Chtěla bych moc pomoci své přítelkyni
Otázka: Moje milá Wahlgrenis
přeji Ti klidný a pohodový skoropodzimní den.
Jako většina z nás, a stydím se v tuto chvíli za to, se na Tebe obracím tehdy, když bych ráda poprosila o pomoc či radu.
V mém vlastním životě jde vše asi tak jak má, s běžnými starostmi i bolestmi se vypořádávám,
ovšem v současné době mám velké obavy o moji nejbližší kamarádku, se kterou mám vztah víceméně sesterský,
je to člověk, který je kopií mého já, myšlením, názory na život i jednáním.
ona Ti asi před 3 lety psala, má velikánský zdravotní problém, který nechci vypisovat,
možná že si ale vzpomeneš, je spjata se svým mužem od jisté doby tak dalece, že bez něho nemůže udělat krok ze svého bydliště,
jinak je s ní zle a kolabuje.
Tudíž je odkázaná na samotu domova atd.
Nyní má absolvovat za normálních okolností zcela banální operaci,
ale jelikož její stav po kardiologické, imunologické a alergologické stránce je velmi zlý,
je tato operace pro ni hrou wabank - nesmírným rizikem a já vím, že se bude pohybovat na hranici života a smrti.
Už v období před touto operací jsem se jí pokoušela posílat energii,
ovšem nedařilo se mi, neznám důvod, prostě jsem cítila, že to nejde, i když ona s tím byla srozuměna.
Vím, je to troufalé, budu chápat, pokud mi nebudeš chtít odpovědět, ale i přesto se pokouším Tě poprosit,
zda by ses mohla na ni podívat a zjistit, zda bude vše v pořádku.
Mám o ni hrozný strach a současně nevím, jak jí pomoci, i když bych moc ráda.
Oleandra 12.9.2007
Mila Wahlgrenis,
jako spousta jinych i ja jsem se dopracovala ke tvym strankam a uz uz jsem byla odhodlana ti polozit nekolik dotazu.
V tom mi vsak zabranil pocit (po tom, co se mi jedna kolegyne sverila s tim, co ji tizi),
ze odpovedi na moje otazky jednak pravdepodobne tusim a jednak jaksi snesou odkald na pozdejsi dobu.
Jelikoz vim, ze partnerske vztahy jiz nerozebiras, nebot jsi k tomu tematu jiz rekla pozehnane,
budu to respektovat a zeptam se pouze na toto:
Citim spravne, ze teto kolegyni dokazu dat odpovedi, ktere ji pomohou se vyporadat se situaci, ve ktere je?
Nebo se do toho nemam vmesovat a to, co se mi honi hlavou v souvislosti s jejim problemem,
je jen balast a snuska hezkych slov, ktere maji ukolebat a poskytnout nadeji, ale k zadnemu reseni nevedou?
Ve svem zivote jsem toho jiz stacila zamotat dost.
Ale v jejim pripade nechci byt tim, kdo ji nasmeruje nespravnym smerem.
Nejlepe ji dokazu popsat jako velmi mile citlive stvoreni.
A vidim na ni, ze mym slovum a radam velmi duveruje.
Nechci byt falesny "prorok" a jeste vic ji vse zkomplikovat.
Cast me veri a vi, ale ta druha pochybuje a zada dukazy.
Prosim pomoz mi udelat prvni kroky, dal jiz dokazu jit sama....
TO TOTIZ VIM
S Laskou
Casper 11.9.2007
Odpověď: Milá Oleandro, milá Casper,
doufám, že se na mě nebudete zlobit, že zařazuji oba Vaše dotazy k sobě.
Přišly mi s odstupem jednoho dne a prakticky je jejich obsah totožný.
Pomoc třetímu člověku je vždycky s velkým otazníkem.
I když můžeme mít pocit, že "víme" a že bychom toho člověka jistě dokázali posunout na tu správnou cestu, nejde to.
Každý si jde po své cestě, nemůžeme se stavět do role režiséra jeho divadelního kusu.
Každý dostává během života varování, která ho mají posunovat dál.
Mohou mít nejrůznější formu - od běžných nemocí, přes zvláštní vztahy, až k haváriím nebo těžkým zdravotním komplikacím,
kdy život už jen visí na vlásku.
Nic se neděje náhodou, nic není jen tak.
Všechno má své místo a děje se proto, že se to tak dít má, že si tím máme (nebo ten dotyčný má) projít.
I když můžeme z našeho hlediska mít opravdu jasno, víme, co by měl udělat a jak se rozhodnout, defitivní krok neuděláme.
Rozhoduje se každý za sebe.
Každý má dnes a denně před sebou ta pomyslná rozcestí, u kterých si může rozhodnout, po které cestě dál půjde.
Nemůžeme někoho strkat doleva, když sám touží po cestě vpravo.
A naopak.
Je moc těžké napsat, že se obě Vaše kamarádky budou muset poprat se svými trápeními samy.
Vím, jak rády byste na sebe přijaly tu spasitelskou roli, jak rády byste rozhodly, že bude už jenom dobře.
Není to tak snadné...
Každý je vlastně sám a nejvíc sám je v těch nejtěžších chvílích, kdy je rozhodnutí skutečně jenom na něm.
Potkali jsme se sice na pár okamžiků v tomto životě, známe se, můžeme si třeba i na sebe sáhnout, když na to přijde,
ale stejně to nejtěžší je práce na sobě, jak sami sobě rozumíme, jak moc si ubližujeme, jak ubližujeme svému okolí.
Jak si třeba kolem sebe stavíme zeď, jak nechceme přijímat do svého srdce lásku a jenom porovnáváme, co máme a co mají jiní.
Život je skutečně trochu o něčem jiném.
Život je hlavně o pochopení...
Nemůžeme hrát s druhými šachy, nejsou to figurky, kterými bychom mohli posunovat po šachovnici.
Každý si svůj směr volí sám.
Děkujme za každou chvíli, kdy se potkáme s láskou, ta je nejčistším léčivým pramenem.
Neubližujme si násilím, zlobou, závistí a nenávistí, to všechno nás zamořuje vnitřně a ani ta nejsilnější chemoterapie je z těla neodstraní.
Je mi líto, že Vám nemohu dát do rukou pomyslná žezla, že nemůžete kralovat jejich životům.
Opravdu je to jenom na nich.
© Wahlgrenis
12.09.2007
Milá Wahlgrenis,
děkuji po delší odmlce za odpověď, je to samozřejmě tak, jak píšeš.
Žádné ovlivnění ze strany druhé osoby ani v případě snahy o pomoc blízkému člověku není v podstatě možné.
Ale to víš, člověk doufá a říká si - co kdyby?
Píšu nejen abych Ti poděkovala, ale abych sdělila, že vše proběhlo v pořádku,
i když to bylo delší, než se očekávalo, ale moje kamarádka už je dnes doma a snaží se o rekonvalescenci.
Jsem moc ráda a doufám, že vše bude i nadále tak, jak má.
Tobě přeji klid a pohodu v práci i v osobním životě.
Oleandra 25.09.2007
