Nepotřebuji lidi kolem sebe
Otázka: Promiň Wahlgrenis,
ale měla bych jednu osobní otázku.
Už delší dobu mám pocit, že nepotřebuji kolem sebe lidi.
Konkrétně lidi, kteří jsou mi blízcí, staří kamarádi, rodina.
Nemám potřebu se s nimi vídat ani být jakkoli v kontaktu..
Stačí, že vím, že existují.
Pak poslouchám výčitky co se mnou je, že se neozývám apod.
Ale já se musím přemáhat, abych odpověděla třeba jen na sms, nechce se mi poslouchat jejich starosti a zážitky.
Unavuje mě to a nemám chuť se přetvařovat.
Zároveň je nechci „odkopnout“ a být jen s novými přáteli.
Je možné, aby se ze mě stal takový sobec?
Vím, že se nemůžu pořád zahrabávat do knih, ale nemám pocit, že žiji v nějakém vysněném světě.
Co se to se mnou děje?
Poradíš mi ?
Děkuji.
Hrdlička 9.3.2006
Odpověď: Milá Hrdličko,
neděje se nic divného, je to naprosto normální proces, dochází k výměně lidí kolem Tebe.
V poslední době se měníš v duchovním směru, zajímáš se o jiné věci, přicházejí noví přátelé.
S nimi si logicky máš co povídat...
Ale ti staří nebo i rodina mohou vnímat Tvůj jiný postoj jako odmítání.
Postupně si uvědomuješ témata hovorů, dáváš pozor na každé slůvko, na každý pohled.
Jsi prostě jiná, to je ta největší změna.
Dlouhodobě bys nesnesla tlak svým starých přátel, potřebuješ se od nich osvobodit, proto je opouštíš.
Není v tom Tvé sobectví, to není dobré slovo, Ty nejsi sobec, jen oni zůstali někde vzadu, už Ti nestačí.
Neber to jako problém, naopak tento vývoj přijmi a uvidíš, jak se Ti uleví.
Nemůžeš zůstávat dál ve starých klecích se starými šelmami, když jsi už poznala život bez klece.
Nikdo to ani po Tobě nemůže chtít.
Sama možná vnitřně cítíš rozpor v tom, co oni po Tobě chtějí a co Ty jim můžeš nabídnout.
Tohle nijak nezkoumej, nesnaž se být jako oni, kopírovat jejich obličeje a jejich témata hovorů.
Je to úplně zbytečné a poznala bys, že tím si jen škodíš.
Takže neber tuto životní etapu nijak krizově - je to normální vývoj.
Ti, kteří do Tvého života nepatří, odejdou, ale na jejich místo přijdou jiní.
Myslím, že podobně to zažívá hodně lidí, jen se o tom nemluví, protože z toho každý vnitřně vnímá problém.
Neboj se říct jim, že Tě už jejich rozhovory nebaví.
Oni se ušklíbnou, pronesou pár jedovatých poznámek, ale nemohou Tě přitáhnout zpět.
Našla sis novou cestu, kráčej dál a neboj se...
© Wahlgrenis
10.03.2006
Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za odpověď.
Hodně se mi ulevilo.
Už jsem byla přesvědčená, že to špatné je opravdu ve mně a výčitky ostatních mě v tom jen utvrzovaly.
Jsem ráda, že jsi situaci detailně rozebrala.
Přeji ti jen to nejlepší.
Hrdlička 10.3.2006
Milá Wahlgrenis,
taký ti děkuji za odpověď Hrdličce.
Byla to odpověď i na můj vnitřní stav.
Cítím podobně, a když jsem četla její otázku hodně mě oslovila.
Taky jsem to vnímala jako svůj prohřešek a cítila jsem se provinile.
Dnes se mi zdálo (nebo nezdálo) něco divného.
Tak moc si přeji vidět své ochránce nebo anděly a prosila jsem je, aby se mi ukázali.
Stále je o to prosím.
S tím jsem usínala.
Najednou jsem se vzbudila, zvonilo mi v uchu a když jsem otevřela oči viděla jsem zlatavé záblesky nade mnou.
Prostě jsem v tu chvíli věděla, že jsou to oni,
ani trochu jsem se nebála, jen jsem si přála aby mi přestalo zvonit v uchu, abych je mohla slyšet.
Usmívala jsem se a byla šťastná, že mi odpověděli.
Zapamatovala jsem si to, ale teď si vůbec nejsem jistá, jestli se mi to zdálo nebo ne, i když spíš mám pocit, že ne.
Taky se mi stává, že když pozvu své anděly aby mi přišly blíž, spíš mě přejde zima, i když se cítím klidná a uvolněná.
Nemělo by mi být spíš teplo?
Jen to mě trochu znepokojuje.
Děkuji za všechny, Wahlgrenis, a přeji ti krásný sluníčkový den
Reja 14.3.2006
Milá Rejo,
kontakt s jemnohmotným světem se projevuje různě, nejsou na to žádné tabulky.
Proto i Tvůj chlad je zcela v pořádku.
Nezkoumej to, jen tu informaci přijmi...
W. 14.3.2006
P.S. - Moc TI děkuji za krásnou maturitní práci.
Děkuji Wahlgrenis,
snad jdu tou správnou cestou.
Kéž bych dokázala být lepší a otevřenější.
Snažím se na sobě pracovat.
A moc ti děkuji i proto, že jsi také Člověk.
Reja 15.03.2006
