Najdu dcerce opravdového tatínka?
Otázka: Dobrý den Wahlgrenis,
už několik měsíců pročítám vaše stránky, které jsou strašně zajímavé.
Chtěla jsem vám také poslat svůj dotaz už dříve, ale neměla jsem odvahu.
Teď cítím, že už bych snad i mohla.
Přesto trošku cítím strach z toho, co mi odpovíte.
Vím samozřejmě, že máte spoustu starostí a ještě denně odpovídáte na různé maily,
ale kdyby jste našla chviličku na můj mail, byla bych hrozně ráda.
Musí vás to hodně vyčerpávat, proto vás obdivuji, jak to všechno stíháte.
Jestli můžu, napsala bych vám i svůj problém:
Chtěla bych se zeptat, jestli mě čeká v brzké době nějaký, řekla bych konečně, krásný a plnohodnotný vztah.
Zdá se mi, že se celý život tak nějak "potácím" ve vztazích.
Většinou jsem měla "štěstí" na ženaté muže.
S Tím posledním jsem měla asi šestiletý vztah, ze kterého se narodila dcerka.
S přítelem jsme se rozešli, protože nepovažoval za nutné rozvést se.
Přitom má dospělé děti.
Ale já mu to dnes už ani nevyčítám, řekla bych, že jsem mu i odpustila.
Mám pocit, že náš dlouholetý vztah mě stejně zraňoval, že jsem pro něj byla jen hračka.
Když se dcerka narodila, neměl o ni zájem, strašně mě to bolelo, ale zvykla jsem si na to.
Když jí byly dva roky, rozhodla jsem se, že budu chtít nějaké výživné.
On se samozřejmě strašně bránil, ale nakonec jsme skončili u soudu a výživné musel platit.
Mě nenáviděl za to, co jsem udělala, a dceru také nechtěl nějak moc vídat.
Všechno se změnilo, když jsem si našla nového partnera (vdovce).
Najednou začal bývalý partner strašně žárlit, začal se zajímat o dceru, kupoval jí hračky a tak.
Teď jsem zase sama, bez muže.
Otec dcerky mi říká, že nás má obě strašně rád, že by se i rozvedl (což mu nevěřím).
Horší je to, že se denně vídáme v práci.
Jako partnera bych ho už nechtěla, ale někdy se přistihnu, že žárlím, když vidím jak se baví a obdivuje třeba kolegyni.
Sama nevím proč.
Chtěla bych manžela, ještě jedno dítě, ale zdá se mi, že z předchozího vztahu mám k mužům velkou nedůvěru.
Poslední rok jsem na sobě začala pracovat, snažím se věnovat co nejvíce malé, jsme šťastné, i když jsme samy.
Ale přece jen myšlenky na to, že bych se chtěla vdát a mít ještě dítě, se někdy vkradou.
Asi už jsem se moc rozepsala, takže bych chtěla poprosit,
kdybyste měla chviličku času i na mě a napsala mi, co mám dělat,
a jestli je nějaký muž v dohlednu byla bych moc ráda.
Předem vám moc děkuji.
Snažím se hledat svůj problém i těch mailech, které zveřejňujete a vždycky se snažím něco si odnést i pro sebe.
Asi bych měla na sobě ještě více pracovat.
Poradíte mi prosím?
Děkuju moc
Johana
Odpověď: Milá Johano,
z pláství je patrné, že otec Tvé dcerky je pro Tebe stále středem Tvého života.
On by třeba ještě chtěl uvažovat o navázání minulého vztahu, ale Ty už jsi jinde.
Přestala jsi mu po tom všem důvěřovat.
Ty slzy, které Tě to stálo, Ti nikdo nevrátí.
Zklamání bylo příliš velké, než abys byla schopna uvažovat o nějakém odpuštění.
Hledala jsi jiné hodnoty v životě - chceš děti, studuješ, a to, že jsi občas něco vypila, to už neplatí.
Jsi krásná, atraktivní žena, pečuješ o sebe, není proč se obávat, že bys měla být celý život bez partnera.
Změna přichází.
Jen bys měla opustit všechny ty myšlenky o ideálním muži.
Bude to obyčejný kluk, který Tě bude milovat.
Přichází láska, vypadá to na společný zájem v umělecké oblasti.
První společné okamžiky nebudou pro Tebe zřejmě tak jednoznačné,
ale vztah se bude postupně vyvíjet. Nevzdávej to hned.
Je tady společná budoucnost pod jednou střechou.
Také v trojklanech vychází podobný příběh.
Potkáš novou, osudovou lásku, čímž by se Ti mohl rozsvítit Tvůj současný, poněkud zatemnělý život.
Je tady i další dítě a s ním změna.
Je to změna pozitivní, ovšem na chvíli budeš muset opustit svou práci.
Začne Ti nový život, nová etapa, v které se budeš muset teprve naučit žít.
Trochu tady hrozí žárlivost od otce holčičky.
Přestože nejste spolu, těžko se vyrovnává s faktem, že by vedle Tebe někdo byl.
Jako by Ti záviděl Tvé štěstí, kterého jsi schopna i bez něho.
Měla by ses od něho pokusit "odstřihnout", především v té citové závislosti.
Odpoutat se od něho.
On pro Tebe do budoucna není partnerem, spíše nepřítelem, mohl by Ti škodit.
Jediný přínos, který se od něho odstřihnout nedá, jsou peníze.
Tohle by samozřejmě mělo pokračovat...
Ale víc nic.
© Wahlgrenis
20.01.2005
Milá Wahlgrenis,
ani nevíte, jak moc jste mě potěšila.
Ani jsem nečekala, že tak rychle ve vašem nabitém programu odpovíte na můj mail.
Jsem strašně šťastná za to, co jste mi napsala.
Napsala jste úplně přesně, že otec mojí dcerky žárlí, opravdu na to, že bych mohla být a dovedu být šťastnější i bez něho.
Pořád chodí a říká, že lepšího chlapa, než je on, stejně nenajdu a nikdy nebudu šťastná.
Nevím proč, ale cítím, že náš vztah byl pro mě jenom ponižující, ale i přesto mi hodně dal.
Vám mnohokrát děkuju, že jste mi ukázala další cestu, opravdu jsem šťastná.
Jenom ještě malinkou otázečku, myslíte, že "toho pravého" nepřehlédnu?
Že ho poznám? A můžu se těšit už brzy?
Ještě jednou mockrát děkuju, přeji vám hodně krásných chvil a hodně síly k tomu, jak pomáháte nám všem.
Johana
Neboj se, toho pravého nepřehlédneš.
To bude najednou takové rozzáření ve Tvém životě, že nebude už o čem pochybovat.
W. 20.1.2005
Dobrý den Wahlgrenis,
chtěla bych vás opět po určité době pozdravit a vyjádřit vám můj obdiv.
Váhám už několik dnů, jestli vás mám znovu obtěžovat svým "problémem".
Vidím a denně čtu, že máte spoustu práce s námi všemi.
Ale opravdu je obdivuhodné, jak nám pomáháte.
Před časem jsem se vás ptala, jestli konečně potkám tu "pravou lásku".
Seznámila jsem se s mužem,
bylo to opravdu musím říci ze dne na den po vaší odpovědi, až se mi to zdálo neuvěřitelné.
Opravdu můj život nabral úplně jiný směr, jsem šťastná, jako jsem nikdy nebyla.
Zdá se mi, že jsem nikdy nic podobného nezažila.
Připadá mi, že toho muže znám strašně dlouho.
Viděli jsme se pouze 2x, ale já jsem úplně mimo.
Řekli jsme si, že to spolu zkusíme.
Jenomže teď se mi zdá, že jsem strašně netrpělivá a chtěla bych všechno hned.
Vím, že to nejde.
Ale začínám se ptát, jestli je on opravdu ten pravý.
Srdce mi říká, že ano, protože jsem opravdu takový cit nikdy nezažila.
Nejde mi ale do hlavy, proč se třeba vůbec dva dny neozve.
Když jsem mu volala, jestli se něco nestalo, tak mi nezvedl telefon.
Nejhorší je, že moje myšlenky zase začínají ulítavat tím směrem, že to bude opět další zklamání.
Nechci takové myšlenky, ale někdy se tomu neubráním.
Přesto stále cítím, že on je ten muž, s kterým prožiji snad zbytek svého života.
Moc bych vás chtěla poprosit, jestli byste mi nemohla napsat, jak se mám zachovat.
Jestli tomu mám nechat volný průběh.
Nechci tlačit na pilu a něco zkazit.
Jsem opravdu zamilovaná.
Ač je mi přes třicet let, zažívám toto poprvé.
Moc vám děkuji, pokud bude ve vašich silách mi odpovědět.
Děkuju Johana
Milá Johano,
žij tak, jak to sama budeš cítit.
Netlač na pilu, ale používej více srdce, ne mozek.
Dva dny není konec světa.
Nechtěj si ho hned omotat kolem prstu.
Nechte si volné mantinely, ať nespadnete do pasti.
Z té se pak člověk těžko zachraňuje.
Přeju Ti hodně štěstí.
© Wahlgrenis
16.02.2005
