Ručila jsem, teď mám platit
Otázka: Dobrý den,
dostala jsem se "zcela náhodou" na Vaše stránky.
Pročetla jsem tam spousty příběhů i rad a rozhodla jsem se Vás kontaktovat.
Chápu, že toho máte hodně, ale potřebovala bych poradit.
V dobré víře jsem před několika lety šla dělat ručitele jednomu člověkovi.
Bohužel se ukázalo, že dotyčný neplatil a ani teď nic neplatí.
Situace se vyhrotila už tak dalece, že jsme oba žalováni a předvoláni k soudu.
Strašně ráda bych to zaplatila a pak to po něm vymáhala, ale bohužel nejsem v tak pozitivním finančním stavu.
V době, kdy banka posílala upomínky, jsem se snažila s ním komunikovat a donutit ho plnit své závazky,
byla jsem i v kontaktu s bankou, ale nic nepomohlo.
Prostě to dopadlo takhle.
Nemůžu se kvůli tomu zatím ani vdát, protože nechci vtahovat přítele do svých problémů,
je to totiž člověk, kterého jsem potkala po spoustě trápení a sama pro sebe si říkám,
že je to to nejlepší, co mě mohlo potkat a skoro denně za něj děkuji.
Pokud se na něj "podíváte", určitě mi dáte za pravdu.
Ale k mé otázce.
Milá paní Wahlgrenis, je možné nějak zvrátit událost (spíše budoucnost) s tím ručením?
Dost mi ovlivňuje život a visí nade mnou jako strašák.
Už jsem ze zoufalství vsadila i Sportku, protože nevím, co s tím.
Mohla bych mít do 30 let věku (je mi 29) všechny minulé dluhy splacené
a s mým přítelem začít žít dopředu, ale vypadá to špatně.
Právě to ručení mi v tom brání. Nejraději bych si nafackovala....
Děkuji za radu, která mi snad poradí, co dál
Hyacinta
Milá paní Wahlgrenis,
moc se omlouvám, že znovu obtěžuji.
Včera (13.1) jsem Vám poslala jeden dotaz a dnes, kdy jsem si opět pročítala Vaše stránky,
se mi do hlavy vkradl další, nad kterým přemýšlím už strašně dlouho.
Jak jsem naznačila v minulém dotazu, mám už dva roky přítele.
Nezačali jsme spolu být hned,
ale od našeho prvního kontaktu jsme si na sebe museli ještě skoro rok počkat (téměř na den).
Před tím jsem měla vztah, který byl pro mě velmi psychicky náročný.
Mám pocit, že jsem v něm víc dávala a odpouštěla já než partner.
Ale nelituji toho, protože díky tomu bych se neseznámila s mým současným partnerem.
Proč Vám vlastně píšu?
Od mala vím, že něco existuje a mám s tím i zkušenosti, ale o tom se teď a tady nechci rozepisovat.
Mám pocit, a nechci se rouhat ani urazit vlastního anděla strážného,
že můj současný partner je snad jeho převtělení...?
Jsme spolu dva roky a já stále intenzivně cítím, jak moc mě miluje.
Když jsem s ním, mám pocit absolutního štěstí a stále za něj děkuji.
Jako asi každý jsem si prožila své a dnes už vím, že za tak krásnou lásku se musí děkovat.
Ano, občas se pohádáme, ale ta láska, ta je velmi silná.
Vždy, když mu nějakým způsobem v duchu děkuji, musím se usmát,
tělo mě mrazí a do očí se mi nahrnou slzy.
Ač vím, že je to asi nezbytné, nedovedu si představit, že v některém z příštích životů bychom se měli nenávidět.
Občas mu také říkám, že ho ke mně poslal Pán Bůh jako dárek za ten minulý náročný vztah.
To jsem byla občas opravdu úplně na dně a dokonce si chtěla vzít i život.
Ale neudělala jsem to a nakonec si vždy nějakým způsobem zvedla ze dna.
Taky se dost často stane, že oba myslíme na jednu věc, nebo dokonce o tom začneme mluvit,
a to i když předchozí řeč byla vedena jiným směrem...
Je to můj strážce?
Jednou se mi i zdál sen, ale bylo to něco strašného.
Probudila jsem se s pláčem, protože v tom snu můj milý zemřel,
já byla v městě, kde se měl konat pohřeb, a které jsem vůbec neznala, a ještě ke všemu jsem přišla pozdě....
V tom snu ten smutek tak strašně bolel...
Ještě asi tři měsíce potom jsem o něj měla šílený strach, a ta myšlenka mě dost svazovala.
Dnes už je to dobré, ale na ten sen jsem nezapomněla.
Taky jsem nikdy v životě neměla maminkovské pudy,
ale poslední dobou nad tím začínám uvažovat a mám pocit, že se ve mně něco láme...
Mám ovšem pocit, že je ve mně až moc zakódovaný strach z porodu, který nechápu.
Snad minulý život?
Milá paní Wahlgrenis,
moc se omlouvám za tento zřejmě dost zmatený dopis i otázky, ale musela jsem se vypsat.
I když vím, že s ním mohu mluvit naprosto o všem a on je přístupný, přece jen bych chtěla znát Váš názor.
Mějte se moc hezky a nezlobte se, že Vás takto obtěžuji.
Děkuji Vám moc
Hyacinta
Odpověď: Milá Hyacinto,
s ručením mohou občas nastat problémy.
Obvykle tehdy, když ten člověk, za kterého se ručitel zavázal, neplní své povinnosti.
Podle trojklanů to vypadá, že štěstí k Vám přichází od Vašeho přítele.
Sice ho nechcete do svých problémů zatahovat, ráda byste šla s tímto problémem dál sama.
On ale dobře vnímá Vaše starosti a potíže, trápí se pro to.
Rád by Vám pomohl, ale neví jak.
Ovšem řešení by se mělo objevit zcela nenadále právě od Vašeho přítele.
Může to být například nenadálá výhra v loterii, dědictví.
Nyní Vám toto řešení sice může připadat hodně nezvyklé...
Ale do života Vám má vstoupit radost a štěstí, takže nic bránit Vaší společné budoucnosti.
Pokud se Vám zdálo o smrti Vašeho přítele, znamená to, že se s ním podvědomě loučíte.
Ve snu se odehrálo to, co byste si rozhodně nikdy nepřála.
Váš současný přítel je pro Vás dárek, který jste měla ve svém životě dostat.
A strach z porodu?
O tom bych mohla také vyprávět...
Bývá to většinou u žen, které žily v minulých letech jako muži.
Tady máš pravdu.
I já jsem měla z porodu nepředstavitelný strach.
A když se to vezme kolem a kolem, vlastně jsem ani nerodila.
První porod císařským řezem za porod totiž ani nepovažuji
a druhý, kdy dcera vážila pouhých 1,67 kg, to taky nebylo nic, co by se nedalo přežít.
Absolutně chápu Vaše pocity.
Při rozhodování mít dítě by ale u Vás měl zvítězit pocit "chci dát život dítěti" nad pocitem "mám strach z porodu".
Myslím, že Váš přítel, který Vás TAK MILUJE, jak píšete, si to zaslouží.
© Wahlgrenis
15.01.2005
Milá paní Wahlgrenis,
děkuji Vám za Vaše odpovědi na moje mnohdy zmatené otázky
Cítím z nich, že zas bude lépe,
i když teď třeba muset vyvinout hodně energie a na všem se podílet.
Ale to se ani nedá nic dělat
A díky za odpověď s porodem.
Díky za vaši upřímnost.
Mějte se moc krásně.
Myslím, že se ještě potkáme nebo spolu aspoň budeme mluvit.
Přeji Vám hodně energie.
Hyacinta, 16.1.2005
Dobrý den milá paní Wahlgrenis,
píšu Vám vlastně jen tak, pro Vaše i moje potěšení.
Stále prohlížím Vaše stránky a čtu si Vaše odpovědi na mnohdy zapeklité životní situace a neustále u toho přemýšlím.
A jak tak přemýšlím, tak zjišťuji, že se vracím k něčemu, co jsem dříve (když jsem byla mladší) dělala,
o co jsem se zajímala a co jsem vnímala, a co ve mně vlastně nikdy neusnulo.
Vždycky jsem se kolem sebe koukala jinak, ale teď to dělám ještě důkladněji.
Možná je to tím a možná i vaší předpovědí, ale jsem celkově klidnější.
Spousta lidí nadává, jak je venku hnusně a mně se to líbí.
K zimě přece patří sníh a mráz.
Jak jsem Vám psala o tom ručení, tak věc je u soudu.
Máme stání na jaře a měla bych se asi bát, ale opět - jsem klidná.
Můžou mi maximálně sebrat plat a tomu člověku, kterému jsem ručila, taky.
Ale život, ani radost z něj, mi vzít nemůžou.
Krom toho - stále doufám, že Vaše předpověď vyjde a tudíž by to mělo dopadnout dobře.
Říkala jste, že pomoc přijde od mého partnera.
Ale to, že by měl dědit či snad vyhrát, jsem mu neříkala.
Proč ho zbytečně nervovat.
Pokud to má přijít, tak to přijde.
Mám problémy. Ale kdo je nemá?
Jsem ráda, že máme střechu nad hlavou, i když u rodičů.
Jsem ráda, že mám hodného chlapa a práci, která sice není nejlépe placená, ale snad se v budoucnu taky něco najde.
Svým způsobem jsem vlastně spokojený člověk!
Zvláštní, že?
A až se vyřeší to ručení, tak bude ještě o to lepší.
Dnes nechci psát o problémech lidí, přírody nebo planety.
Jen bych Vám chtěla předat trochu z toho svého nitra, prostě napsat, že ač jsem Vás ještě neviděla, mám Vás ráda.
Ráda jako člověka, který se snaží pomáhat a který nám všem vlévá chuť do života a jako lék podává povzbuzení.
Mějte se moc hezky a držte se.
Hyacinta 27.1.2005
Díky. W.
Opět Tě zdravím milá Wahlgrenis,
včera proběhl ten soud.
Co Ti mám povídat...
Celou dobu jsem si jen v hlavě opakovala jednu jedinou větu: andělíčku můj strážníku opatruj mi mou dušičku.
Jednoduché, dětské, ale na víc jsem se nezmohla.
Chvílema jsem ani nevnímala, co říká soudce.
Bylo mi špatně od žaludku, ruce jsem měla studené.
V jeden okamžik jsem měla představu, že za mnou stojí tři vysoké a štíhlé postavy.
Nejvyšší byla uprostřed a dvě menší po stranách.
Neměly obličeje, ani paže, byly to jen jakési siluety.
Nejsem si tím ale 100% jistá, protože to byl jen můj pocit.
Ten den jsem vyjela o dvě hodiny dřív, abych stání stihla v pohodě, ale autobus měl 15 minut zpoždění,
v Praze snad víc aut než v pátek odpoledne, musela jsem si vzít taxíka,
řidič nevěděl přesně kam má jet a kromě dvou semaforů byla na všech červená...
Úžasné...
Nicméně to bylo přesně tak, jak jsi to popsala
- během soudu byla přestávka, protože soudce si musel prostudovat odpor mého právníka.
Patnáct minut jsme tam seděli a čekali.
Pak jsi psala o vezení se na vlně: soudce odpor uznal!
Strašně se bojím, že to zakřiknu, ale až nabude rozsudek právní moci a nikdo se proti němu neodvolá,
pak potom budu mít tu krásnou jistotu, že žaloba vůči mně se zamítá!!!
Můj právník našel ve smlouvě jisté pochybení, ale bylo to na poslední chvíli...
Po skončení přelíčení jsem v duchu snad hodinu všem děkovala,
myšlenky se mi v hlavě motaly a byla jsem úplně vysílená.
Hrozně moc si přeju, aby byl rozsudek potvrzen a já z toho všeho byla venku....
A Tobě, Wahlgrenis, strašně moc děkuju.
Nemůžu víc napsat, protože už by to byla jen slova a slova.
Hyacinta 7.4.2005
Úžasné..
Moc gratuluju.
Tušila jsem, že to nějak dobře dopadnou prostě musí, i když tehdy žádné racionální důvody pro to nebyly.
Takhle nějak to prostě funguje.
Bude to v pořádku, uvidíš.
W.
Doufám....
Díky ještě jednou
Hyacinta 08.04.2005
