Varování před světem showbyznysu
Otázka: Milá Wahlgrenis,
chtěla bych se svěřit s vítězstvím nad sama sebou.
Bláznivě jsem se zamilovala do jednoho umělce.
Ten příběh byl pravdivý možná první týden na podzim roku 2002.
Přesně do doby, než jsem mu - plná dojmů z jeho hudby - napsala.
Pak jsem ale nasedla do skleněného vlaku, který se řítil někam dolů.
Nikdo ho neřídil. Je to příběh, který se týká jenom mě.
On totiž zůstal stát a pak i někam odešel.
Ten vlak jel hodně rychle a dlouho. Ale já jako bych to neviděla nebo nechtěla vidět.
Naštěstí se mi podařilo včas vyskočit. (Asi pud sebezáchovy.)
Nestalo se mi nic, protože jsem byla v bublině ze snů.
Vlak se roztříštil o skálu, jeden střep dolétl ke mně a bublina praskla.
Teprve v tu chvíli mi došlo, co se se mnou dělo.
Největší chyba byla, že jsem ho vůbec kontaktovala, volala mu o mailovou adresu a pak přinesla na dlani své srdce.
Jsem vyléčená.
Měl mě totiž jenom na hraní, bral, ale nikdy nic nedával, nebyl to rovnocenný vztah.
Podařilo se mi zrušit ty dlouhé dva roky, je už pro mě cizí, neznámý člověk, jako byl tenkrát.
Vím, že jsem ho nikdy neměla potkat.
A nikdy jsem ho ani - řečeno přeneseně - taky nepotkala.
Už nebrečím.
Odpustila jsem mu všechno.
I to, že mě samotnou nechal do toho vlaku nasednout.
Toho člověka se ten příběh netýká.
To já byla ta naivní a hloupá.
Člověk občas udělá chybu a někdy se z ní taky poučí.
Já jsem poučená důkladně. Vím, co už určitě neudělám.
Došlo mi totiž, že život těchto lidí je jiný.
Kolik takových, jako jsem já, prošlo kolem něho!?
Wahlgrenis, díky za Tvé stránky.
Lidka
Odpověď: Milá Lidko,
můžu Ti gratulovat?
Vítězství nad sebou se tady neprezentuje příliš často.
I když jsi toho o sobě ani o něm moc nenapsala, je jasné, že ses hodně změnila.
Zjistila jsi, že když do vztahu dává jenom jeden, nemá smysl.
Ostatně svět showbyznysu, jak jsem to pochopila, není svět reálný.
Sama jsem měla možnost jej nějakou dobu blíže poznávat a nechtěla bych být jeho součástí.
Je hodně o přetvářce, o pozlátku, o hraní si na něco, čím vlastně ani člověk není...
V podstatě je to smutný svět, protože vychází z poptávky, ne z vnitřní podstaty.
Líbí se mi, že sis udělala vlastní závěr, odpustila mu a díváš se už na svůj příběh s odstupem.
Vlastně byl pro Tebe do budoucna obrovským ponaučením.
Víš, že není dobré věřit každému, kdo složí písničku nebo zahraje na kytaru.
Někdy energetický proud, který z něho vychází, totiž nemusí souhlasit s tím člověkem.
Už jsme se tady na to téma taky dostali.
Člověk je tady občas jako kanál, průchod pro jisté druhy energií.
Hudba se rodí také na této bázi, občas je sice vymačkaná z mozku, ale někdy přichází "odjinud".
A právě tohle mám na mysli.
Je totiž možné, že jsi byla kontaktována produktem této energie, ale už jsi neměla pokračovat dál.
Ta hudba pro Tebe byla totiž určitým signálem k probuzení něčeho uvnitř Tebe.
Škoda, že jsi nenaznačila, jaký druh hudby to byl...
Každopádně jsi úžasná.
Ještě jednou Ti gratuluji.
Máš důvod vážit si sama sebe.
© Wahlgrenis
12.01.2005
