Proč musel zemřít v Alpách manžel mé známé?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
včera se v Alpách zabil při lyžování manžel mé známé.
Měl všechno, o čem si obyčejný smrtelník může jen zdát.
Byl úspěšný podnikatel, měl fungující rodinu i dostatek času, aby s rodinou vyrazil na dovolenou.
Co bylo příčinou jeho náhlého skonu?
Skrýval něco?
Nerespektoval nějaké signály?
Nevěřím na náhody, každý úraz je známku nutnosti zastavení.
Je jen otázkou, zda to bude varování nebo úplný konec.
Ale proč zrovna on?
Díky za možnou odpověď
Tonička 10.12.2007
Odpověď: Milá Toničko,
samozřejmě že nic není náhoda.
To moc dobře víte...
I když to může vypadat podivně, ani smrt není náhodná.
Vím, teď je to ještě příliš čerstvé, nikdo nechce přijmout jiné informace, ostatně tak to je.
Zajímáme se jenom o pozemské věci.
Píšete, že manžel Vaší známé, který zemřel při lyžování v Alpách, měl všechno.
To, o čem si běžný smrtelník může nechat jen zdát...
A tady je možná tajemství, které se teprve teď postupně dostává napovrch.
On chtěl být perfektní, příliš perfektní, chtěl mít absolutně všechno pod kontrolou.
Práci, obchodní partnery, peníze, úvěr, ženu, děti, lyže, moře (město - moře - kuře - stavení)...
Tolik se snažil, aby jeho skládanka ze všech těchto dílků, drobných detailů neměla jedinou mezerku, aby nic nechybělo.
Lepil jeden okamžik ke druhému, jedno dobrodružství za druhým, nesměl se nikd nudit.
Najednou se přihodil menší kolaps, došlo k přetlaku nádoby, kam už se nevešel žádná další zážitek.
Bylo toho všeho na něho moc, příliš, nejvíc.
On na sebe vůbec nemyslel, neuměl odpočívat, byl absolutně přepnuný.
Nenaučil se odpočívat, fungoval dlouhodobě na 300 procent, možná o tom nemluvil, ale celý jeho život byl nad jeho síly.
Jeho pád - předpokládám - souvisel s rychlou jízdou, jako by si měl ještě jednou užít rychlost tohoto světa.
V té poslední vteřině si uvědomil, jak je to všechno marné, jak mu našetřené peníze tuhle jízdu zpět už nepromítnou.
Vydával se dlouho proti přírodě, nevážil si sebe, i když signály, že něco nená správně k němu přicházely, nechápal je.
Anebo asi nechtěl chápat - to bylo jednodušší.
Zatím ještě neví, co bude dál.
Ale jeho příběh bude pokračovat.
Musí se v příštím životě naučit žít jinak, pomaleji, spíš si každou vteřinu vychutnávat, ne ji měnit za zlaťáky.
I touhle zkušeností duše člověka zraje, ale jeho blízkým to v žádném případě už moc nepomůže...
© Wahlgrenis
11.12.2007
