Je to má osudová láska?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
zrovna dnes jsem se opět podívala na Tvoje stránky a najela jsem si na Odpovědnu.
Našla jsem tam dotaz, který jsi zodpovídala jisté Killince 1.11.2004
a připadlo mi, že píšete o mně a o vztahu s mým expřítelem.
Poznali jsme se v září 2002 a byli jsme spolu šťastní bezmála 3/4 roku.
Pak nastalo období rozchodů, zraňování, návratů a jeho konečného odchodu do Prahy kvůli škole a zaměstnání.
I když mi hodně ublížil, pořád na něj myslím a nedokážu zapomenout.
Od samého počátku jsem byla přesvědčená, že jsme dvěma polovinami jednoho celku, ale rozešli jsme se.
On byl mladší a zřejmě ještě "nevybouřený", ale já ho milovala celým svým srdcem.
Občas se ozve, ale já ho už nemůžu znovu vidět, aby mi zase třeba neublížil.
I když bych tak strašně ráda byla s ním.
Pokouším se začít nový život bez něj, ale mám ho pořád v mysli.
A kdykoliv se seznámím s nějakým klukem, podvědomě srovnávám a hodnotím.
Nelze na něj zapomenout. Jsem přesvědčená, že on je má osudová láska.
Jmenuji se Klára xxxx a narodila jsem se xxxx v xxxx. On je Lubor xxxx, narodil se xxxx v xxxx.
Je nám souzeno spolu žít ještě v tomhle životě?
Díky mockrát.
Klára
Odpověď: Milá Kláro,
člověk během svého života zažívá stovky nejrůznějších setkání,
některá jsou obyčejná a brzy se na ně zapomíná,
jiná jsou dlouhodobější a u jiných přichází pocit, že jsou osudová.
Může tomu tak být i u Tebe s Luborem.
Můžete být osudovou láskou, ale možná on o tom neví...
Pak nezbývá než čekat na další život, kdy se mohou Vaše cesty opět sejít.
Nemá ale smysl nutit ho do něčeho, čemu sám nevěří.
I když Tebe to nyní hodně bolí, určitě Ti s ním bylo dobře,
nemůžeš dělat nic jiného než se s životem bez něho vyrovnat.
Nebyl dostatečně zralý na tu osudovou lásku.
Bylo to hezké, zapomeň a odejdi...
Tak nějak by to asi mělo fungovat.
Nechci posuzovat, jestli žena prožívá lásku víc než muž.
Nevím, jak to je.
Každý to může mít nastavené jinak.
Když se dívám do trojklanů, které se v těchto věcech nemýlí,
vidím tady pro Tebe nový život.
Takže na Lubora se nefixuj.
Potkali jste se, něco mezi Vámi proběhlo, předali jste si nějaké informace, ale dál jdete každý po své cestě.
Nedívej se na něho, jako že Ti ublížil.
Odpusť mu všechno to ošklivé, co Ti udělal.
Nech ho jít v klidu dál, nevysílej k němu zlé myšlenky, nenávist, ani nemoci.
Nebyli jste si ti praví do života.
Poznáš jiného muže, který teprve rozzáří Tvůj život.
Buď ráda, že jsi obohacená o všechno to, co jsi prožila s Luborem.
Nesmíš se ale zastavovat, volat na něho a prosit.
Už Tvá slova nevnímá, neslyší.
Je jinde.
Nezlob se na mě, že to píšu takhle jednoznačně.
Zbytečně by ses blokovala, zůstávala na místě a srdce by nemohlo kvést.
Teprve když se od tohoto vztahu osvobodíš a dokážeš skutečně vědomě za ním obrátit list,
teprve pak budeš mít šanci poznat nového člověka.
Nyní Tvoje tykadla nejsou příznivá žádnému setkání.
Muži, potenciální partneři, nevidí, krásnou šťastnou mladou ženu, ale zklamaný uzlíček nervů.
Můžeš se skutečně oklepat, všechna trápení ze sebe shodit a uvidíš, že Ti začne nová kapitola života.
Přeju Ti, abys v ní mohla číst co nejdříve.
© Wahlgrenis
18.01.2005
Wahlgrenis
moc Ti díky.
Potřebovala jsem to slyšet od někoho jiného.
Nejsem už na něj fixovaná tolik, jako v loňském roce, jen jsem si říkala, co kdyby to byl on...
Svým způsobem jsem si na život bez něj zvykla a pokud se nestane nic jiného, uzlíček nervů ze mě určitě nebude.
Ještě jednou moc díky.
Držím Ti moc palce, abys měla stále dost energie pomáhat i podobným zoufalcům, jako jsem byla já. :o)
Klára 18.1.2005
Milá Wahl,
je to skoro rok, kdy jsem Tě prosila o radu a Tys mi odpověděla...
Během toho roku se stalo tolik věcí, na které ráda vzpomínám a některé, které bych radši zapomněla, ale nejde to.
Ostatně, patří přeci k mé minulosti.
Tentokrát Tě o radu nežádám, jen Ti toto píšu jako dík za to, cos pro mě začátkem tohoto roku udělala.
Ze své citové závislosti na expříteli jsem se dostala, a to i díky Tvým slovům.
Z té závislosti na něm toho zůstalo dost, co musím ještě nějakou dobu napravovat,
ale není to nic až tak drastického, z čeho bych se nemohla vyhrabat.
Jak možná tušíš, tak jako dost žen přede mnou, které si chtěly partnera udržet a žít s ním, jsem si i já nadělala dluhy,
abychom mohli žít spolu v našem bytě (láska bývá opravdu slepá)...
Budu se muset pár let ohánět, ale snad se mi podaří tuhle kapitolu života uzavřít.
Mám teď milence, ale spojuje nás spíš jen naše sexualita, protože on má přítelkyni.
Ač jsem se takovému vztahu všemožně bránila a měla jsem to rozumově zdůvodněné do posledního detailu, dopadlo to všechno jinak.
Do života s tímto člověkem nepočítám a vím, že ubližuji i jeho přítelkyni,
i když ona o nás nemá nejmenší tušení (někdo by řekl, že si porušuji karmu do budoucího života).
Na druhou stranu se ale snažím se s ním tolik nevídat, i když záminku by si on kdykoliv našel...
jsem Býk, on je Štír, hodně se fyzicky přitahujeme, ale ideální pár tvoří on se svou přítelkyní, protože ona je Ryba.
A já tento jejich „svazek“ narušuji...
Víš, už mě mockrát napadlo, a mluvila jsem o tom i se svým milencem, že možná díky rozvodu mých rodičů,
když mi bylo 6 let, nemám v sobě zakódovaný ten „vzorec“ rodiny a partner se mi bude hledat těžko.
Sama mám pocit, že kdykoliv se s někým po čase intimně sblížím, dopadne to podle následujícího:
...“víš, jsi moc prima holka, moc fajn, ale já se ještě nechci vázat...(ještě bych rád hledal, nezasloužím si Tě nebo cokoliv podobného)“...
a to jemné předivo vztahu se potrhá a zanikne...
Snažím se, ale nikdy to nevydrží...
Mám pocit, že přitahuju ty typy, které nechci a ty, které bych chtěla, se mi prostě nějakým záhadným způsobem vyhnou...
Druhou stranu pokaždé, když si čtu Tvou odpověď ze začátku letošního roku,
že potkám muže, který teprve můj život rozzáří, pak se nevzdávám naděje...
Oklepu se, zvednu hlavu, svou porážku přijmu jako zkušenost do budoucna a jdu dál.
Jen mám dost velké obavy o syna.
Své vztahy před ním neřeším, on o nich neví, jen sem tam občas zaregistruje, že jdu s někým na kafe...
Ale už 10 let žijeme v neúplné rodině a vím, že na jeho sociální vývoj to má nemalý vliv.
Pochybuji, že se to na něm neodrazí a chtěla bych to nějak změnit.
Ale rozhodně ne za každou cenu.
Nechci být s někým jen pro to, abych měla úplnou rodinu.
Od vztahu s mužem leccos očekávám, možná moje očekávání nejsou zrovna malá,
ale vím, že se umím přizpůsobit, když vidím, že i on se přizpůsobuje...
No nic, nechci Tě zdržovat.
Jen Ti chci poděkovat, že jsi, že pomáháš ostatním, protože sám sobě člověk poradit neumí, potřebuje vždycky radu o někoho nezávislého...
Drž mi palce, ať se objeví ten pravý.... :o))
A já držím palce Tobě, aby Ti neubývala energie, když ze sebe rozdáváš tolik dobrého.
Vím, tvrdíš, že jsi jenom kanálem, ale nemůžeš popřít, že aspoň malinkatý kousek je i z Tebe.
Měj se moc krásně a hodně štěstí do budoucna.
Klára 25.11.2005
