Volání z Bolívie
Otázka: Wahlgrenis,
nasla jsem tvou stranku na internetu.
Mam momentalne dost tezke dny a nevim jak z nich ven.
V takovych momentech se snazim jit do sebe, ale tentokrat nemam silu ke koncentraci,
tak jsem jen tak hledala stranky na webu a nasla jsem tu tvou; neverim na nahody, kvuli necemu jsem te tam nasla.
Ziju v Bolivii, mam 3 deti, ziji jiz pres rok oddelene od meho manzela
(puvodne kvuli zamestnani, pak uz hlavne kvuli memu rozhodnuti o odchodu),
zde je rozvod velmi slozita zalezitost, proto jsem neodesla od meho manzela cela leta
(15 let manzelstvi, z toho prvnich par let bylo normalnich a pak to slo pokazde hur),
ale koncem 2003 roku uz jsem se rozhodla , ze odejdu definitivne, nezalezi na tom jak.
Nasla jsem pritele, bez ktereho bych asi nikdy tu odvahu nenasla,
chci odejit s nim, mam ho velmi rada, je to zodpovedny clovek, se kterym si rozumime,
vzajemne se doplnujeme a myslim, ze bych s nim mohla najit davno vysnenou budoucnost.
Bohuzel mistni zakony nedavaji pri rozvodu prednost matce a muj manzel si chce nechat deti.
Je z rodiny s velkym mnozstvim problemu, je nasilnik, pije, nic z toho mi neda moznost udelat neco proti jeho vuli.
Zde zacina skolni rok v unoru, mam do soboty vyresit , co se mnou bude a s mymi detmi.
Bud se vratim do mesta, kde je on, ale vzhledem k jeho povaze je to nebezpecne,
protoze me pronasleduje a jiz me fyzicky napadl; navic tam nemam pracovni prilezitost.
Dalsi moznost je zustat zde v miste meho pracoviste - take bez deti a nebo odjet do zahranici s mym pritelem
(oba mame moznost najit zamestnani spolecne);
ale muj manzel mi v tom pripade nechce nechat deti.
Chci najit nejaky zpusob, nechci uskodit ani jemu ani detem,
ale take potrebuji zacit zit normalne, bez hadek, ve spokojenosti a v klidu a hlavne s laskou;
bohuzel stojim na jednom miste a nemuzu najit vychod.
Vloni v zari mi zemrela maminka, snazim se s ni vzdycky nejak spojit,
ale moje mysl je tak nesoustredena, ze je to pro me pokazde tezsi,
vim , ze ona by mi mohla dat radu, ale ty mi snad muzes nejak pomoci, pockam na tvou odpoved.
Predem ti dekuji a opravdu te prosim o kontakt.
Dasha
Odpověď: Mila Dasho,
deti jsou vzdycky nejvetsim pokladem.
Naprosto chapu, co nyni resis.
Jit za stestim s clovekem, ktereho milujes, ale bez deti...
Anebo s detmi ale s tyranem.
Co z toho vybrat?
V trojklanech je jasna odpoved.
Novy clovek je pro Tebe novym zivotem, darem, obohacenim o nepoznane stesti...
S nim poznas novou radost.
Vydas se na cestu, takte s pritelem.
Pripada mi to tak, ze Tve nestesti bude vyrazne omezeno.
Ovsem - co takhle odejit i s detmi?
Najit si prihodnou chvilku, kdy muz bude daleko, a odjet?
Na tohle by mely zakony slyset.
A kdybyste byly za hranicemi, mohla by ses obratit na zastupitelstvi.
Jedna se o budoucnost nejen Tvou, ale i Tvych deti.
Pod spolecnou strechou by to nikdy nebylo dobre.
Ceka Te jeste mnoho trapeni, na konec se to ale usadi.
Vedle sveho manzela byl zazivala jenom trapeni a krivdu - i bolesti.
Budoucnost je jasna - pritel, ale take deti...
S maminkou komunikaci nevzdavej.
Rozhodne by Ti poradila totez.
Vezmi deti a ujed s pritelem za hranice.
Tim se osvobodis...
© Wahlgrenis
14.01.2005
Mila Wahlgrensis,
dekuji ti za odpoved, vcera byl muj cerny den a byla jsem hodne zoufala.
Dnes uz jsem zahnala chmury a musim vzit veci do ruky.
Dekuji Ti za tak brzkou odpoved, cetla jsem ji jednim dechem a moc mi pomohla.
Ja sama jsem driv meditovala a hodne cetla o vsech vecech mezi nebem a zemi,
ta situace kterou ziji mi zavrela dvere ke klidu a spokojenosti,
ale uz vcera jsem si pochopila, ze ja sama zase musim vzit tu situaci do vlastnich rukou.
Radce vzdycky najdu, kdyz o nej poprosim, jako vcera kdyz jsem nasla tvou adresu.
Jeste jednou ti dekuji.
Odjet s detmi bez souhlasu manzela nemohu, potrebuji jeho souhlas na hranici;
musim s nim mluvit, v sobotu prijede za nami do mesta, kde jsme s detmi,
a chci mu oznamit muj odjezd a promluvit si s nim , co vlastne chce.
V nejhorsim pripade - kdyby mi je nechtel dat - ony uz s nim byly vlastne cely minuly rok,
ja pracuji na montazi a jezdila jsem domu jen jednou za tyden,
s detmi si denne povidame na chatu, volame si a on se k nim chova dobre;
problemy nastavaji, kdyz tam jsem ja, hadame se a on pije a dela skandaly.
Podle zakonu deti mohou se mnou byt o vikendech a o prazdninach a ty starsi si mohou vybrat,
ja nechci vic nasili, at to mirovou cestou dojde, kam ma,
deti hloupe nejsou a vi, s kym maji tu cest, ja verim, ze si stejne casem vyzadaji,
aby byly se mnou a pak se jen udelaji dokumenty s advokatem.
Vlastne cely minuly rok jsem bojovala o to, abych mohla odejit s detmi,
ale nikam to nevede, jen je pokazde vic nasili, ja si myslim, ze je cas neco delat.
Nakonec i kdyz on se citi ukrivdeny a nechape tyto veci, cas je pro takove pripady nejlepsi lekar
a on si jednou musi uvedomit take svou vlastni zodpovednost za to, co se s nami deje.
Me deti jsou to nejdrazsi, co mam, ale jestli ja se nebudu mit dobre, nebudu jim moci dat to, co si zaslouzi.
Uz nechci dal zit napul, zivot je jen jeden;
musim najit silu abych v budoucnosti mohla zlepsit zivot sobe i mym detem, musime pokracovat,
treba to obdobi bude tezke, ale skonci, ja tomu pevne verim, navic mam vedle sebe pevnou oporu.
Preji Ti mnoho uspechu a spokojeny zivot, zaslouzis si sve misto na slunci za tvou praci.
Jeste jednou dik.
Dasha 15.01.2005
