Co je s naším synem?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
při surfování na internetu jsem objevila Vaše stránky a při jejich pročítání jsem se rozhodla, že Vám také napíšu.
V současné době si nevím rady.
Máme syna Jiřího, letos mu bude 30 let, je svobodný.
Podle mého názoru má problémy s lidmi (se společností), nikomu se nechce podřídit ani přizpůsobit.
Od maturity měl asi 9 zaměstnání, nikde nevydrží dlouho, vždycky sám z vlastní vůle odejde.
Nevíme, proč se tak chová, je velmi uzavřený, s námi rodiči téměř nekomunikuje.
Měl několik vztahů, ale žádný nebyl trvalý, v současné době je sám, aspoň myslím.
Chtěla bych mu nějak pomoci, ale nevím jak (cítím, že mne nesnáší).
Myslím, že je nešťastný a že si připadá zbytečný, aspoň to tak cítím.
Občas bydlí doma, pak zase někde... nevím kde.
Od října loňského roku je v Praze, nevíme, kde bydlí, ani zda pracuje.
Prosím o Váš názor, nebo radu.
zdraví Helena
Odpověď: Milá Heleno,
vím, co asi prožíváte.
Odchod syna od rodiny za těchto okolností rozhodně není příjemný.
Ráda byste ho měla blíž u sebe, hrála si s vnoučaty.
To je sen asi každé mámy...
Jenže Váš Jiří se potřeboval osamostatnit.
V trojklanech je vidět, že sám není.
Má vedle sebe ženu, která má za sebou nevydařený vztah.
Oni dva se ale potřebovali najít, vedle sebe rozkvetli.
Jiří pochopil, že k největším lidským hodnotám patří věrnost, na tom už nehodlá nic měnit.
Tu ženu skutečně miluje.
Rozhodl se, že kdyby s ní zůstal, nikdy by se nechtěl rozvádět.
Ovšem působí to na mě jako cesta, že se pro jistotu ani nebude ženit.
Člověk nikdy neví.
Komplikace kolem rozvodu jsou pro něho nepřekonatelné.
Má ale pocit, že "ten papír" není důležitý.
Začal svůj nový život, je šťastný, i když pořád řeší, jak si definitivně neodříznout cestu k domovu.
Uvažuje, jak by vám napsal a co.
Má strach, že byste ho už nechtěli přijmout.
Je to přeci jenom dlouhá doba, co nebyl doma.
On by i rád přijel, ale má zábrany, on se bojí.
Nevím, možná ta dívka neodpovídá vzorcům, které jste ho jako malého učili.
Každopádně ale je s ní šťastný a neví, jak profouknout tu cestu k Vám.
Zatím se nechystá na nějaké zásadní změny, myslím duchovního směru, kdy by mohl i něco pochopit.
V tomto směru je u něho stagnace.
Ale určitě prožívá šťastné období.
Konečně má pocit, že našel to, co v životě hledal.
Myslím, že o něho strach mít nemusíte.
I když chápu Vaši prázdnou náruč...
Rada: vysílat lásku, vysílat lásku, vysílat lásku.
Ona k němu dorazí a mohlo by se v něm něco zlomit.
Ale je to rada dlouhodobá.
Nevím, za jakých okolností od Vás odešel, zřejmě ho to taky hodně bolí.
© Wahlgrenis
28.01.2005
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za dopis, teď nad ním sedím a brečím, velice jste mne potěšila.
zdraví
Helena 29.01.2005
