Nechci se hádat s manželovou rodinou
Otázka: Dobrý den paní Wahlgrenis,
včera, snad řízením osudu, jsem našla při surfování na internetu Vaše stránky.
Velmi mne oslovily.
Tématika karmy, minulých životů, karet apod. mne zajímá, i když se toho trochu bojím.
Jsem otevřená všem směrům, zatím však hledám svou cestu životem.
S tím souvisí i má prosba o pomoc.
V současnosti se nacházím asi v nějakém kruhu - cítím to.
Nemohu se nějak hnout z místa.
Mám pocit, že ať udělám to či ono, tak vše dopadne úplně obráceně.
Mám se z hlediska materiálna velice dobře, ale nějak se z toho neumím radovat.
Jsem vdaná a před rokem a pár měsíci jsem potratila - mrzí mne to, obrečela jsem to.
A aby toho nebylo dost, tak nemohu být s manželovou matkou.
V tom je zakopaný pes.
Cítím k ní odpor, mrzí mne to, ale když jsem s ní, tak ji nemohu ani vystát.
Ona mi vyčítá, že jsem jí uloupila jejího syna - prý žárlím, když je s ní a její dcerou (manželovou sestrou)
- myslím si, že měli všichni 3 spolu až nepřirozený vztah.
Když jsem se přestěhovala k manželovi, tak jsem si připadala jako další dítě manžela a jeho matky.
Vše jsme dělali společně.
Ani jsem si tam nepřipadala jako žena.
Spíše jako to další dítě. Asi jsem jím i byla?
Bylo mi 19 roků, když jsem tam přišla.
Tchýně se ke mne nechovala škaredě - křivdila bych jí.
Nabídla mi tykání, chtěla mít se mnou kamarádský vztah.
Ale já jsem nechtěla být její kamarádkou.
Já stála o samostatný život po boku muže, který by mne měl rád, poznat s kým mám tu čest.
Nestála jsem o jeho rodinu - tchýně se švagrovou nás navštěvovaly až moc často.
Tchýni se nevyvedlo ani jedno manželství, a tak si to snad chtěla nahradit s námi?
Nakonec to dopadlo tak, že tchýně a švagrová už k nám nejezdí a jsme spolu na válečné stezce.
Ona však má stále na baráku výminek, a tak poslouchám, že jí nedovolím jezdit... apod.
Spolu řešíme malichernosti, ale já nikdy nezačínám hádku, kdežto tchýně si v tom libuje.
Nejhorší je, že si stěžuje lidem kolem mě a manžela.
Sama bych nikdy rodinné problémy nevytahovala ven, ale připadá mi, že bych se měla nějak hájit,
a tak už říkám i známým lidem o mých problémech s ní.
Rozjíždíme firmu, která je zatím pouze na mé jméno a bojím se proto jejích řečí.
Je mi líto manžela, ale já se necítím v její přítomnosti dobře.
Na muže se nechci vykašlat jenom kvůli ní - ona by si to nejspíš přála.
Kvůli ní se často s mužem hádáme.
On to tak neřeší jako já.
Stále se s ní baví, jenom já ji nemohu ani vystát.
Cítím se hrozně, jako bych za vše mohla já.
Hrozně se začnu třást, když ji spatřím.
Říkala mi, že jsem jí ublížila a že mi to nikdy neodpustí.
Nejsem si vědoma svých hříchů proti ní.
Potřebovala bych být od ní nejraději na míle daleko a už ji nikdy nevidět.
Mám hrozně černé myšlenky a stydím se, že ji nemohu vystát, ale nějak mne odpuzuje.
Její chování beru jako nespravedlnost vůči své osobě.
Nebylo mým cílem jí škodit, pouze jsem chtěla mít vlastní rodinu.
Když se s ní bavím, připadá mi, že nechce pochopit moje názory a že mi neustále vnucuje svou vůli.
Ona se do mne neumí (nechce vcítit?), vidí pouze a jenom své názory.
Nikdy bych nechtěla někomu škodit.
Vím, že každý zlý skutek se dotyčnému 3x vrátí.
Prosím pomoz mi, má tchýně v jejich názorech pravdu?
Vím, že to manželovi ubližuje, sama ale nějak nemohu odpustit tchýnino chování vůči mne.
Velmi mne to trápí a nevím jak dál.
Je to snad trest za nějaké mé hříchy?
Udělala jsem snad něco opravdu špatného, že mne tak nenávidí?
A ještě mám poslední otázečky.
Nemohu zatím otěhotnět, asi je to tím stresem tady.
Podaří se mi to v našem domě?
Poraď, je můj muž ten pravý (občas si nejsem ani už jistá, ale mám ho moc ráda
a bez něho si neumím už představit ani život) a kdy se vyřeší mé problémy?
Co pro to mohu udělat?
Popř. jakou cestou bych se měla vydat?¨
Nechci se s manželovou rodinou hádat.
Nechci se karmicky zatížit.
Zatím mi nevyšla některá moje přání, která jsem si v dětství vysnila ohledně mé cesty životem.
Vlastně - mít hodného a láskyplného muže a pejska se mi splnilo, také moje povolání....
S přáním všeho dobrého pro Vás a všechny ostatní dobré lidi
zdraví Zuzana
Odpověď: Milá Zuzano,
přepadají Tě chmurné myšlenky, nevidíš před sebou nic veselého, pozitivního.
Trápí Tě především manželova matka.
Má Tě spíše za další dítě než za ženu svého syna.
Zaobíráš se svými pocity, jak to udělat, aby Tě brali jinak...
Vypadá to, že dokonce pomýšlíš (nebo jsi pomýšlela) na vztah k jinému muži, jestli by to třeba nebylo jiné.
Ne. Ty miluješ svého muže a nedokázala bys ho zradit.
Pro Tebe je současný život moc těžký, náročný.
Jsi jako spoutaná v otěžích, anebo v kleci, od které nemáš klíč.
Tato zátěž je poměrně dlouhodobá, ale ne časově neomezená.
To tajemství je hlavně zakleté v Tobě.
Hodně se máš totiž změnit.
Jako by z Tebe spadla slupka a najednou tady stála nová, krásná mladá žena.
Taková, která tady dodnes neexistovala.
Všechno bude najednou jiné.
Ta změna bude patrná i pro ostatní.
A přestože budeš nadále žít pod jednou střechou s rodinou svého muže,
budeš pro ně jiná, budou Tě uznávat jako jinou, dospělou ženu.
Což se dá pokládat za největší úspěch Tvého života.
Tím se také posune Váš vztah s manželem.
Ta změna je samozřejmě v duchovní oblasti.
Je pro Tebe naprosto nevyhnutelná.
Není možné říci, co bude tím impulsem, který Tě nastartuje.
Může to být hudba, knížka, ale také setkání s pozoruhodným člověkem.
Jen to nepřehlédnout...
© Wahlgrenis
15.01.2005
Paní Wahlgrenis,
mnohokrát děkuji za pozitívní odpověď, která mne velmi potěšila.
Doufám, že ta moje změna přijde brzy.
Jinak ještě jednou děkuji a pokud byste potřebovala na oplátku Vy s něčím pomoci,
pokud budu moci, tak ráda pomohu.
S přáním všeho dobrého zdraví
Zuzana 17.01.2005
