Co mi může změnit život?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
během mého duchovního vývoje jsem narazila na tvé stránky, které se staly pro mě inspirací a návodem jak lidem pomáhat více...
Vyzkoušela jsem řadu věcí a teď bych chtěla vyzkoušet tvůj úspěšný experiment, akorát že ne na poprsí,ale urovnání sebe sama.
Mám však na tebe prosbu, chtěla bych se tě zeptat, zda mi v mé cestě dál pomůže změna zaměstnání nebo odstěhování se od rodičů, abych pochopila více.
Mé slzy již oschly od rozchodu s přítelem, ale hluboko v podvědomí ne..., tuším,že by to chtělo změnu, ale jakou?
Vím, je moře těch, co potřebují od tebe rad více, ale myslíš, že by jsi mi mohla aspoň v náznaku pomoci?
Hezké chvíle přeje Tamara
Odpověď: Milá Tamaro,
změna, která by mohla člověka nastartovat a posunou dál, se může odehrát bez jakýchkoli vnějších zásahů.
Proto Tvoje otázka, jestli máš kvůli tomu měnit zaměstnání nebo se stěhovat od rodičů, není přesná.
Ty by ses měla spíš ptát, co sama se sebou jsi ochotna pro tu změnu udělat.
Těch možností je strašné množství.
Nabízejí se nám každý den a hned několikrát.
Jsou to ta nekonečná rozhodování.
Vždycky jsou dvě možnosti - ano a ne, vpravo a vlevo, nahoru a dolů...
Na Tobě je, kterou zvolíš.
Je to také ve způsobu, jak trávíš volný čas.
Zábava, kina, alkohol, drogy, hloupé řeči, reklama, stupidní telenovely, obrázkové časopisy, módní kabelky...
Mám pocit, že jsem to tady taky už mnohokrát psala.
Je to odpoutání se od současné reality, která se snaží člověka přitlouct do křesla před obrazovku.
Jsme ze všech stran krmeni nedobrými myšlenkami, nedobrými energiemi.
Ubránit se - to je cíl.
Naplnit svůj mozek jinými variantami.
Příroda v tomto nemůže nikdy zklamat.
Východy a západy slunce. Zažilas to někdy?
Teď je zrovna venku sníh, ale i tak se dá prožívat ten krásný klidový stav, třeba když chumelí.
K zemi padají obrovské vločky, to člověka na chvíli vytrhne z toho nereálného světa.
Zastaví ho...
Tohle téma by se dalo probírat hodně dlouho.
Je to vybočení z toho nekonečného stereotypu, který jsme nastoupili.
Jakkoli.
Kdykoli.
Hlavně - JO.
Jezdíš pravidelně do práce autem? Tak to jednou zkus jinak.
Jezdíš nahoru výtahem? Zkus to někdy pěšky po schodech.
A zazpívej si u toho třeba Müllerovu písničku Po schodoch, jestli ji znáš...
Poslouchej, co si druzí povídají.
Někdy je až k smíchu, co pokládají za problémy.
Život je mnohem pestřejší, než si myslíš.
Jen se musí sundat ty nereálné růžové brýle, které nám kdysi nasadili...
Nejen sundat, ale zahodit.
Když uděláš jen setinu toho, co tady naznačuju, budeš jiná.
To nelze přehlédnout.
Budeš se najednou vymykat z toho stáda ostatních, uvědomíš si ale, že správná je TVOJE cesta.
Někdy to ale nejde.
Když je člověk už příliš daleko a ty růžové brýle mu přirostly k obličeji...
Pak se nedá nic dělat.
Pak už snad zbývá dodat jediné slovo: lituji.
© Wahlgrenis
25.01.2005
