Jak se mám rozhodnout?
Otázka: Milá Wahlgrenis
Asi nemáš čas odpovídat na všechny dotazy,
přesto Ti píšu, protože jsem ve svízelné životní situaci a nevím, jak se mám rozhodnout.
Jsem téměř 16 let vdaná, mám dvě děti a manžela, se kterým si už delší dobu vůbec nerozumím.
Před rokem a půl jsem se setkala se svým téměř už zapomenutým dávným známým.
Něco se mezi námi stalo.
Zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů, koníčků a skvěle se doplňujeme.
Teď ale nevím, co mám dělat, jak to bude dál.
Na jednu stranu se bojím rozbít rodinu (i když není ideální),
ale obětovat svůj nový vztah taky nechci (moc by to bolelo).
Mým snem je živit se výrobou keramiky, pěstovat léčivé bylinky a být s mužem,
který je velmi citlivý a duchovně založený, zručný a hlavně - miluje mě.
K tomu, aby se mi sen splnil, ale potřebuju peníze, které nemám.
Poraď mi, prosím, jak to dopadne, co mám dělat?
Nechci nikomu ublížit, mám se proto uklidnit a žít nudný život s manželem
a zatrpknout, ztloustnout a být nešťastná?
I když mi neodpovíš, nebudu se divit, ale byla bych moc ráda.
ahoj Jindra
Odpověď: Milá Jindro,
u některých dopisů začínám psát ze sebe a teprve potom se dívám do trojklanů.
U Tebe jsem se neodvážila cokoli předem vyvozovat.
Každopádně v trojklanech to vypadá tak, že už o té změně přemýšlíš delší dobu.
Prakticky už Tvoje rodina nefunguje a to Ty dobře víš.
Už jsi se vnitřně rozhodla, že dál takhle žít nelze.
Naštěstí na tu změnu nejsi sama, Tvůj přítel je pro Tebe obrovskou oporou.
Vlastně máte svůj život krásně nalinkovaný, jako projekt na rýsovacím prkně.
Všechno je to jasné, ideální, bez překážek.
Je tady nějaká změna místa, možná stěhování do jiného města, kde Tě ale každopádně čeká štěstí.
Přítel je se všemi těmito změnami smířen a prakticky se na realizaci těchto krásných přání hodlá podílet.
Opravdu Tě miluje.
A peníze se taky najdou.
Nejhorší pro Tebe asi bude udělat ten první krok na nové cestě - podat žádost o rozvod.
Jinak všechno už běží podle Tvého plánu.
Nemáš se čeho bát.
Jdi s tím, kdo Tě má rád.
© Wahlgrenis
18.01.2005
Děkuji za odpověď, dodala jsi mi trošku odvahy.
Ještě ale budu muset chvíli vydržet,
protože moji dva synové (14 a 11 let) - nevím, jak by reagovali.
Asi budu muset počkat, až trošku dospějí a pochopí.
Zatím budu dál jen snít.
Přeju krásný den! ahoj
Jindra 19.01.2005
