsi šla s rozhodnutím, že nikdy už žádného jiného muže nechceš.
Nedovedla sis představit partnerský vztah založený na vzájemné důvěře a toleranci.
Vypadá to i tak, že jsi nabídky k seznámení odmítala.
Jako bys mohla odpovídat na nějaké asi inzeráty, ale než jsi je odeslala, rozmyslela sis to a raději je zahodila.
Je v Tobě obrovská nedůvěra ke všem mužům.
Ovšem nemá to trvat věčně.
Měla bys brzy pochopit, že život je postavený na trochu jiných hodnotách.
Zvažuješ, jestli všichni muži jsou jako Tvůj bývalý muž.
Nejsi si jistá, nechceš věřit tomu, že jsou i lepší...
Byla jsi hodně zklamaná, zrazená a teď váháš, jestli vůbec něco dalšího rozjíždět, když to může skončit podobně.
Je na to vztahu velký balvan, který se tI nechce odvalovat.
Tohle ještě bude nějakou dobu trvat.
Zatím o tom pouze přemýšlíš, ale nyní jsi ještě příliš svázaná svými myšlenkami, které nemají rozlet.
Jsou při zemi, lezou po čtyřech a nemají odvahu se nadechnout, natož aby vzlétly někam nahoru.
Dokonce když objeví nějakou díru, třeba kanál, zalezou tam.
Je třeba, abys je vyvedla do volného prostoru, kde se budou moci nadechnout čerstvého vzduchu,
kde se nebudou bát povyskočit si a třeba i trochu nadletí.
Za současného stavu to ale nejde.
Zkusíš to aspoň trochu?
Až tohle pochopíš, dojde Ti, že sis byla sama sobě nepřítelem.
Měla by ses mít ráda.
Je to hodně těžká práce, najít se a uvědomit si vlastní kvality.
Ale rozhodně by ses o to měla pokusit.
Roky utíkají.
Teprve potom bude možné uvažovat o dalších krocích.
Děti by neměly mít problém projít školami, které je budou bavit.
Vypadá to na dlouhodobý zájem, který v nich podporuješ už odmalička.
A také dlouhodobé soužití se školami - pravděpodobně to budou úspěšní studenti vysokých škol.
Mají ale trochu problém ze svým domovem.
Vnímají totiž nedostatky neúplné rodiny, chtěly by to jinak, ale řešení není v jejich silách.
Tohle je bude provázet až do dospělosti, kdy budou mít samy rozhodovat o svých rodinách.
Školami ale budou proplouvat bez větších problémů, až jim to bude připadat někdy nudné.
Láska je pro ně silným energetickým zdrojem a také jsou nakloněny duchovnu.
To je moc dobře.
Jejich život nebude po této stránce nudný.
Dokáží si i ve stereotypním životě najít pro sebe pozitivní informaci
a když se jim náhodou nebude dařit, poradí si.
Dokáží se zastavit a vidět věci s odstupem.
Ke zjištění zdravotního stavu Tvé dcery Ivy bych potřebovala zakreslit její postavu.
To si necháme na příště...
© Wahlgrenis
29.01.2005
Děkuji, že sis na mě udělala čas. Udělalo mi to radost.
Ale co píšeš, je fakt těžké. Třeba si to jen uvědomit. Vžít si informaci, vzít ji za svou. Ale to asi chápeš.
Moc hezky odpovídáš, i když obecně z tvých stránek cítím spíš pesimismus, jako že všechno dopadne špatně.
Ale třeba se mi to jen zdá.
Měj se hezky.
Zdraví tě
Markéta 31.01.2005
