Jeho slibům už nevěřím
Milá wahl
Moc prosím věnuj mi pár minut a koukni se, co mám s tím svým zmateným životem dělat.
Žila jsem nějakou dobu v Anglii, pak v Praze a asi před rokem jsem se vrátila na rodnou Moravu.
Našla jsem si tady totiž přítele.
No a o něj zrovna jde... nebo spíše o nás.
Než jsme se dali dohromady (byli jsme už nejakou dobu přátelé), byla jsem asi 2 roky sama
a neveřila jsem, že někdy ještě poznám (přijmu) lásku.
Bylo mi mnohokrát ublíženo lidmi, kterým jsem věřila.
Hlavně jsem ani nikoho nechtěla, pořídila jsem si labradorku, měla jsem koně a i když mi "někdo" chyběl, bylo mi docela fajn.
Pak se objevil ON.
Hrozně jsme si rozuměli, byli jsme si (jsme) tak podobní.
Ten pocit, že k sobě patříme.
Hned jsem se k němu nastěhovala (za draho převážela koně, opouštěla práci).
Po pár měsících ohromné zamilovanosti a souznění jsme se rozhodli stavět.
Přítel hned přijal dnes už mé dvě kobylky i psa.
Měli jsme stavět stáje pro naše koně, baráček na samotě v přírodě...
Jenomže začly přicházet problémy.
Jeho žárlivost, má panovačnost, jeho tvrdohlavost a agresivita, má výbušnost a neovladatelnost...
a spoustu dalších úžasných, negativních vlastností kterých má lidstvo spousta.
Dnes jsem to se šílenou bolestí v srdci a zmatkem v hlavě ukončila.
Pořád ho miluji, pořád s ním chci děti, barák, stáje...
ale ze skušeností z minulých vztahů citím a vím, že už to nemá smysl, že to bude jen horší a horší.
Že už jsme přešli tu hranici, kdy se dá ještě něco dělat.
Při každé hádce si velice nehezky nadáváme, přestáváme si vážit jeden druhého...
i když oba víme, jak moc se milujem a po pár minutách - hodinách jsme v pohode a v objetí...
Ja takový vztah nechci!!!
Přece to musí jít jinak.
A když ne, tak to budu raději sama.
Tohle už jsem zažila tolikrát, stejná bolest, bezmoc, výčitky.
Teď to bylo ale jiné, věřila jsem tomu, chtěla jsem a snažila jsem se.
Prosím poraď.
Nevím co dělat.
Vrátit se?
Za pár dní (zřejmě hned zítra) to bude stejné.
Jeho slibům "vrať se, změním se, budu se snažit, už se to nestane" už neveřím...
V tomhle už mě bohužel hodněkrát zklamal.
Rozejít se?...
Kam půjdu, jak uživím dva koně, mám vůbec ještě sílu?
Asi ji (sílu) v sobě zase najdu ale ta naděje je už tak mala.
Milá Wahl, je tady, nejsem šťastná.
Miluji zvířata a celý život jim pomáhám a žiju pro ně.
Podívej, jak lidstvo žije... jak si ubližujem navzájem, dětem a zvířatům.
Svět je plný nenávisti, zloby, závisti a dalších zlých energii.
Pár lidí se to snaží změnit, ale je nás málo.
Představ si, že si i přeji, aby bylo lidstvo zahubeno.
Nezasloužíme si tady žít na té nádhetrné zemí plné krásy.
Než jsem s ním začala chodit, myslela jsem na tohle denně a přala si umřít.
Nespáchala bych nikdy sebevzaždu, vím, že to není něco, o čem můžu rozhodovat.
Proumlouvala jsem s Bohem, at si mě k sobě vezme a dá můj život raději někomu, kdo je nemocný a umírá, ale chce strašně moc žítí...
Asi ti příjdu šílená.
Mám Milující velikou rodinu a těm bych strašně chyběla a oni mně.
Přesto mám v sobě ohromnou bezmoc a často jen smutně přihlížím na ty hruzy kolem mě a srdce mi krvácí.
Přítel mi dal na nějakou dobu zase to krásné světlo do života, pocity štěstí, které vymažou všechno zlé.
Teď ho opouštím.
Nevím co dělat.
Prosím poraď.
Přeji ti mnoho energie a šťastných dní plných lásky... mám tě ráda za to, jaká jsi.
Děkuji
Klariona 4.11.2007
Milá Klariono,
každý výklad se vzathuje k danému okamžiku, prosím, abys to taky tak brala.
V tuto chvíli to na další vztah s přítelem skutečně nevypadá.
Jako by se změnil v cizího člověka, s kterým nechceš už mít žádné pouto.
Zpočátku ale všechno vypadalo tak nádherně...
Rozhoduješ se udělat ten rázný řez, všechno končíš.
Je to sice pro Tebe dobré, směřuješ dál k přírodě, více otevíráš své srdce,
ale vnitřně krvácíš, je to velká citová rána, kterou si vlastně sama sobě způsobuješ.
Jistě dobře chápeš, že nic v životě se neděje jen tak.
Dokonce i vztahy člověk obvykle prožívá hodně podobné,
staví se opakovaně do stejných rolí a diví se, že je to pořád stejné, když sám to chce přeci jinak.
Možná si teď sama říkáš, jak jsi mohla tak absolutně věřit, že tohle vyjde...
Měla jsi nasazené ty pověstvé růžové brýle.
Přes ně je svět tak krásný...
Ovšem právě přes tyto okamžiky se posunuješ dál, výš.
Tato chvíle je Ti nastaveným zrcadlem, vidíš se najednou v jiném světě, jaksi odhalená se všemi svými chybami.
Nějak ze vztahu mezi Tebou a Tvým přítelem vymizelo to, čemu se říká úcta.
Vážit si jeden druhého, milovat ho, ctít ho, i když má také své chyby, samozřejmě.
Nikdo není bez chyb.
Pokud se ale mezi Vás dva vplíží lhostejnost, podlost, nenávist, zášť, lež a závist, je moc těžké chtít něco budovat.
Možná by se ještě vyplatilo promluvit si s partnerem o všem, co jste měli na počátku vztahu na mysli.
Proč jste do toho šli, co jste si slibovali, srovnejte si, co z toho zůstalo.
Někdy všechno vyšumí, ale jindy se základy dají ještě obnovit.
Pokud je Tvůj přítel člověk, pro kterého ses posunula přes celou republiku, nebude to jen tak.
Je na Vás, jak budete pokračovat dál.
Není to ještě mrtvý příběh.
Vypadá to, že by mezi Vás měla přijít nová láska, právě postavená na té důvěře a úctě.
Ovšem pokud to není už dávno někde zašlapané...
To víte nejlépe sami.
Máte si nyní být Vy dva těmi nejvyššími soudci a máte se rozhodnout.
Podle toho, co tady vidím, dokážete se přes minulé rozepře posunout, jako byste prošli náročnou zkouškou.
Jako by najednou nic z toho nemělo platit.
Dokonce by se k Vám měl přiblížit chlapeček.
Doufám, že ty důležité hodnoty ve vztahu společně objevíte.
© Wahlgrenis
07.11.2007
Děkuji ti moc milá Wahl.
Jsi naše sluníčko.
Už se těším, až se s tebou zase setkám.
Klariona 08.11.2007
