Mám krásnou dcerku Kačku
Otázka: Milá Wahlgrenis.
Píšem Vám už druhý krát, pretože odpoveď na môj mail som zatiaľ nedostala.
Neviem, kde sa stala chyba.
Chcela by som Vás veľmi pekne poprosiť o odpoveď , ak to bude možné z Vašej strany.
Takže prajem Vám príjemný večer, našla som si chvíľku času, tak Vám píšem.
Chcela by som Vás hlavne poprosiť o radu ako ďalej žiť.
Momentálne žijem dosť chaoticky.
A prosím , ak budete môcť, napíšte mi aspoň, ktorou cestou sa vlastne vybrať.
Pretože teraz sa necítim dosť psychicky dobre, i keď by som mala, mám totiž krásnu dcérku Kačku.
Od roku 1999 sa liečim na depresiu, ktorá sa mi skoro každý rok vracia.
Užívam taktiež lieky- antidepresíva, o ktorých si niekedy myslím, že mi vôbec nepomáhajú.
Neliečia totiž príčinu môjho ochorenia.
Môj život bol doteraz dosť chaotický, a myslím si,že ja ako človek som sa nezachovala v niektorých situáciách ako by som mala.
Prenasledujú ma výčitky, smútok, niekedy záchvaty plaču,
všímam si ľudí okolo seba, akí sú šťastní, a ja akoby som si nevážila život.
Minulý rok 16.6.2006 sa mi narodila krásna dcérka Kačka.
Je úžasná, ale ja som nebola ešte pripravená na jej príchod.
Totiž Kačka nebola plánovaná.
Počas tehotenstva som prežívala rôzne stresy s partnerom, ktorý je zároveň aj jej otcom.
Veľmi ma sklamal, a na konci šiesteho mesiaca tehotenstva mi spôsobil doslova šok, keď musel náhle niekam odísť na tri mesiace.
Nechal ma samu.
Mám úžasných rodičov, ktorí mi vo všetkom pomohli, a pomáhajú dodnes.
Momentálne žijem s nimi aj s malou Kačkou.
Som smutná sama zo seba,že si k nej neviem nájsť cestu ako matka,a niekedy sa za to nenávidím.
Starám sa o ňu ako viem,ale aj tak mám niekedy pocit, že som k nej chladná, niekedy som z nej nervozna.
Som podráždená zo seba, niekedy i z rodičov.
Veľmi ma to mrzí, pretože to boli práve oni, kto ma nenechal v štichu, a boli to oni, kto mi pomohli.
Ako mám žiť aby som mohla vnímať a ľúbiť svoju dcérku.
Jej otec s nami nežije, pretože mi dosť ubližil, a aj malinkej , keď bola v mojom brušku.
A zatiaľ mu nedokážem nijako odpustiť.
Neviem, či mojim rozhodnutím neubližujem i Kačke.
Niekedy sa nenávidím za to, aká som nezodpovedná, že som sa rozhodla priviesť toto dieťaťko na svet,
alebo prečo si vybrala práve ona mňa za svoju matku.?
Zmietam sa sama v sebe.
Jej otec sa dožaduje návštev, prosí ma aby som mu dala ešte poslednú šancu.
Neviem, či mu mám veriť, zatiaľ nie som pripravená mu niečo odpúšťať, aspoň tak to cítim ja.
Dúfam, milá Wahlgrenis, že Vás neobťažujem , a bola by som veľmi rada, keby ste mi odpísali aspoň pár vetami.
Moja dcérka sa nenarodila úplne zdravá.
Bolo mi povedané, že mala zlú polohu v maternici.
Má problémy s nožičkami, chodidlá ma otočené dovnútra.
Už z pôrodnice som si ju odnášala s obidvomi nožičkami v sádrach.
Momentálne ma už nožičky voľné, bez sadier, druhú sadrú jej zložili , keď mala 6 mesiacov.
Na nôžkach ma dlažky.
Cvičíme s ňou 3 krát denne , a je veľmi plačlivá.
Cvičením sa jej naťahujú šlachy. Možno jej budú druhú nožičku aj operovať.
Mám výčitky, či nemôžem za to ja, že sa takáto narodila, že musí už od narodenia takto trpieť.
Naše hádky s partnerom, stresy, výčitky,nie sme na vine my?
Po pôrode sa nespoznávam, neverím si, myslím si ,že sa neviem postarať o malú, izolujem sa od ľudí, som nesamostatná.
Dosť mi totiž pomáha moja mamina, i ocino.
Myslím si, že nie som dobrá matka, a takéto myšlienky ma neustále prenasledujú.
Urobila som asi veľkú chybu v živote, že som stretla jeho, a mám s ním dieťa.
Ako mám ďalej žiť??????
Neviem, či žijem, konám správne, a či Kristínka nebude mať nejaké následky.
Viem, že všetci máme problémy,píše Vám veľa ľudí.
Prosím poraďte mi ako ďalej.
Veľké ĎAKUJEM. Prajem pekný večer, a veľa síl.
Zaza 6.1.2007
Odpověď: Milá Zazo,
tento dopis musím začít tím, že všechny odpovědi, které se zde objevují, si vybírám.
Na mnoho dopisů se samozřejmě nedostane.
Navíc jsem vůbec neslíbila, že budu na všechny odpovídat.
To by byl ostatně nadlidský výkon.
Proto bych chtěla ještě upozornit - asi to pořád není dost jasné, protože dotazy chodí stále (průměrně deset denně z celého světa),
že moje odpověď není nároková.
Chce-li někdo akutně řešit svůj problém, může se jistě obrátit na někoho v místě bydliště.
Nemusí to být jenom kartářka, která nahlédne do dějové linii člověka, ale i psycholog, kineziolog, lékař.
Nechtěla bych tady působit jako jediná spása, jako to stéblo, kterého se chytá tonoucí...
Ano, jsou věci, které fungují, jsou věci, na které si nesáhneme
Ale z toho důvodu jsem před časem přešla k on- a offline konferencím, kde mohu využít dotazy z mé pošty.
Nebo je možnost položit mi dotaz na některé z akcí, kde odpovídám prakticky na všechno.
Ještě se nestalo, že bych odjela od nezodpovězeného dotazu.
Můj život je ale mnohem širší než plocha této obrazovky.
Nesedávám celé dny u počítače a nečekám na dotazy, jak by se možná mohlo na první pohled zdát....
Naopak, mám pouze pár minut denně, kdy mohu přidat nějaké informace, horoskop apod.
Prosím, pokuste se tohle pochopit.
Vím, je to nejspíš těžké při tolika zodpovězených dotazech, naděje, aspoň minimální, samozřejmě zůstává.
Ale i můj den má pouze 24 hodin, stejně jako ten váš...
Milá Zazo,
chápu naprosto přesně, jak Vám je a s čím vnitřně bojujete.
Těhotenství, které se před časem ohlásilo, bylo neplánované, nechtěné, proto samozřejmě způsobilo škrt ve Vašem životě.
O co hezčí by jistě bylo, kdybyste se z malé mohli těšit oba ještě ve chvílích, kdy byla u Vás v bříšku.
Navíc věkový rozdíl mezi Vámi není ideální.
Jsi o čtyří roky starší, ale on je v jeho věku ještě skoro dítě, tedy v poměru k otcovské roli.
Měl jiné plány, i když třeba o věku nemluvil, těhotenství bylo pro něho jasné zklamání.
Čím je rozdíl mezi partnery na počátku vztahu větší, tím je později komplikovanější.
Vždy pro něho budou samozřejmě atraktivnější partnerky mladší, to je logické.
I když o tom nebude mluvit, měla byste tento fakt přijmout.
Už z toho čistě biologického hlediska a role muže jako lovce...
Časem se taková nerovná dvojice může dostat do situace, kdy partnerka je svému muži spíše matkou, pečovatelkou, než ženou.
Tu si pak hledá jinde...
Jsou samozřejmě světlé výjimky.
Ptáte se, jak dále pokračovat, co dělat.
Problémy s nožičkami jsou v tomto miminkovském věku zcela běžné.
Ale i v tom je znamení a poselství pro Vás.
Ona nemohla přijít jako zcela bezproblémové miminko, musela o sobě dát nějakým způsobem výrazně vědět.
Jsem tady, přicházím do problémového prostředí, tak s tím rychle něco udělejte, a věnujte se mi.
Ona si vlastně řekla svými zdravotními komplikacemi, aby se mezi Vámi a Vaším partnerem vztah zlepšil, abyste o ni pečovali oba.
Takových případů je mnohem víc.
Dítě s nějakým omezením má být poutem mezi rodiči, aby spolu nepřestávali mluvit.
I když někdy přichází již do tak narušeného prostředí, že ani tato "zbraň" nepomůže.
Je to třeba v případě delší partnerské krize, tehdy neplánované dítě navíc s nějakým problémem neudělá už vůbec nic.
Je to škoda pro všechny strany.
Hlavně ale pro to malé...
Jenže vy dva nejste v krizi, jste na startu, máte před sebou mnoho šancí.
Rozumím Vašemu zklamání, že zmizel na tři měsíce, nevěděla jste, kde byl.
On řešil svůj vnitřní souboj.
Potřeboval si udělat jasno.
Nedokázal se hned vyrovnat se svojí novou životní rolí.
K tomu musí každý nějak dojít.
U Vás hlavně vnímám obrovský strach ze spolešného života s otcem Vašeho dítěte.
I když pořád ho milujete, nějak se nedokážete přenést přes to, co udělal během Vašeho těhotenství.
Nechcete nebo nemůžete odpustit.
Jenže tohle on neuměl řešit jinak, dostal se do pasti, z které musel utéct.
Teď už ví...
Už se nebojí, naopak pochopil, že v něm je také určitíé odpovědnost a že Vás nesmí nechat s malou samotnou.
Holčička bude v pořádku, když dodržíte všechna lékařská doporučení.
Je skutečně krásná.
Měli byste s přítelem zapomenout na to, co Vás dělilo, a začít nový život.
Dokonce on velice miluje i malou.
Nebude to možná od prvního dne hned ideální, ale potřebujete se sžít.
Nesmíte si hlavně opakovat, že všechno, co mezi Vámi bylo, už je jednou provždy skončené.
Holčička věděla, proč se má narodit právě Vám.
Vy si nevyčítejte, že jste nešla na potrat.
Jste jen branou, skrz kterou mohla přijít na tento svět.
Nesmíte před ní přeci spouštět závoru, když už se jednou rozhodla.
S tímto nahlížejte na její další vývoj.
Ona potřebuje Vás i Vašeho partnera na dožití příběhu z minulosti.
Nic není náhodou, potkáváme se podle vyšších plánů, děti si vybírají své rodiče.
Přijměte tento úděl a buďte dobrou matkou.
Je to jen jako divadelní představení, kde máte svoji úlohu.
Musíte hru dohrát, brzy se svoji roli naučíte a je pravděpodobné, že uslyšíte i potlesk.
Jste dobrá matka, jen to ještě sama nevíte.
Ještě Vám to nejspíš nikdo neřekl nebo jste k tomu nedošla.
I tohle musí člověk pochopit.
Naštěstí je to jen krátký úsek Vašeho života, přehoupnete se přes něj a bude zase dobře, uvidíte.
Partnerovi byste měla odpustit, nevěděl, že Vás svým odchodem tak raní.
Neuměl tehdy jednat jinak.
© Wahlgrenis
17.01.2007
Prajem pekný večer, milá Wahlgrenis.
Chcem Vám veľmi pekne poďakovať za to, že ste mi venovali svoj drahocenný čas a odpísali ste na môj príbeh.
Taktiež by som sa chcela ospravedlniť i za moju maminu, že sme boli také nedočkavé a písali sme Vám, aby ste nám odpísali čo najskôr.
Neverila som, že si prečítate môj životný príbeh, a že mi aj odpíšete.
S Vašou odpoveďou som spokojná, budem sa snažiť chápať život tak ako ste mi napísali.
A budem veriť tomu, že všetko sa pre niečo deje.
Ešte raz Vám veľmi pekne ďakujem a prepáčte, ak sme boli s maminou otravné.
Nehnevajte sa, že sme boli také nedočkavé.
Prajeme Vám Veľa úspechov vo Vašom živote i vo vašej práci.
Zaza 21.1.2007
Milá Wahlgrenis.
Srdečne Vás pozdravujem zo Slovenska a želám Vám len to najlepšie.
Čítam si Vaše stránky, chodím na ne pravidelne, pretože sme Vám už písali /Mám krásnou dcerku Kačku/.
Čítala som o manželoch, ktorí si kúpili dom a susedia im robia schválnosti a necítia sa tam dobre.
Napadlo ma spýtať sa Vás na problém, ktorý máme my s našim domom.
Dom v ktorom žijeme je rodičovský dom môjho manžela, ja v ňom žijem od roku 1968 ako som sa za manžela vydala.
Z rozprávania manželovej mamy som sa dozvedela, že pri stavbe mali problémy so susedou, ktorá im vraj s niečím počarovala a prekliala ich.
Manželov otec zomrel v roku 1967 a mama v roku 1996.
V tomto dome bývame s manželom, najstarším synom /41/, dcérou - Zaza /31/.
Syn je stále slobodný, dcéra žije bez otca male Kačky, pretože mu dala 3krát šancu a zakaždým ju sklamal.
Vtedy, keď Vám dcéra písala bol vo výkone trestu .
Dcéra akoby si vyberala stále rovnaký typ mužov - ani s jedným jej to neklapalo.
S manželom tiež prežívame krízu, dosť často sa hádame a to hlavne pre najstaršieho syna,
pretože nás ako hovorí manžel využíva a hlavne mňa/o nič v dome sa nestará,
ja mu periem, varím, žehlím a prispieva na domácnosť čiastkou 100,-Eur.
Mladší syn sa rozviedol, ale vrátil sa po dvoch rokoch k manželke a dvom dcérkam.
Chcem sa Vás spýtať milá Wahlgrenis či tieto udalosti z minulosti nepostihujú nás, ktorí za to nemôžeme
a čo by sa dalo urobiť, aby sa ak v dome existuje niečo nie dobré ,aby sa to odstránilo.
Som pre to ochotná urobiť čokoľvek,ak to bude v mojich silách, pretože ako matka chcem, aby sme žili ako šťastná rodina.
Veľmi Vás prosím o radu a ak si pre nás nájdete čas,vopred Vám ďakujem.
Matka 19.07.2009
