Můžu za to, že maminka umřela?
Otázka: Vazena moje mila a v techto dnech jedina opravdova utecha jste Vy.
Uz jednou jsem Vam psala mail o moji mamince,
kazdy den, kdyz mam cas, procitam pribehy lidi a Vase odpovedi.
Moc mne to pomaha, ale presto nechapu spoustu veci,
citim se prazdna, jako by nikdo nerozumnel, co prozivam
Po mamincine odchodu ale nejvetsi trapeni mam s tim, ze maminka se na me zlobi
davam si vinu za to, ze jsem ji i kdyz jsem ji to rikala, ze udelam, neobjednala na vysetreni
a hlavne, co ted maminka proziva
zemrela 6. 4. 2007
pro me ale 5.4. protoze ja jsem byla u toho, kdyz mi rekla, ze ji boli hlava
a kdyz jsem ji rikala ze ji miluju a ze tu ma vnucku kdyz upadala do bezvedomi
jeste tyz den jsme za ni byli v nemocnici ale udrzovali ji pry jen pristroje
loucila jsem se s maminkou
nasledujici den vecer zemrela,
pan doktor mi slibil, ze fotka maminky a jeji vnucky co jsem ji tam nechala
bude u ni do posledni chvile.
a taky byla presto si vycitam ze jsem u ni nebyla ze me predchozi den nevidela
a neslysela co mamince slibuju a co ji rikam.
mam strach ze uz me nema rada ze se na me zlobi ze se nema dobre a jak vlsatne se ted ma???
prosim Vas moc
me je 23, mamince je 46,
nechapu proc mne ji nekdo vzal:
ja se o moje rodice vzdycky bala, prala jsem si vzdycky zdravi tech ktery miluju
dospela jsem driv nez moji vrstevnici a nechapala jsem jejich lehkovazny mysleni
vzdycky jsem ve vsem hledala hloubku.
prosim draha wahlgeris mohla byste mi rict proc se tak stalo?
co jsem udelala spatne?
a jaky bude dalsi zivot muj a moji dcery kterou nadevsechno miluju.
momentalne ziju se svym otcem a dcerou na vesnici a snazime se jak muzeme.
nevim jakym smerem se dal ubirat jsem v rozvodovem rizeni.
Ja vim ze mate moc otazek a hodne prace a poslani presto Vas moc prosim a jsem moc a moc vdecna
kdybyste mi mohla alespon na nejake otazky odpovedet.
nevim jak zit dal a jakym smerem se dal ubirat,
Vy jste podle me moc laskyplna osoba a verim Vam ve vsem co reknete
preji Vam more lasky a hlavne zdravi vsem vasim blizkym
dekuji moc i za to ze se doctete jen na posledni moje radky.
nevim jak vas jinak kontaktovat nez pres mail
nevim zda vas neobtezuji ale nevim jak napsat na Vas web.
jsem Vam vdecna za odpoved a doufam ze jednou se ji dockam,jeste jednou dekuji.
Pepina 21.4.2007
Odpověď: Mila Pepino,
Vase vycitky jsou zbytecne.
Konec zivota kazdeho cloveka je dan.
Nesmite si vycitat, ze maminka zemrela jen kvuli Vam.
Srovnavat delku jejiho zivota s jinymi nema smysl, vsechno je relativni.
Kazdy to ma jinak.
Deje se to, co se dit ma, a take ve chvili, kdy se ma dit, v tom je osud neomylny.
Rozumim tomu, co prozivate.
Maminka tady byla a najednou neni...
Je to hrozne nepochopitelny proces.
Sama se trapite, ze jste neco zpusobila spatne.
Pomalu Vam dochazi, ze se maminka uz nevrati.
Ale nemyslete si, ze se na Vas maminka zlobi.
Nezlobi, to ani nejde.
Nemusite mit o ni obavy.
Budete se muset zase vratit "do zivota", zase budete muset najit to pozitivni.
Ostatne Vase holcicka je dostatecnym poutem k tomu, abyste mela ten spravny naboj.
Chapete, ze zasahla vyssi moc.
V tuto chvili Vas ale nebavi prilis komunikovat s druhymi lidmi, jsou hodne jini.
Nerozumite jejich legraci, jsou proti Vam hodne povrchni.
S tatinkem se musite nastartovat, i kdyz se Vam do toho vubec nechce.
Potrebovala byste mit nejake povinnosti, praci, ktera by Vas odvedla od smutneni.
Jenomze holcicka je jeste hodne mala.
Ten vhodny cas ale brzy prijde a Vy se dokazete preprogramovat tak, aby se Vam zivot stal prijatelnym.
Zatim je to hodne tezke.
S holcickou se szivate, mate mnoho spolecneho, ladite se na jednu pisnicku.
Tohle se povede.
Zatim ale byste nemela uvazovat o trvalem partnerskem vztahu.
Potrebujete si nejprve ukoncit jeden pribeh a nechat si nejakou dobu na zaziti.
Neni dobre z jedne naruce utikat hned do druhe.
Mate totiz pochopit svoji vlastni cenu, ktera ma smysl i ve chvili, kdy vedle Vas zadny muz neni.
Casem - pochopite kdy - se partner vedle Vas zase objevi.
© Wahlgrenis
23.04.2007
Dobry vecer moje mila Wahl,
chci Vam moc podekovat,ze jste mi odepsala a podporila.
Myslela jsem, ze Vam podekuji a uz Vas nebudu dal otravovat, jenze kazdy den, kdyz uspim holcicku, jdu na vase stranky a ctu pribehy lidi.
Snazim se pochopit i muj osud.
Je mi moc smutno, kdyz ctu nektere opravdu smutne osudy lidi a jejich milovanych.
Jenze to tak neni.
Cim dal tim vic, jak ctu vase odpovedy, premyslim tim vic proc?
Nevim presne kde zacit, abych nepsala roman a zaroven dobre vyjadrila, co citim a jak vse bylo.
Vite, ze mi zemrela maminka.
Vite, ze kdyz jsem prijela s nakupu, sla jsem za maminkou a za dcerou,
dcerka byla s dedou a maminka se mi ozvala na moje volani, ze ji nejak boli hlava...
Slo to tak rychle, chtela sem ji nejdriv odvest sama na vysetreni ale po tom co jsem zjistila, ze maminka nespolupracuje,
hned jsem kricela na tatku, aby volal zachranku, je to slozite znova a znova popisovat,
kazdy vecer se mi to prehrava dokola a co jsem mela udelat lip a driv.
Nicmene zachranka take nepracovala, jak mela, musela jsem jim rikat, ze maminka mela krvaceni pred 17lety a ze at volaji vrtulnik,
aby ji hned operovali.
Oni tedy ze zavolaji ale zrovna nebyl k dispozici.
Nevim ale myslim si taky, ze neni nahoda, ze sanitka a to uz maminka upadala do bezvedomi,
zastavila najednou o vesnici dal pred domem jejich rodicu,
muj tatka, ktery jel za nima, nevedel proc stavi, jen je pry prosil, at zavolaji ten vrtulnik znova.
Ja myslim, ze mamincina duse to zaridila...
a tim bych mohla i zacit...
maminka nemela stastne detstvi, jeji otec, ktery jeste zije, a prodelal tenhle rok leukemii...
Kdyz byla mamca mala, vsechno delala spatne, ale on byl lidumil s kazdym cizim si rozumnel,
byl jako andilek, kdezto doma ponizoval zenu i deti nepochvalil proste pro me by to bylo peklo...
taky mamca chtela co nejdriv z domu a proto se vdavala ze musela a meli myho brachu o 4 roky starsiho nez ja...
maminka vzdycky mela vysoky krevni tlak -
myslim ze nejvetsi podil ma na tom jeji otec, ale nejen to ja vim.
cas plynul a maminka cekala asi tak za 2 roky dalsi miminko take kluka,
jenze v patem mesici ji vyletel tak vysoko tlak ze lekari rekli bud ona nebo dite!
takze jsme prisli o brasku.
cas sel zase dal a narodila jsem se ja - holcicka ji pry nedelala problem, kluka uz by mit nemohla.
jeji otec s tyranizovanim ale samozrejme s dobrym umyslem pro nej neprestal.
nasi zili s tatkovo rodici na jednom dvore dokonce nejaky cas v jedny kuchyni,
mamka se pak starala o oba rodice tatkovo, nechybela ani zahradka takze prace porad dost,
ted se mamce vubec nedivim,ze byla nervozni a unavena a tudiz na nas bylo malo casu
a vzdycky jsem rikala brachovi ,ze se divim jak muze bejt vlastne tak hodna kdyz vyrustala v takovym prostredi
ale povahu po otci trochu ma a to jsme meli taky kvuli tomu vzdycky neshody.
ale abych se dostala k tomu proc Vam zase vlastne pisu.
Moje puberta byla asi to nejhorsi,to nasi nejvic meli prace a starosti a ja se citila nemilovana a dost jsme se s mamkou dohadovaly.
Ale vlastne i po tom dal porad jsem se citila jako ze delam vsechno spatne
porad takovy divny napeti mezi mnou a mamkou bylo neumela vyjadrit slovy ze me ma rada
a kdyz po mne neco chtela pomoct rekla to vzdycky vycitavym tonem
a ja potrebovala abych se nemusela citit ze jsem spatna ze ji nepomaham ze ji delam jen starosti...
Ja jsem se vdavala kdyz mi bylo devatenact po 4 lete znamosti, zadne zkusenosti, zadny rozhled
jen jsem si myslela, ze uz jsem dospela a chtela jsem rodinu.
Mamka mi rikala proc chvatam ze nemusime mit papir ale to bylo slozitejsi ted uz uprimne reknu,
ze to bylo hlavne kvuli tomu, ze jsme chteli stavet a byvaly manzel nechtel nic bez zaruky.
takze na moji svatbu nevzpominam nostalgicky ale to sem nepatri.
mami i tati se s tim smirili a pomahali,samozrejme,ze se jim ledacos na nas nelibilo,ale tak uz to mezi mladymi a strasimi byva.
zacali jsme prestavovat podkrovi na pude a ja zacala mit obrovskou touhu po miminku,
kupovala jsem si detske casopisy o miminkach, koukala na deti na ulici a predstavovala si, jak budu i ja maminkou.
jenze manzel porad nechtel, ze jak to utahneme a jestli nas uzivi,
samozrejme i toho jsem se bala ja, ale to bych nemohla miminko mit dalsich 15 let, nez vsechno splatime.
takze jsem ho nakonec premluvila a vytouzena holcicka je na svete.
A od te doby muj vztah s moji mamkou zacinal konecne nabirat novy rozmer,
konecne jsme si zacali otevreneji povidat o vsem, ja se ji nestydela rict i mile slovo i kdyz jich porad bylo malo
i ona zmekla a byly jsme jako by na jedny vlne i kdyz nekdy nebudu lhat byly chvile kdy jsme si opet nerozumnely
a o tom prave bych se chtela dozvedet proc jsme byly tak podrazdene kdyz se jedny nebo druhy neco nelibilo,
nedokazaly jsme mluvit klidne ani jedna.
ale pak nas to obe strasne mrzelo a ja se ji vetsinou s placem sla omluvit tak to fungovalo vzdycky,
hrozne moc jsem vzdycky chtela aby mi taky ona rekla ze me ma rada abysme byly jako kamaradky.
nevim s jakym poselstvim maminka prisla na zem, ale celej muj zivot se mi zdala tak unavena tak smutna tak bez energie
vsechno resila vic nez ostatni rozcilovala se, moc si vsechno brala.
kdyz jsem chtela zmenit, aby byla veselejsi, abyjsme sly spolu treba nakupovat vzdycky mela padnej argument proc nemuze proc to nejde
a kdyz jsme sly, vetsinou to dopadlo kvuli blbosti hadkou nebo rozladenim
ne vzdycky
nevim, jak to napsat, aby to nevyznelo, ze jsme se jenom hadaly nebo nerozumnely si, to vubec ne,
ale nevim, jak napsat, ze si porad myslim, a zvlast po tom, co ctu ve vasich odpovedich o minulych zivotech,
ze jsme na sebe musely mit nejakou vazbu uz driv, moc me milovala ja vim ja ji taky a miluju porad,
ale proc jsme si to nerikaly a nevyjadrovaly, jakoby jsme se obe stydely,
neslo nam to vyslovit, dat najevo, i kdyz jsme kazda vedela, co k sobe stejne citime,
ja jsem s mamkou nespretrhala pupecni snuru doted, no ted uz asi budu muset.
ale porad jsem byla v jejim vlivu, ptala se na nazory a delala to podle ni a i kdyz taky mockrat ne
stejne jsem se citila pak spatne, ze jsem to udelala jinak.
nevim jak to presne vyjadrit,ale mila Wahlgrenis mohla byste mi prosim rict proc jsme to tak s maminkou mely.
dokonce se mi zdal i sen o ni a tam jsem plakala mela jsem u sebe moji dcerku a nevedela jestli je maminka ziva nebo mrtva
a asi jsem se ji nejak ptala na co nevim presne
ale pamatuju si jak mi odsekla ze nema cas me objimat, ze musi jit delat okurky.
to bylo odpoledne usnula jsem s holcickou a kdyz jsem se probudila, sly jsme za mym tatkou a on rika, tak jsem udelal ty okurky...
no to jako by ho mamka popohnala?
nebo nahoda ale proc me odbyla to se na me vazne zlobi???
a nechce me kontaktovat dneska se mi zdal dalsi ale nepamatuju si ho.
chtela jsem se zeptat myslite, ze by maminka mohla delat ochrance moji dceri - jeji milovany vnucce?
jsem presvedcena ze moc lituje ze nemuze byt se svou vnuckou
moc ji milovala a myslim ze ty 2 roky byla nejstastnejsi za celej svuj zivot.
a myslite, ze se mamka bude chtit vratit zpatky do nasi blizkosti?
mohla by byt treba moje dalsi miminko?
ja vim ze je to ode me troufale moc se za to omlouvam, ale uz jsem taky zoufala.
Porad si rikam ruzny dedukce a nevim, co je pravda, chtela bych se neco dozvedet, vedet ze maminka me mela rada
i kdyz jsme mely nedorozumeńi a ze se ma dobre, ze muze videt, jak jeji vnucka vyrusta a ze vidi, jak mi chybi
a jak to zvladam se tady postarat o tatku a o vsechno.
nemuzu pochopit proc mi ji vzali ted kdyz uz jsme byli tak blizko sebe ze jsme si rozumneli nejvic a hlavne proc ji nekdo vzal moji holcicce?
Moje mila Wahl jeste jednou se omlouvam za ten chaoticky popis, ale jsem cela zmatena a jinak to napsat neumim.
jeste jsem nerekla, ze kdyz po dvou hodinach konecne ten vrtulnik priletel, uz nevzlitl, mel technickou zavadu - proc?
taky vyssi moc -
zacinam si myslet ze maminky duse rezignovala a radsi to vzdala, ze ji tady drzelo s nama min
ze chtela mit od vsech tech starosti pokoj, presne jak to taky pisete v jedne odpovedi, myslite ze to tak bylo?
prominte uz se nebudu porad ptat.
ale jsem plna otazek a bezmoci a vycitek a litosti strida se to ve me a uz bych chtela pochopit cely ty roky.
ja vim mame kazdy k necemu dospet a dobrat se odpovedi sami,
ale ja si budu naporad myslet, ze za vsechno muzu ja a ze se maminka na me zlobi
ja vim rikate nezlobi, ani nemuze, tomu taky nerozumim,
to znamena, ze me nevidi, ze nevi, co se tady deje, je uz nekde jinde a na nas zapomnela?
Draha Wahl
dekuji Vam ze jste, dal si budu cist pribehy a vase odpovedi budu se snazit vic pochopit,
presto bych vam byla nesmirne vdecna, kdybyste mi mohla odpovedet -
nechci byt troufala, vim, ze toho mate hodne a treba se na neco ani odpovedet neda
presto v to doufam, preji Vam moc a moc zdravi stesti a lasky
dekuji ze jste.
Pepina 26.4.2007
draha Wahlgrenis,
nevim jestli citis jak moc na Tebe casto myslim
v duchu Ti vypravim moje myslenky,
tolikrat jsem chtela znova napsat,ale z nejakeho duvodu nevim proc nemam odvahu.
snazila jsem si pomoct sama snazila a prosila jsem moje ochrance - ani nevim jestli vubec nejake ja mam,
prosila jsem je, aby mi umoznili mluvit s mamkou nebo aby ji rekli, jak moc ji miluju jak moc mi chybi...
zacinam chapat spoustu veci, vis nez kdykoliv predtim,
ale porad jsem hrozne zmatena,
nevim vlastne, co chci,
jestli nedelam neco spatne,
pokazde se ptam jakoby mamky, co by na to rekla nebo podvedome se zachovam tak, jak si myslim ,ze by se mamce libilo
ale to vlastne vubec nevim, jestli je ted stejna jako tady na zemi,
jestli uz se na to vsechno nediva z jinyho uhlu pohledu a zachovala by se uz i ona jinak...
nez jsem u ni byla zvykla...
chtela bych zkusit kyvadlo
ctu na tvojich strankach o prstynku,
mam maminky prstynek,
ale nejsem si jista, jestli je spravna doba..
neverim si.
mockrat jsem si prala, aby za mnou prisla ve snu
a mohly jsme spolu doresit tu nasi nevyrcenou lasku mezi sebou, ale asi se mnou nechce mluvit...
taky nevim jestli ji tu nedrzim jak pises na Tvojich strankach nasilim,
to bych nechtela,
ale posledni dobou mam pocit hrozny prazdnoty a smutku
ale kdyz se rozplacu a mluvim s mamcou je mi nejak najednou lip...
ale o to vic smutno, ze jsem s ni nedokazala takhle mluvit kdyz "tu byla"
moji dceri se snazim babicku pripominat, protoze me srdce trha jak pomalu,ale jiste zapomina...
mluvime spolu o babicce, jako ze ji ochranuje, je na ni pysna, ale je v nebicku a nemuze uz s nama tady byt,
ale vzdycky kdyz bude holcicka chtit s babickou mluvit prijde k ni ve snech a bude si s ni hrat.
Nekdy kdyz se pak rano mazlime a ptam se jak se ji spinkalo a co se ji zdalo,
rekne pokazde ze o babicce, ale nikdy nerekne co,
tak nevim jestli to nema "jen" naucene, jak se ji ptam.
Taky premyslim proc musim od malicka prozivat takovy kruty rany
co delam spatne..
kdyz mi bylo 15 zabil se mi kamarad nejlepsi na motorce...
neda se vyjadrit jak me to zasahlo
3 roky predtim me umrel muj dedecek, kterej byl moc dulezity v mym zivote - zda se mi o nem dodnes...
mluvime spolu...
a vzdycky prozivam v tom snu znova jako kdyz umre...
taky nedovedu pochopit, proc me moje podvedomi tolik let rikalo ze mi maminka umre,ale nedokazala jsem tomu zabranit...
posledni varovani bylo asi tyden pred tim nez mi umrela...
sla jsem uz pozde vecer k nasim pro vizitku...
a oni uz podrimovali a jak jsem videla mamku lezet a spat najednou jsem si rekla takhle bude vypadat az umre,
ale vzapeti jsem si zakazala na to myslet a nechapu proc me "to tam" vletelo...
a bylo toho vic.
Taky se nemuzu zbavit ty tihy, ze zemrela kvuli me,
ale zaroven si rikam kdyz me bylo 6 let mela tuhle prihodu taky,
ale to jsme byli maly a jeste jsme vsichni dostali sanci vsechno zmenit uvedomit si,
mela jeste ukol...
a za to jsem prece ja nemohla...
ale uz jsem toho precetla hodne o mozkove mrtvici jako o nemoci duse...
a proto ty vycitky, i kdyz dobre vim, ze by se to asi zrejme stejne stalo...
mohla jsem to oddalit..nevim...
bude to ve me naporad...
omlouvam se ze Vam tykam, ale nejak jsem mela pocit ze muzu..
neberte to prosim jako moji troufalost.
taky premyslim jak se mate co delate a doufam, ze nemate nejake vaznejsi problemy...
uz jsem to vsechno zase napsala jako ze se chci vypovidat,
asi to tak hodne je,
protoze tohle o cem premyslim ja nejak nechape nikdo v mojim okoli...
ano veri na neco mezi nebem a zemi,ale az takhle do detailu nezachazeji...
ale ja ted nejak neumim zit "normalne"
chci se priblizit k mamce musim ji rict ze jsem ji vzdycky mela moc rada
i kdyz jsme si nerozumnely,ale zaroven jsme si byly nejbliz ze vsech lidi v rodine i jejich znamych
jestli mi rozumite.
draha Wahl dekuji Vam ze si to prectete a
MEJTE SE MOC KRASNE
s pozdravem
Pepina 16.6.2007
Vazena a mila Wahl...
urcite vite, kdo jsem a co uz jsem Vam napsala...
Vim, ze mate malo casu...
Dostala jsem se v mem dusevnim vyvoji zase dal..
mnohe jsem pochopila, presto bych chtela pochopit uplne
vsechno se zhorsuje nejen smutek a prazdno, ze mi maminka umrela...
nezvladam nejen to ale vsechno se sype jako domecek z karet...
lidi, kterym verim, me klamou...
tim trpi nejvic moje holcicka, jsem dost citove labilni
nechci to nechat dojit az na samy dno....
tolik se snazim a obraci se to proti mne..
mam pocit, ze me lidi nemaji radi, co jsou v mojim okoli...
nevim, komu mam verit....
dneska jsem docetla knizku SEDM ZIVOTU...
to me ujistilo v tom, ze i ja jsem musela udelat v minulych zivotech neco kruteho, ze me to ted v tom soucasnym tak tresta...
zacinam sama sebe vic a vic nenavidet..
jsem nervozni, porad brecim a kdyz se smeju, chci dat lidem najevo, ze je mam rada...
ze sebe nechci delat chudinku,
i to se nakonec obrati a ja podle nich malo truchlim...
prosim mila Wahlgrenis...
kdyz vam pisu v duchu, napsala bych to jinak..
ted to mozna vyznelo taky jinak, nez to je....
ale vy vite....
potrebuji pochopila soucasnost, aby dcerka mohla mit dobrou mamku, ktera se netrapi
a tim netrapi svoje dite..
jeste kojim a citim jak je holcicka ze vseho toho taky jina, nez by mohla byt..
ovlivnuje ji to a to hodne negativne...
rikam si, proc si zrovna me vybrala tak krasna a chytra na svuj vek a vnimava bytost duse, jako je moje holcicka...
co je jejim oslanim, proc jsem tak moc touzila po diteti v 19 letech
kdyz mezi mnou a manzelem uz nebyla zadna laska?
asi proto, aby moje maminka si aspon ty 2 roky vychutnala tu obrovskou lasku co s ni prozila???
vrati se mi zpatky, ja to vim..
doufam v to...
chtela byt s ni jako s nikym jinym na svete...
mila Wahl, omlouvam se, ale ja uz nevim, jak se z toho dostat jinak ven...
citim, ze vy mi muzete pomoct nebo ukazat smer, jak si pomoct...
proc jsme zustali my tri---holcicka, tatka a ja..
preju vam hodne zdravi a lasky
s Uctou
Pepina 30.10.2007
